Jižní Korea - Busan (den 4)

Ráno se mi silně nechtělo vstávat, přestože v noci moc motorek nejezdilo. A tak jsem obnovila původně zavrhnutý plán. 

Dnes večer totiž z Busanu odlétám. Jenže. Jenže to zdaleka není celý den k dobru. Ono je nutné na letiště včas dojet, což znamená vyrazit poměrně brzy, protože cesta na letiště vezme tak zhruba hodinu a půl. No a jet se někam podívat v rámci města klidně taky může zabrat několik hodin. Jenže. Jenže vím, že asi tři stanice metrem od "mojí" pláže je korejská sauna. Kdo kdy viděl nějaké korejské drama, jistotojistě na korejskou saunu narazil. Takže by byla škoda to netestnout. Časově sto vychází, takže jdu na to.

Sbalila jsem si, nasnídala se, kufr nechala v recepci a hupky dupky do metra. Ještě se mi povedlo přes agodu koupit asi o stokorunu levnější vstupné.

Hodně rad je, že při letu z Evropy po dlouhé noci, než hotel připraví pokoj, je korejské spa geniální řešení, jak si odpočinout. Vidím to tak, že by to mělo fungovat i opačně. Je to levnější než hotel a stejně funkční. Já odlétám po půlnoci a platím si hotel o noc déle, ale jít do lázní je varianta, která je jistě schůdná. Vysvětlím v průběhu proč.

Na recepci načetli můj lístek a dali mi klíč od skříňky na boty. Ten klíč pasoval i do stejné skříňky na převléknutí, před tím jsem ale vyfasovala šortky a tričko a dva ručníky. No, ručníky. Všeobecně je o Koreji známé, že její ručníky jsou velikosti půlky našeho běžného ručníku. Takže ručníčky. Převlékla jsem se do šortek, ale první jsem narazila na koupele. Tam se vstupuje bez oblečení, je nutné se nejdřív umýt (a doporučuje se i umýt si vlasy - ale ne každý to dodržuje).

Lázeňská část je oddělena na muže a ženy a obsahuje celou řadu bazénků o různé teplotě. Teplotu vždy ukazuje displej. Většina bazénků i různě bublá jako vířivka.

Také je možné v oddělené části si objednat masáže. Původně jsem to neměla v plánu, ale pak jsem prohodila pár slov s nějakou turistkou, která šla na celotělový peeling a rozhodla jsem se, že to dám taky. Domluvila jsem si termín, chvilku počkala, a šla na to.

Masíruje se všechno v jedné místnosti, asi osm lehátek tam je. Lehla jsem si, dostala jsem pleťovou masku a paní mne začala drhnout. Nejdřív drátěnkou a pak ještě šmirglem. Alespoň tak to vypadalo :)

Ne, měla rukavice z lufy a ojela mne od hlavy k patě. Bylo to vlastně moc příjemné. Na konec mne omyla a bylo hotovo. Trochu jsem pak měla potřebu se namazat, ale to nebyl problém, protože v předsálí bazénků, u šaten, byl nejen krém na tělo, ale i na obličej a komplet vybavení, které by si kdo mohl přát. Fény, kartáče, uchošťoury...všechno.

Když jsem se oblékla, šla jsem prozkoumat zbytek lázní. Dole v přízemí byla ještě venkovní zóna s bazénky na koupel nohou, včetně bazénků s různými přísadami a bazénků, které měly na dně oblázky.

V patře pak byly samotné sauny. Byly zajímavé, uvnitř se leží na tatami - ale. Ale je v nich horko. A vy máte ty šortky a tričko. Pro nepotící se asiaty asi žádný problém, já bych měla za chvíli oblečky durch. Pár relaxačních místností s teplotou kolem 30 stupňů a různou meditační hudbou nebo různým osvětlením tam ale také bylo. Plus spousta lehátek v různých sekcích - měkká, tvrdá (tatami) ukrytá v šeru nebo na denním světle...tím chci říct, že se zde dá klidně po příletu nebo před odletem, hodit levný krátký šlofík naprosto bez problému a se vším komfortem.     

Ve třetím patře je pak další odpočinková zóna s dalšími křesly i s televizí, kde je možné sledovat různé programy a kde je také občerstvení a restaurace, nebo prostor na jógu, na hry atd.

Potkala jsem tam i taková velká masážní křesla a nedalo mi to - za asi 70 korun na 15 minut jsem to testla. Bylo to příjemné, křeslo fakt promasírovalo nohy, chodidla, záda, ruce i krk. 

K jídlu jsem si pak vybrala restauraci s rámenem - v podstatě klasický prodávaný rámen se vybere, zaplatí, pak si člověk vybere co chce do něj (vajíčka, párečky, rybí nedlíčky, zeleninu, sýr atd) a to celé pak zalije vodou a krátce povaří. Hotovo.

Po jídle už byl čas se rychle obléct, zaplatit útratu (necelých tisíc korun, ale jak říkám, to už si člověk navolí sám a nemusí ani doplácet nic). a dojela si do hotelu pro svůj kufr a tradááá! Na letiště.

Na letišti koukám, můj let je opožděný. To nemám moc radost. Ale paní, která přebírala kufry mi hned nabídla jiné lety. Dostala jsem na výběr asi tři lety, ale zase mám na Jeju v půjčovně na čas auto, takže být tam výrazně dřív by asi nepomohlo. Takže jsem si vybrala jen let o půl hodiny dřívější, než byl můj původní. Jakkoliv to není nejvytíženější linka světa, asi se jí hodně blíží. Lety z Busanu na Jeju jsou jak na běžícím páse asi co 15, možná 20 minut.

Let trval asi hodinku, nicméně před odletem jsem ještě samozřejmě musela letadlo upozornit, že letím já. A tedy udělat rošambo. On mi totiž někdo seděl na místě. Zajímavé bylo, že celá řada byla plná. Jen jsem to paní sedící u okýnka na mém sedadle řekla, už jsem měla za zády letušku, která to odkontrolovala, pak odkontrolovala paní u okýnka, pána vedle ní a pak i zbytek řady :-D. Ukázalo se, že jeden pán z řady seděl na místě asi o tři řady jinde a ostatní tak posunul. No ale tak co by, vybojovala jsem si své okýnko :-D. Paní nebyla nadšená, ale zas když jsem si ho u letušky u kufrů vymrnila, tak je moje, že jo.

Na Jeju jsem přistáli zrovna, když zašlo slunce. Vyzvedla jsem si kufr, došla na stanoviště shuttle busu, který vozí pasažéry k půjčovně aut a dojela k ní. Auto už na mne čekalo. Nadávala jsem ovšem jak špaček, protože ho neumím ovládat. A nikdov dosahu. Nedokázala jsem třeba vůbec zapnout zpětná zrcátka. No, Popojela jsem od zdi, abych naložila kufr a dojela jsem na kontrolní stanoviště. Tam mi trochu nepříjemná paní zapla zrcátka a po pěti dotazech i ukázala kde. Odkontrolovala řidičák (zajímavé, vůbec nechtějí vidět řidičák, stačí jim mezinárodní - a ani jim nevadí, že ho mám vystavený blbě na cizí jméno :-D. Tedy...paní na úřadu v Lounech se upsala za pomněla jedno písmeno. Ale kdo by byl malicherný).

Pak už stačilo jen vyrazit. Věděla jsem, že bude navigační problém, protože od toho jsem vždycky měla Wandu a navíc v Koreji je problém s navigací i když nejedete (Google nefunguje a navigaci korejské, jménem Naver, neumím zadat cílovou stanici). No ale protože jsem problémy čekala, a taky jsem věděla, že přijedu za tmy, připlatila jsem si za hotel nedaleko letiště, takže cesta zabrala pár minut. Na navigaci v autě jsem dala směr "asi tudy" a když jsem se začala blížit, začala jsem pošilhávat po mobilu, kde jsem to měla nastavené celé. Taky jsem to předem ojela už doma. Takže se to celkem dalo, jen jsem to o ulici přejela, ale to je drobný zádrhel.

Každopádně to časem budu muset vychytat. I to ovládání auta :-D 

Pak už jsem se ubytovala, zjistila, že v okolí moc restaurací není a když jsou, nabízí ryby, což jsem nějak neměla v úmyslu testnout. Tak jsem si v sámošce koupila vodu a kimbap a dneska skončím. Stejně už je devět.