Ráno začalo hodně líně. Nebyl důvod vstávat, protože lilo jako z konve. Plus jsme získaly zjevně kámoše. Někdy v noci zazvonil zvonek a další nocležníci se hrnuli do našeho HOTELU :). Slyšet tu je všechno, takže než lehli, musely jsme vydržet. Ráno byli na nohou dřív než my. Nechali jsme je proběhnout koupelnou a před devátou jsme vstaly taky. Paní číňanová udělala snídani - vajíčka, tousty, nutelu, marmeládu a kafe. Kafe typicky italské, do náprstku. Vanda se už během přípravy vymezila, že ho nechce, takže jsem jásala, že mám dvě. Když jsem své kafe vypila, Vanda si vše rozmyslela a vrhla se na svůj šálek kávy, že nakonec chce taky. Dolila mléko a začala sladit. To mne zaujala, protože - podle mého názoru - nesáhla po správné dózičce. Než jsem stihla zareagovat, zareagovala paní číňanová. Vandě po kafi hrábla s tím, že nevadí, že uvaří nové. Vanda nestihla ani chápat, proč jí paní číňanová kafe bere. Mně bylo líto, že ji nenechala ochutnat... :)
Během snídaně jsme potkali i své spolunocležníky. Dva japonce :). Chlapci cestují do Prahy a zjevně si ani neudělali čas na Benátky.
Po snídani jsme zapadly zpátky do postele. Pořád lilo jako z konve a podle google to tak mělo vydržet asi do tří. Vylezly jsme před dvanáctou a kolem poledne vyrazily přes ulici na vlak. V Benátkách jsme byly za chvilku. Vzhledem k tomu, že nejsou Benátky cílovou destinací, nechtělo se nám kupovat celodenní jízdné na vodní busy. Tím pádem jsme musely vyloučit z plánů okolní ostrovy a přejíždění ze svatého Marka k piazza Roma. Tím byl program dost ochuzený, takže jsme se zase jen tak couraly uličkami. Bohužel furt dost lilo a tak po pár hodinách jsme usoudily, že je čas na kafe. A když kafe, tak u Rialta, v té kavárničce, kde jsme kdysi snídaly.
Po kávě jsme se zase vydaly do ulic. Furt lilo a Vanda silně ztrácela na náladě. Moc jí nepřidal ani fakt, že časově nám nevychází návštěva oblíbené restaurace "Strega", Tedy čarodějnice. Otevřeno mají do tří a pak od 18:45 hod. Přřesto jsme zkusily, zda jí najdeme. Vanda byla zpruzelá čím dál víc, přestože jsem jí motivovala tím, že za pět minut už budou tři a tedy přestane pršet. Zajímavé je, že počasí zjevně nemá google, protože odbila třetí a pršet nepřestalo. Vanda propadala trudnomyslnosti. Pršet přestalo asi v 15:20 a Vandě se ovšem nálada nijak nezlepšila. nevěděla co chce, ale věděla přesně, co nechce. Nechtěla se fotit. Vůbec. Sama sebe jo. to vykouzlila i úsměv. Jak jsem na ní zamířila foťák já, otáčela se a zdrhala. Byla protivná, jak činže.
Po nějaké době jsem usoudila, že protivné Vandy stačilo a jede se domů. Cestou jsme se zastavily ještě na zmrzlinu (Vanda s příchutí sachrův dort, já štrůdlovou) - a to Vanda ožila. Cukr prostě umí zázraky. To už jsme ale mířily k nádraží. Zbývalo poslední - najít místo, kde se lze najíst. Našly jsme tavernu "Capitan Uncino". Pizza byla výborná (z mého pohledu lepší, jak včera). Žádné půlení, každá snědla svoji.
Pak už zase jen vlak a domů. Napsat blog, vykoupat se, sbalit a zítra před ranním kuropěním zase na letiště.
Žádné komentáře:
Okomentovat