Ráno proběhlo klasicky: poslední vajíčka v rychlovarné konvici, zázvorový čaj, popohánět Vandu, ať vyrazíme v rozumný čas.
Nejprve jsme koupily celodenní jízdenky na autobus. ten byl dneska v plánu jako přibližovadlo. A protože jedna jízdenka stojí 230 jenů a celodenní 500, bylo jasné, že potřebujeme celodenní. První jízda vedla do budhistického chrámu Kiyomizudera. Vedla k němu typická ulička pro turisty, plná různých lákadel. třeba zmrzliny. A protože bylo hezky, musely jsme ji testnout. S příchutí matcha čaje. Překvapivě výborná. Nejdřív mi hlava spojila zelenou s pistácií a fakt jsem ji tam i cítila, ale při druhém pokusu už to bylo jasně něco jiného. Dál jsme cestou nahoru využívaly nabídek na ochutnání všeho možného, až jsem si říkala, proč jsme vlastně snídaly. Co nás ovšem hodně překvapilo, byla ochutnávka čaje. Nic netuše, jsme si od hodné japonky vzaly kelíšek a - ten čaj byl slaný!
Chrám samotný byl překrásný. V zeleni, se spoustou aktivit typu kdo přejde poslepu od kameni k druhému kameni najde v životě lásku (Vanda prošla), nebo kdo se napije určené vody, bude dlouho živ (prošly jsme obě). Tak uvidíme...
Dokonce byla uvnitř chrámu i malinká kavárnička, tak jsme neváhaly, hezky po japonsku jsme si přičuply k malému stolečku a daly alespoň kolu (kafe neměli). Cesta zpátky opět mezi stánky a krámečky, takže jsme se kochaly a samozřejmě - Vanda už pocítila potřebu utratit část kapesného :)
Další autobus nás zavezl k dalšímu chrámu - Ginkakuji.
Ještě bylo potřeba si odskočit na záchod (těch je tu pro turisty plno na každém rohu) -což poměrně trvalo. K dispozici byly jen dva a co čert nechtěl, ve frontě stály i holčiny v kimonech. Neumíte si představit jak ukrutně dlouho je na záchodě každá Japonka v kimonu....
Opět nezbytná cesta mezi krámky se suvenýry, opět jsme se rozvášnily, protože nám došlo, že někdo bude mít svátek (a Vanda si napsala narychlo Ježíškovi....)...až jsme u pokladny zjistily, že nemáme peníze. Mám stranou mimo běžně používané hotovosti peníze o hodnotě deset tisíc jenů. A viděla jsem furt jednu bankovku, tak jsem myslela, že jsme furt bohaté - ale ta poslední byla jen tisícovka, co se tam dostala nedopatřením. No a teď nám chybělo celých "ukrutných" třicet jenů na vstup do chrámu. Podle paní pokladní je o kus dál pošta, jenže nemá otevřeno. Přemýšlely jsme co dál, až jsem si řekla, že zkusíme paní pokladní vysypat, co máme. Že když chybí jen takový drobek (na naše je to asi sedm korun), že by to mohla přejít. Vanda se styděla opodál a dělala, že mne nezná. No paní pokladní na to chvíli koukala, koukala a koukala, konzultovala s paní pokladní vedle - až nám prodala pro Vandu dětský lístek (platí do 16 let) a ještě nám pár fufniků zbylo. Tak jsme jí vylovily z batohu oplatku jako poděkování a šly se podívat na tu vyžebranou nádheru. Stříbrný chrám žádné stříbro nepobral. Až jsme si říkaly, jestli nejsme ve špatném chrámu. Ale ověřeno - byl to on. Taková chaloupka v zenových zahradách. Ty zahrady tedy nahradily chybějící stříbro, protože byly krásné.
Po prohlídce jsme šly na další autobus. Protože v okolí nebylo kde získat peníze (v Japonsku je možné se jich domoci jen na poště nebo v obchodech 7 eleven), rozhodly jsme se jet autobusem k dalšímu plánovanému chrámu a cestou u prvního obchodu 7/11 vystoupit, vybrakovat bankomat a pak jet dál. To se nám taky povedlo - všímavá Vanda zaregistrovala ceduli, že je obchod za rohem. Vystoupily jsme, vybraly a vrátily se zpět k zastávce počkat na další autobus.
Poslední dnešní zastávkou byl chrám Kinkakuji, tedy zlatý pavilon. Ten už opravdu zlatý byl. Pokochaly jsme se, prohlédly zahradu a jely zpátky přeplněným autobusem, že skoro potřeboval šlapače.
Vystoupily jsme poblíž našehoo domu a hned u jednoho japonského bufetu, kde jsme si daly večeři. Tentokrát kuře sweet and sour, nicméně v úplně jiné verzi, než známe s domácí "číny". S Vandou jsme se shodly, že jsme zvědavé do Nary - zatím každé místo, kde jsme byly, mělo v našem okolí bydliště jiný typ restaurací ajídel. zatímco Tokio šlo hlavně po nudlích a rámenu, tady v Kjotu je to rýže a omáčka nebo rýže a nějaké maso k tomu.
Zítra se přesunujeme dál, do Nary, tak uvidíme co nabídne ta.
Žádné komentáře:
Okomentovat