V Kjótu jako v Bibione

Ať se snažíme vstávat jakkoli brzy, nikdy se pořádně ven před desátou nedostaneme. Než si Vanda udělá vlasy a obličej, vezme to měsíce. Stejně tak i dneska. Tedy byly jsme venku trochu dřív - vstávaly jsme v půl osmé, vajíčka v konvici už máme nacvičená, plus jsme si koupily místní zázvorová čaj...jenže jsme se zdržely kus od domu. Je tam chrám Hongan-dži, kde jsme se zdržely prohlídkou. 

Dál nás zdržely místní - už cestou jsme viděly běhat japonky s krabicema ovoce, něco lidem vysvětlovat a pak pobíhat zase dál. Když jsme vylezly z chrámu, natrefily i na nás - vysvětlovaly, že vzhledem k oslavě ovoce nabízejí místní ovoce lidem v Kjótu za výhodné ceny. Dlouze jsme se nejdřív dohadovaly, že nabízené ovoce neznáme, až jsme se ujednotily na tom, že sice neznáme japonský výraz, ale "kaki" známe. A prý je z jihu Japonska a to nejlepší... a tak jsme si jedno koupily, přestože stojí asi jako tři u "kaki" u nás. 

Pak už jsme pokračovaly zase na nádraží a vlakem do oblasti Arašijama. Tam bylo v plánu prohlédnout si chrám Tenrjú-dži a jeho zahrady. Zase turistická atrakce číslo jedna, takže davy lidí. Nicméně asi oprávněně - zahrady byly krásné. Za chrámem pak začínal bambusový háj. Háj s jednou hlavní cestičkou napěchovanou turisty. Ale co člověk nadělá, když jinde to ještě neviděl...

Další plánovanou zastávkou měl být opičí park. Ten jsme mírně hledaly, ale pak jsme našly - přes most Tógecu-kjó a byly jsme tam. Most vede přes řeku, po které jezdí lodičky - ale zase - cena za tu kratochvíli mi přišla trochu přemrštěná, zejména v porovnání s lodním výletem pod Fuji. A navíc trochu foukalo a bylo chladno, tak jsme lodě vypustily a vyrazily rovnou k opicím. Průvodce varoval, že je cesta do kopce. To taky byla. Něco jako výšlap na Milešovku.

Opice se scházejí na vršku a volně chodí mezi turisty. Tedy volně chodí - chodily by, kdyby jim to hlídači dovolili. Ti je trochu hlídají, aby nic turistům neudělaly. Ale jinak tam žijí opice volně. Hlavní atrakcí pak je klec, kde je možné opice krmit. Sranda je, že v kleci nejsou opice, ale turisti. Kdo chce opici krmit (za 100 jenů pytlík jablek, banánů nebo arašídů), ten musí do klece. Opice protahují ruce a žebrají o jídlo. Ale zas jsou zmlsané, takže třeba arašídy rovnou zahazujou, bez ochutnání.

Navíc z opičí vyhlídky byly krásná vyhlídka na celé Kjóto.

No a pak tam taky Vanda napočítala asi deset dalších čechů...Bylo to přesně takové, jako ve filmech: "Blankóóó, stoupini si ještě sem, ať tě vyfotíííím..."

Když jsme se opic dost nakochaly, vyrazily jsme zpátky dolů. Cílem bylo dát si kafe. To nebylo jen tak, ale nějakou kavárnu jsme našly. Pak jsme nakukovaly do obchůdků - paráda je, že často dávají lidem ochutnat to, co nabízejí - asi aby si vůbec někdo něco koupil. A takhle jsme Vám ochutnaly sušenky, které byly moc dobré. A chtěli vám je i dovézt. Ale smůla - trvanlivost jen do 18.11. Tak jsme na vás tedy ušetřily :-D

Jak jsme přijely, tak jsme se vlakem zase hezky vrátily. Pomalu se začínalo stmívat a my se rozhodly pokochat pohledem na Kjóto z výšky ještě jednou a nechaly se vyvézt na Kjóto tower. Tam jsme vydržely do setmění, pak už jen večeře (rýže a curry) a spát. Večeřeli jsme kousek od domu a co čert nechtěl - další češi. Přesněji slováci. Dneska jsme prostě na krajany měly "štěstí". Tihle se během večeře hádali, kdo bude platit. "Vyhrála" slečna.