Včera jsme na tour na vodní trh zjistily jednu věc, kterou jsem zapomněla napsat. Když jsme si v My Tho myslely, že vidíme v hotelu svatbu, tak jsme se pletly. Podle naší průvodkyně to byla jen oslava zasnoubení. Usoudila tak podle toho, že jsme neviděly slavnostní bránu. Tak prý tak. Každopádně je aktuálně prý sezona svateb, tak je šance, že ještě nějakou uvidíme...
No, ráno jsme se pobalily, zaplatily paní bytné a vypotácely se na ulici objednat si Grab na letiště. To se sice povedlo, ale ukázalo se, ža na naše místo asi nemůže zajet. Tak jsme objednávku zase zrušily, přešly na správné místo a Grab zavolaly znovu. Za chvíli jsme byly na letišti. Ukázalo se, že být tam dvě hodiny předem je přehnané lpění na detailech evropana. Místní se trousí až na poslední chvíli. Nám se to málem stalo taky, když se na cedulích objevilo odbavení úplně jinam, než do Hanoje. Vandě to divné nebylo, mně trochu jo. A tak jsem se došla podívat blíž a zjistila jsem, že ač odbavení nikde nesvítí, malinká písmenka mluví jasně a své batohy do Hanoje jsme už dávno mohly odevzdat na příslušný pás. Nicméně nic se neděje, říkala jsem, že to letiště bylo menší jak Brno.
Na letišti jsme si ještě daly kafe a bábovku, protože nic jiného neměli, pokochaly se věcmi na koupení (hlavně nudle - suché) a za chvíli už jsme byly v letadle. Let trval dvě hodiny a dostaly jsme malou vafli, vodu a kafe.
Po přistání jsme jely do centra předraženým turistickým "expresem" za 45 tisíc dongů (tj. asi 45 korun). Ono se to nezdá -jenže normální neexpres jezdí za 7 tisíc. Nicméně nejede k hlavnímu nádraží, kam jsme mířily a vzhledem k vedru, které v Hanoji panuje, jsme se rozhodly uvalit těch 40 korun na osobu navíc a jet jako páni až na místo. To se nám povedlo a za necelou hodinu jsme vstupovaly do haly s cílem koupit jízdenku. Bylo asi půl druhé a paní u okýnka tvrdila, že vlak jede v šest. To se nám úplně nelíbilo a ptaly jsme se, zda to nejde dřív a tak nás převelelela k jinému okénku, kde to dřív šlo. Už za hodinu odjížděl vlak, ale neměl místa k sezení, jen dražší k ležení. No a tak jsme pokračovaly v hýření a koupily si dva lístky do lehátkového vozu za půl milionu :-D
Protože byl čas, ještě jsme si koupily kafe a bagetu a pomalu jsme mohly nastupovat. Když se vlak rozjel, bylo to na místo cíle asi dvě hodiny jízdy.
Na nádraží se rojili taxikáři. Jenže jednak mi to vadí, druhak Grab je lepší v tom, že se jasně zadá cíl cesty a není o čem diskutovat. A tak přestože se nás jeden taxikář držel jako klíště, nastoupily jsme do objednaného Grabu a zamířily do ubytování uprostřed polí. Pravda, měl s tím trochu potíže i pán od Grabu a jednou se musel vracet, ale dal to!
Ubytovaly jsme se, a sotva nás pán nechal v chatce samotné, vyběhly jsme na terasu vyfotit si krásu okolí. No, jenže jsme u toho zavřely dveře. A netrvalo dlouho, a zjistily jsme, že ty dveře jsou zamčené, a kartička od pokoje je uvnitř. No, naštěstí jsme se s pánem spojili přes whatsApp, a měly jsme s sebou telefon. Takže jsme mu napsaly zprávu a on přikvačil nám odemknout :-D
Pak už se nedělo nic zvláštního. Došly jsme si na večeři (tím že jsme uprostřed pustiny jsou ceny všeho asi dvojnásobné, takže nebude hrozit večeře za 50 korun), pak jsme si objednaly půjčení skůtru na další dva dny a pořešily na ráno snídani.
Žádné komentáře:
Okomentovat