I dneska jsem nakonec byla brzy vzhůru a tedy i brzy na
snídani. Z hotelu jsem také odjížděla kolem deváté, bylo však potřeba
vyřešit složitou dopravní situaci vzniklou různým přeparkováváním aut, aby se
mohlo vyndat moje auto a pak se taky v okolí objevily dvě auta která
chtěla vjet vedle do hotelu a jedno k nám. Protože ale u vjezdu stálo
přeparkovávané auto, musel recepční vysvětlit, že pokud poslední auto necouvne,
abych já mohla vyjet, budeme tam stát nadobro. To taky způsobilo, že jsem
nezadala do navigace správné místo (ono to chvilku vezme, než ho vždycky najdu
– využívám kombinaci Google a místní navigace a někdy se názvově nesnesou). Tak
jsem nazdařbůh klikla do mapy, že asi sem a upravovala to až později. Tak se
také stalo, že jsem najednou jela vyhlídkovou silnicí.
Nic proti, obvykle to stojí za to. A tak i dneska. Vyjela jsem kopeček a otevřel se výhled na moře a do krajiny a příhodně i parkoviště. A tak jsem zaparkovala, vzala jen mobil na fotky (doklady a peníze jsem nechala v autě, protože tady auto trezor je. Tady je trezor i když jen necháte mobil a peníze ležet na stole a odejdete od toho…). Každopádně udělala jsem pár fotek a pak se otočila. A zůstala štajf. Pod útesem, kus nad mým autem byl budhistický chrám s ohromným budhou. Překvapení.
A tak jsem šla fotit chrám. Vystoupala moře schodů a
zjistila, že nad chrámem je ještě jeskyně. A to byl problém, protože jsem
s sebou měla jen ten mobil. A mobilem tu platit nejde. Tedy jde, ale jen
Samsung pay. Nechápu proč. U nás není rozdíl čím platím bezkontaktně, tady ano.
Nejde platit bezkontaktně ani Revolutkou. Ničím. A tak mi jeskyně za vstupné 20
korun zůstala utajena, protože jít to dolů pro peníze a znovu nahoru se mi ani
trochu nechtělo a paní v kase se na tu dvacku ulakomila na to, aby mne
pustila bez ní. Každopádně to velká jeskyně nebyla, lidé co šli přede mnou byly
venku cobydup.
A tak jsem jela dál. Další zastávka na Hwasun beach a pak už jsem přejela k cíli mé dnešní cesty, hoře Songaksan.
Parkoviště bylo beznadějně plné, parkovat jsem musela kus za parkovištěm v kopci u krajnice. Zaznamenala jsem tam i jeden ťukanec mezi auty, no spíš se o sebe dvě auta jen opřela nárazníkem, ale běhali kolem toho dost zmateně. Já bych asiprvní trochu popojela, abych viděla, jestli se vůbec něco stalo. No ale asiati.
Vstupné se tentokrát neplatilo. Když jsem
se vydala ke stezce po útesu, zaujala mne nejdřív informační tabule u schodů
vedoucích na pláž. Pojednávala o tom, co je temný turismus a to mne zaujalo a
tak jsem těch pár schodů na pláž sešla. A překvapení! Ono ne temný turismus,
ono válečné pozůstatky. Viděla jsem to v nějakém dokumentu doma, tak teď i
na živo. Vykutané jeskyně pod horou, odkud japonci startovali své sebevražedné
čluny. Zajímavé. V podstatě nešlo jen o tunely, celá hora byla
v systému japonské obrany a i kus dál od moře jsou další pozůstatky po
Japoncích.
Pak už jsem se vydala na stezku po útesech. Moc pěkné, jen
bohužel útes nešel obejít celý. V cca půlce byl opravovaný a uzavřený kus.
Tedy oni to psali už na začátku,a le to by člověk musel umět korejsky. No a
tadyjsem tedy transparent nepřelejzala :) a naopak se tedy se všemi ostatními
otočila a vrátila se zpět.
Měla jsem v plánu ještě stezku Jusangjeollidae, ale
navigace mne odvezla úplně jinam. Sice k moři, ale jinam. Ale měli tam
obchod, takže jsem si koupila kafe s ledem a pak jsem usoudila, že už mám
nějak úplně dost a že jedu domů. Cítila jsem se nějak sluníčkem uškvařená (tady
na Jeju je asi 26 stupňů a spolu s vlhkostí to sice není vražedné, ale
nepříjemné ano).
Doma jsem vrátila auto a před večeří jsem si trochu odfrkla.
Pak už jsem si prošla pár obchůdků a vybírala kam na večeři. Vybrala jsem si
jeden podnik, ale překvápko. Pán za barem tvrdil, že je zavřeno. Vylezu ven,
venku poutač pro hosty a na dveříchje napsáno, že otevřeli už před hodinou.
OMG. Jako já vím, že se tohle v Koreji stává. Že prostě nechtějí mluvit
anglicky. Tak ale proč je venku plakát v angličtině???
No nic, pánovi jsem řekla co si o něm myslím (což bylo asi
úplně fuk) a šla dál. A tambyla místní vývařovna. Měli pár položek. Původně
jsem si chtěl dát bibimbap, ale vedle u stolu měli řízek, tak jsem usoudila, že
ten si mám dát taky. Byl to řízek přes celý talíř. Nedal se ani dojíst a stál
naprosto směšnou částku. K tomu samozřejmě kimvi, ředkev a další. Taky
vývar. Tady mají tak dobré vývary obecně! Tenhle bylmírně pálivý a dostanete ho
v misce jen tak čistý, na pití. Mňam!
No a pak už jsem si jen koupila pití do hotelu a vrátila se domů. Zítra se vracím na sever ostrova.
Žádné komentáře:
Okomentovat