Ráno jsme vyrazily na snídani. Ta vypadala hodně bohatá, i když to spíš bylo dáno uspořádáním na malém prostoru. Zajímavé je vždy sledovat to, jak se dané místo popasuje s řešením situace přívětivé pro hosty a současně stále budící zdání, že "my tady dodržujeme všechna hygienická pravidla". Tady to vyřešili tak, že připraví volně přístupný klasický bufet. Ale - hygienicky k němu vydávají porcelánové talíře na osobu plus zabalený příbor. Nápoje výhradně do plastových kelímků. Misky na ovoce či jogurt porcelánové, volně přístupné. Krása prostě.
Snídaně sama o sobě nic moc a Vanda byla nespokojená i s představou, že pije kávu z papírového kelímku, takže si kafe ani nezkusila dát.
Po snídani už jsme mohly vesele vyrazit směr staré město. Prošly jsme si přístav, okoukly prázdné místo Rhodského kolosu a Vanda vzpomínala na předchozí návštěvy s babičkou a dědečkem. Zejména na její hry na Kolos a lodičky pak zpět v hotelu :) Pobyt na slunci žádal zchlazení a my se rozhodly pro ledovou tříšť. Pravda, nevznesly jsme požadavek na nápoj s sebou, takže bodrý majitel stánku zavětřil příležitost, tříšť nalil do skla a usadil nás ke stolku za cenu dvojnásobnou ceně tříště jen v kelímku. Inu poseděly jsme ve stínu a pak vyrazily přes hradby a palác rytířů do centra města. Tam jsme se nechaly zlákat zmrzlinou a po ní jsme usoudily, že po několika hodinách na slunci toho máme dost a jdeme domů s cílem si vzít plavky a plácnout se k vodě.
Jenže po návratu domů jsme zjistily, že toho máme dost nějak víc, než jsme čekaly, takže jsme vyhlásily chvíli pauzu, svalily se na postel a velmi rychle zabraly.
Já se vzbudila asi po hodině a zkoušela jsem s Vandou mluvit, klepat do ní, vyprávět jí vtipy a vůbec jsem se jí snažila všemožně vzbudit, ale ani ťuk. Tak jsem si vzala plavky a vyrazila k moři sama. Nakonec jsem došla až k místnímu akváriu a samotnému výběžku ostrova, kde jsem s sebou švihla na kameny a testla vodu. Asi po hodině válení se u moře se ozvala Vanda a dohodly jsme se, že se sejdeme u bazénu v hotelu. Ten tedy předčil očekávání! Malý bazén, ale velmi pohodlná lehátka postelového typu (prostě s měkkou matrací) plus čtyři "kukaně" s postelí, kam si člověk může zalézt. Vanda chtěla testnout aktivitu plavání na hodinkách, ale ukázalo se, že to v základním nastavení nepůjde u bazénu, který je kratší jak 13 metrů.
Pak už byl čas na večeři. Cestou opět ke starému městu jsme si sedly do taverny a objednaly si dost zajímavě i pro pana majitele. Vypadalo to, že objednáváme úplně všechno, co mají. První Vandindotaz zněl, zda tzatziky mají s koprem nebo bez. Dozvěděla se, že bez. Tak super, Objednaly jsme tzatziky, česnekový chléb, řecký salát a k tomu gyros pita. Předpoklad byl, že gyros pita za 2.5 bude menší vydání, než celý gyros talíř za 8,60 a tak zvládneme i ten salát napůl. Jako zvládly jsme, ale určité úsilí to chtělo.
Když však majitel dotáhnul tzatziky, Vanda usoudila, že je tam nakonec kopr. Smutně tedy odmítla byť jen ochutnat a pustila se do salátu. Problém nastal, že donesli gyros pita. I tam byly samozřejmě tzatziky. Vanda byla hodně, hodně nespokojená a rozhodla se, že si to s majitelem taverny vyjasní. Ten se dušoval, že tam kopr není, že kopr do tzatziků dává jen zločinec a že může být klidná. Vanda se tedy opatrně odhodlala tzatziky vyzkoušet a naznala, že jsou asi v pořádku. Sebrala mi talíř se zbytkem a dojedla i svůj gyros pita s vysoké spokojenosti.
Po večeři jsme vyrazily ještě na obhlídku nočního přístavu i nočního centra starého města. Povedlo se nám koupit i nějakou přírodní kosmetiku bez smývání na vlasy (tu s sebou nemáme, protože objemově to překračovalo požadovaných 100 ml a tak byl cíl něco pořídit až na místě), dostaly jsme k tomu jako dárek ještě i krém na ruce a spokojeně jsme opět vyrazily k hotelu, kde jsme zase usnuly snad ještě dřív, než jsme si lehly.
Žádné komentáře:
Okomentovat