Dnes nutně musím začít tím, co jsem včera zapomněla - včera po večeři totiž Vanda překvapila přítomné zaměstnance hotelu záludným dotazem. Chtěla vědět, jak dlouhý je bazén. Důvod byl prostý - chtěly to vědět její hodinky. Totiž hodinky neměří trasu, ale otočky. Ty pak vynásobí délkou bazénu a majitel ví, kolik uplaval a jak rychle. Jenže minimum je pro hodinky 13 metrů. Takže dotaz na recepci byl jasný a smysluplný. Recepční ovšem délku bazénu neznala. Prý to bude vědět vrchní číšník. Jenže ten než dorazil, recepční se to rozleželo v hlavě a nechápavě začala řešit o čem vůbec tahle šou volání vrchního číšníka je. No, už víme, že bazén má 12 metrů. Ale jsme za jednoznačně divné hosty. To nám nikdo nevezme.
Ráno proběhla snídaně bez divných dotazů a po snídani jsme řešily co dělat. Ani jedné se nechtělo dělat nic. Ani vyjít z klimatizovaného pokoje. Totální uvařenost. Takže jsme tak ležely na posteli, dokud nezaklepala pokojská, že chce uklidit. Tak jsme ji pustily a přesunuly se k baru na frapé. Bez života jsme pozorovaly místní české klienty cestovky, kteří do sebe právě začali lít jedno pivo za druhým. Po kávě jse se zase odvalily na pokoj a tam se svalily opět na postel. Je ta dovolená náročná.
Až nějak kolem jedenácté jsme se začaly oblékat, balit a vyrazily jsme k autu. Plán byl jasný - být co nejvíc to půjde ve stínu. Tentokrát jsme s sebou vzaly i masku na potápění a vyrazily směr Lázně Kalithea. Byly jsme tam asi za 20 minut. Zaparkovaly, zaplatily vstup - Vanda požadovala sudentskou slevu (dospělí 3 eura, studenti 2,5) a pán u pokladny nám sdělil, že dostaneme dva studentské lístky, protože jeukrutně hodný. No tak jistě. Uštřené půleuro dostatečně vyvážily následující události a svět zůstal v rovnováze. Tedy nerovnováze v náš neprospěch.
Vanda byla uvařená hned, jak jsme vkročily do lázní. Já nadšeně fotila a Vanda trpěla tiše u zdi ve stínu. Začaly jsme hledat místo, kde se uložíme. U restaurace byly lehátka typu postel. ta nám přišla výhodná v tom, že si můžeme stín regulovat zatažením závěsu. Tak jsme se uvelebily. Načež ovšem přispěchal číšník s informací, že postel je za 40 euro na osobu (neomezené nápoje v ceně). To asi mít nemusíme. Odcházíme, jdeme na druhou stranu zálivu a hledáme adekvátní lehátka ve stínu. Nic moc k dispozici není. Po poradě opět vestředu zálivu procházíme místo ještě jednou a vybíráme. Usazujeme se a zjišťujeme, že doma na balkoně nám hezky přes noc schnou ručníky. A že tedy nemáme s sebou žádný. Chvíli tozkoušíme na lehátku bez nich, ale to se fakt nedá. Rezignuji, odcházím zpět ke vchodu, kde je krámek se vším možným a hledám nejlevnější ručník nebo šátek nebo něco. Paní nabízí ručník přímo lázní Kalithea. Zajímá mne cena, ne obrázek. Prý je to nejlevnější co má. Pět euro kus. OK. Beru dva. Už jsme tedy v mínusu 9.5 eura :-D během půl hodinky od vstupu.
Spokojeněji leháme na ručníky, přichází číšník, vybírá 8 euro za lehátko (voda a soft drink v ceně), přináší kýbl s ledem a vodou a my jdeme testnout vodu. Jsme spokojené. Tak si tak různě plaveme, až máme ve čtyři asi hlad. Číšníci roznáší jídlo i na lehátka, ale Vanda by raději talíř než krabičku.Ok. Jdeme na druhou stranu, sedáme si ke stolu a objednáváme si řecký salát, pizzu a frappé. Přesněji řečeno fredo kapučíno. To je dokonalost sama. Hustá pěna na ledovém kafi. Small talk s číšníkem (ten tvrdí, že Praha a Řím jsou nejkrásnější evropská města) a jdeme se zase koupat. Cestou ještě prohlížíme rotundu a fotíme si další část lázní.
Vydržely jsme v lázních asi do sedmi. Pak jsme se vydaly na cestu domů. Ani jsme nechtěly moc večeři, ale stihly jsme ji a jako předkrm bylo sushi. Tak jsme ho pojaly jako hlavní chod a byly vlastně spokojené.
Po večeři jsme zašly k baru na drinky´(já si držím svůj aperol, Vanda zkouší různé podivnosti) a poté, co z Ostravy František nahlásil, že právě složil zkoušku, šla Vanda oslavně objednat i panáka ouza.
Žádné komentáře:
Okomentovat