Snídaně v novém hotelu proběhla dle očekávání. I Vanda už byla spokojená.
Po snídani jsme se pobalily a vyrazily k moři. Po včerejším uvaření jsme usoudily, že zůstaneme na místě a od vody se nehneme. Jenže. Plány se mohou průběžně měnit, což se taky poměrně brzy stalo. Pláž u hotelu je převážně oblázková. To by nebyl zásadní problém, ale ani jednu z nás prostě nezaujala. Chvíli jsme se cachtaly, než jsem usoudila, že takhle to nepůjde a že bude lepší uschnout, vzít auto a zajet někam jinam.
Cestou jsme míjely rodinku s ohromnou vykopanou jámou na pláži, což nás dost pobavilo - vzpomněly jsme si totiž na naši nejoblíbenější kapitolu z Mikulášových patálií - tu kde tatínek na prázdninách kope na pláži velkou jámu :-D
Náš pobyt na pláži u hotelu trval asi dvě hodiny. Po návratu jsme daly několik sklenic vody, a začaly se chystat odjet. Hned vedle hotelu je obchůdek, tam jsme vlezly pro slunečník (5 euro) a plameňáka pro holčičku Vandičku (7,8 eur). Plameňáka i slunečník jsme narvaly do auta a vyrazily směr vedlejší pláž.
No - ne tak úplně. Já pomotala názvy pláží a Vanda pečlivě poslušně zadala do navigace přesně tu blbost, co jsem řekla, takže mne navigovala na druhou stranu, než jsme měly jet. Rozpor jsme ale brzy zjistily, vše zadaly správně a na pláž vzdálenou šest kilometrů jsme dojely.
Pláž Tsampiki je písečná. Ale jeto turistický mordor. Ohromné parkoviště, slunečník na slunečníku,plno barů.... Jen je doba kovidová, takže pláž silně nenaplňovala svoji kapacitu. Náš slunečník byl jediným soukromým slunečníkem na pláži (vedle těchj placených byl jako chudý bratříček) a nikdo s tím neměl problém. Ve vodě jsme byly široko daleko samy. Ideál.
Ručník jsme měly přesně tři kroky od moře a i ty tři kroky znamenaly popálení chodidla od písku. Ohromné horko. V podstatě jsme z vody ani nevylézaly. Já. Vanda neslézala z plameňáka.
Někdy po páté jsme toho horka začínala mít dost. Zavelela jsem k odjezdu, pobalily jsme a dojely domů. Tam jsme chvíli doplňovaly tekutiny u baru a pak šly na večeři. Po ní byl čas opět doplnit tekutiny u baru a hodně brzy jsme šly spát.
Jsme z toho sluníčka neskutečně zmožené, nějak jsme za poslední rok doma pod střechou asi odvykly :)
Žádné komentáře:
Okomentovat