Ve svém pidiubytování tentokrát nemám zase snídaně. Takže jsem vymyslela, že bydlím relativně nedaleko několika kaváren, které jsem si poznačila už minule a nestihla je a tak tam tedy mohu vyrazit na snídani. Cestou jsem to vzala přes park, kde je ve velkém skleněném domečku chráněna před vlivy prostředí ohromná pagoda z 15 století.
Pak už jsem se blížila kavárně a zjistila jsem, že jde o čtvrť tzv hanoků - tedy malých historických domků, přičemž tato místní čtvrť je pojmuta jako hodně hipserská - kavárny, šperky a tak. Takže jsem zjistila taky, jak naivní jsem byla. Do těch nejlepších kaváren se totiž stojí fronty. Velké fronty. Pak se taky stojí fronty na slané máslové tousty. A ty tedy voní na sto honů, až na to, že je nutné je konzumovat venku. A to se mi moc nechtělo. A tak jsem vlezla nazdařbůh do nějaké jiné kavárny. Samozřejmě taky patřičně upravené propěkné instagramové fotky. Dala jsem si pistáciové espresso (které ovšem nebylo espresso, ale spíš kapučíno - korejci mají v těch kafích dost chaos a mělo mě to varovat, ale ne, já si prostě nedám poradit) a toust. Toust byl sice předpřipravený a masi z pečených žeber unifikované v placce, ale i tak to bylo dobré. Tedy za cenu dvou večeří :-D
Pak jsem si ještě hanok znovu prošla a vymyslela, že to vezmu nákupní ulicí Insadong a uvidím, co tam mají. Tak mají tam spíš turistické krámy. Čaje, keramiku, suvenýrky. A plno turistických výprav s průvodci. Běs. A tak jsem se zamyslela a vymyslela, že kus odsud je další hanok a v něm jsem minule pořídila levně nějakou kosmetiku. Tak jsem se tam vypravila. Ovšem když už jsem tam skoro byla, zjistila jsem, že jsem si ho spletla :-D. A tak jsem se otočila na podpatku a vyrazila správným směrem kolem turisty přeplněného paláce, ve kterém jsem minule chodila v hanboku (to jsou ty korejské šatičky). Po nějaké době jsem došla správně a trefila jsem i správnou prodejnu kosmetiky. Ale masky, které sháním tam neměli. To je prostě marné, ty už nikde nenajdu.
Prošla jsem si hanok, opět vzáplavách turistů (byl dobrý nápad na první prohlídku Soulu zvolit naprosto neturistické období) a zahlédla i speciálníhopracovníka, který má za úkol tišit lidi. Fakt. Měl žlutou vestičku a na ní nápis, aby byli lidé potichu a mluvili jen šeptem. Taky držel stejnou ceduli. Ono jsem to konstatovala už minule - tahle část staré zástavby je rezidenční a já tam bydlet, davy turistů mne štvou neskutečně moc.
Pak jsem se vypravila skoro domů. Ale byla jsem už dost uchozená a chtěla kafe. A tak jsem se zastavila v první kafárně, kterou jsem potkala. Baskin Robbins. Vybrala jsem si italské afogato. No zase úplně blbě. Dostala jsem v podstatě mléko se zmrzlinou. A byla jsem z toho tak nespokojená, až jsem se šla zeptat, proč je tam mléko a není tam káva. Paní mne informovala, že tam káva je. Já ji naopak informovala, že afogato je jen káva a zmrzlina a mléko tam vůbec nemá co dělat a paní se zacyklila na tom, že káva tam je.
A protože jsem byla utahaná a neměla s sebou bojovnou Wandu, kávu jsem jí tam nechala, vysvětlila cosi o tragických službách a šla pryč. Paní sice nabízela, že si můžu kafe koupit a dolít, ale co to jako je?
O kus dál jsem objevila jinou kafárnu a tam už jsem nic neponechala náhodě a dala si černé amerikáno. No. Pít se to dalo, ale že by to bylo úplně dobrý kafe...
Pak jsem cestou domů už jen potkala samoobsluhu, kde měli yuzu čaj - grapefruitový. Ten jsme si minule s Wandou oblíbily a tak ho nutně potřebujeme co nejvíc. Což je ale bohužel pro každou jedna sklenice, moje váhové limity pro kufr nejsou nafukovací.
Doma jsem nákup uložila, na chvíli si odfrkla a pak vyrazila do města. Původně jsem chtěla nakupovat, ale to asi není dobré dělat, když jsem hladová. Takže bohužel v jednom obchodě s dobrými cenami jsem vybraný košík nechala, protože prodavačka na mě furt mluvila co všechno mají super a to i přes to, že jsem jí třikrát řekla, že pomoc nepotřebuji. Takže počtvrté už dostala košík a šla jsem. Pak jsem zjistila, že už mne lidi fakt rozčilují a že tedy vyrazím na nákup přes den. A že bude lepší si dát večeři.
Tu jsem si dala u babičky z Myeodongu a jejích nudlí. Jen jsem si tedy nedala nudle, ale galbi (což je vývar s masem a velkým množstvím cibule a jí se to s rýží) a pak už jsem vyrazila domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat