Tak jsme si po snídani pobalily, odhlásily se z hotelu a vyrazily nazdařbůh. Včera na tour jsme totiž říkaly pánovi naše plány s tím, že ale nevíme, jak jezdí autobusy. Všechny vyhledávače, které máme, nám buď říkají, že nic nejede, nebo nás ženou zpátky do Saigonu na přestup. A to je zjevně blbě, když všechny cesty do Delty ze Saigonu vedou přes My Tho. A pán se zamyslel a ukázhal nám, kde je zastávka autobusu. A protože ani recepční v hotelu neuměli poradit lépe, vlastně neuměli poradit vůbec, rozhodly jsme se zkusit to nazdařbůh. A tak jsme si zavolaly Grab, zadali jsme do něj adresu a jely. A za chvíli jsme byly na místě a překvapivě - bylo to správně. A co ještě líp, tak do pěti minut se ukázal autobus. A překvapil. Byl lehátkový a zouvalo se do něj. A protože spodní lehátka byla plná, vyfásly jsme vrchní místečka. A moje ani nešlo zvednout do pololehu, takže jsem cestu absolvovala vleže. A ano, ukolébávalo to děsně, ale řidič furt troubil a tak furt budil. Na občerstvovací zastávce jsme ani nevylezly a cca za dvě hodiny jsme vystupovaly v Can Tho. Těsně před tím vlezl ale do autobusu prodejce všehomožného občerstvení. A lidé kupovali, a my to jen sledovaly. Až mi paní podemnou podla dva takové malé polštářky něčeho. Tak jsem slušně poděkovala a načala to. Mělo mě varovat, že to smrdí. Noi ale nedáš dárci košem, že jo. Tak jsem si hrdinně ukousla a sdělila jsem, že super dobrý. Přitom tedy ve skutečnosti to bylo něco neuvěřitelného. Bohužel jsem se prozradila brzy, protože pán mi chtěl vnutit balení a to jsem tedy s díly odmítla. Paní mi ještě přes translator sdělila, že jako "spring rolls" v kostce. No asi možná vzdáleně ano. Ale fakt hodně vzdáleně a ještě při špatné viditelnosti. No hnus velebnosti. Vandě jsem doporučila to vůbec neotvírat...:) Naštěstí jsme ale už brzy vystupovaly v Can Tho. I tady je zastávka mimo město, taže jsme zase volaly Grab. Všechno funguje skvěle, takže zanedlouho jsme byly v našem novém domově. Vede ho stařičká pení bez špatky znalosti angličtiny, ale plně jí stačí translator. Dala nám vodu, sušenky a klíče od pokoje. Ten je tentokrát maličký, takže naše roztahovací tendence z minulého hotelu musíme krotit.
Hodily jsme batohy do kouta a šly se projít. Nejdřív jsme potkaly ledový čaj, který nás zaujal klamavou reklamou. Tedy ona asi nebyla klamavá, ale neumíme vietnamsky. Leták sliboval kuličky do ledového čaje zdarma. No jo, ale (jak se ukázalo) platí to jen v pondělí. A ono ejhle - je středa. No ale daly jsme si ledový čaj i toping navíc. Já měla lotusový na obláčku (obláček byla asi kokosová smetana našlehaná se solí(!) a jako kuličky uvnitř byla cizrna. No, to bylo trochu divné. Vanda si dala broskvový čaj s citronovou šťávou a spokojená byla velmi. Paní si nás i fotila na místní facebook, aby asi měla reklamu, jak strašně dobří jsou, že i turisté je vyhledávají :)
Pak jsme si v okolí prohlédly pár pagod a vylezly na nábřeží mekongu. Začalo to vypadat na déšť,a le nakonec nepřišel. Prochíázely jsme se, až nás zaujal další podnik s ledovým čajem (já vím, hýříme - čaj pro obě cca 60 tisíc dongů tj. asi 60 korun) a tak jsme si ho objednaly a pozorovaly cvrkot. Nakonec jsme se pomalu začaly vracet domů, přičemž jsmepotkaly vegetariánskou restauraci. A tak jsme ji zkusily. Vanda smaženou rýži a zkusmo jeden jarní závitek, já smažené nudle. Spokojenost veliká. A to celá večeře stála 55 tisíc dongů (cca 55 korun).
Cestou domů jsme ještě stihly potkat cukrárnu s výrobnou plněných rybiček, takže jsme ještě daly jako dezert jednu rybičku napůl a vrátily se domů. Protože zítra vstáváme ukrutně brzy, chceme zkusit jít spát dřív...
Žádné komentáře:
Okomentovat