Ráno se na snídani objevilo poměrně dost nových hostů. Také jsme po snídani zašly, zvědavé, za recepci. Chtěly jsme zjistit, jaká cestovka sem vozí hosty a následně zjistit, za jakou cenu. Takže Čedok. Plus minus za 16 tisíc na osobu v říjnu, což by mohlo odpovídat červnu. Páááni. Vanda se učila, že rabat by měl být 20%. No nevadí. Že jsou ceny vysoko nad reál víme a proto jsme taky neuplatňovaly svůj voucher z loňska.
No pak už jsme vyrazily na pláž. Tentokrát na tu Anthony Quinn. Dojely jsem, zaparkovaly a vybíraly si kterou. V dosahu jsou dvě. Ladiko a Quinn. Vandě se líbila Ladiko. Mně Quinn. Nebránila jsem se navštívit obě, ale to nakonec způsobilo pohromu.
První se šlo na Quinn. Málo lidí, ale také málo místa rozložit se u vody se slunečníkem. Respektive nebylo kam slunečník narvat. Pláž oblázková. Vanda spařená. Složily jsme se na jedno místo, Vanda vběhla do vody a odmítla se jít kouknout dál. Odmítla i to, že koupíme lehátka. Stejně přeci jdeme jinam, že...
Já došla až na konec pláže, objevila asi dvě místa na lepší ležení. Tak jsme se přesunuly. Ale místa o moc lepší nebyly. Slunečník nešel nikam pořádně instalovat, foukal vítr a Vanda furt nechtěla lehátka. Přitom z mola byl nádherný přístup do vody, voda příjemná....Vanda nepříjemná.
Slunečník asi dvakrát odletěl, Vandy plameňák mockrát. Jednou ho lovil i pán u mola. Zjevně ale lovil kde co, tak mu to nepřišlo :-D. Já zas nechtěla koukat na zpruzelou Vandu, tak jsem byla ve vodě. Jenže Vanda i odmítala chodit do vody a ostentativně trpěla. Blbý bylo, že usoudila, že radši umře, než aby sekoupala. Bylo 36 stupňů a výstrahy před vysokými teplotami.
Takže jsem po nějaké době celá naštvaná kapitulovala (a že si o mě Vanda celou dobu nemyslela nic dobrého bylo zjevné z jejího pohledu taky). Vzala jsem auto a přejela na vedlejší pláž Ladiko. Ta byla skoro písečná, s velmi jemnými kamínky. První jsme sedly do taverny, daly si vodu, ledové kafe a řecký salát. Pak už jsmese mrskly do stínu pod keř a huply do vody. Mně se pláž nelíbila. Víc lidí, mělká voda, nic zajímavého. Vanda asi nakonec taky pochopila, že trvala na špatné pláži. Ale odmítala jít zpátky na Quinn. Tak co teď. Tak můžeme přejet zpátky někam, kde to známe.
Vanda odsouhlasila Tsampiku. Dojely jsme tam, plácly se k moři a šly hned do vody. Foukal silný vítr. Tak silný, že měl člověk pocit, že zuří písečná bouře. Písek jsme měly všude a nebylo příjemné v něm ležet na pláži a a ni pobývat ve vodě. Paráda, tenhle den se tedy nějak nevydařil. Zhruba za hodinu od příchodu už zase balíme. Vzdáváme to a jedeme domů.
Užíváme si klimatizovaného pokoje. Převlékáme se na večeři a netušíme, že nás čeká ještě jeden Vandičky výstup. Večeře je jako vždycky - typicky all inclusive. Vanda nemůže pochopit, že cílem je narvat lidem plný talíř až tři, ač to vidí všude okolo. A nemůže si vybrat večeři. Jednou testla rybu, byla nespokojená a teď už ji testnout nechce. Nechce nic z nabídky. Játo odmítám řešit, protože Vanda chtěla zuby nehty tenhle hotel. Tak jde Vanda požádat o gyros. Gyros je v nabídce každé odpoledne. Ne k večeři. To číšník také namítá. Ale proti Vandě nemá šanci. Jde se zeptat kuchaře a ten že gyros připraví. Nutno říct, že to co Vanda dostala by k večeři mohlo být každý den. Gyros talíř vypadal nádherně. Takže se Vanda spokojeně navečeřela a mohly jsme jít v poklidu k baru u bazénu a svému aperolu.
Žádné komentáře:
Okomentovat