Ráno jsme u snídaně žádnou další želví, ani jinou, mrtvolku nenašly a tak jsme poklidně mohly plánovat, co budeme dělat. Nějak jsme se nemohly shodnout. Já preferovala pláž Quinn, Vanda logicky ani náhodou. Tak jsme hledaly jinou, takovou, kterou jsme ještě neobjevily. Vybraly jsme Pefkos. Je u Lindosu a plán byl po koupání případně v Lindosu opatřit lodní výlet na další den.
Ačkoli je pláž Pefkos údajně jedna z nejhezčích na ostrově, byla téměř liduprázdná. Uvelebily jsme se spokojeně na lehátka (slunečník jsme nechaly v autě protože dnes nebyla výstraha před vysokými teplotami, ale pro změnu před velkým větrem). Usadily jsme se na lehátka, pozorujeme pána, co za lehátka vybírá, ale ten ležel v poklidu ve stínu olivovník.u. OK. Je teplo, jdu do vody. Takže když do vody vlezu a chvíli se koupu (a těsně před tím, než do vody vlezla i Vanda) se pán výběrčí vyspinkal a přišel si pro svých 10 euro za lehátka. No nic, Vanda zaplatila, a mohl si jít zase každý po svém. To znamená Vanda do vody, pán výběrčí zase na lehátko pod olivovník.
Na pláži jsme vydržely dlouho. Pobyt jsme asi ve tři zpestřily ledovou kávou v přilehlé kavárně, ale pak jsme se zase vrátily do vody. Vítr přitom byl opravdu velký. A nebylo úplně příjemné, když s sebou bral písek, protože jehličky do obličeje nejsou to, co člověk právě usínající na lehátku ocení. Ale také znamenal větší vlny, takže se v nich dalo poměrně dobře blbnout.
Asi po šesté jsme se sbalily a vyrazily směr domů. Na Lindos jsme se asi chtěly vykašlat. Furt se nám zdálo, žeje dost teplo na to chodit po městě. Jenže co čert a Siri v navigaci nechtěly - najednou jsme přijížděly do Lindosu. Zastavily jsme se na focení, potkaly několik oslíků, co šly z roboty domů (v Lindosu se mohou turisté vyvézt na kopec s akropolí na oslu) a rozhodly se do Lindosu nahlédnout. Podle Google akropole zavírala v šest. Takže jsme moc nečekaly, že klapne, ale i tak vypadalo to městečko moc pěkně. Nakonec se ukázalo, že Google nemá úplně pravdu, a byly jsme i vpuštěny do akropole. Docela i překvapivě fungoval Vandy ISIC a tak šla za studentské vstupné 0 eur (ne, u nuly opravdu nic nechybí - Vanda šla zdarma).
Když jsme si prohlédly akropoli (a já litovala, že s sebou nemám průvodce, protože návštěva nebyla úplně plánovaná) vraceli jsme se dolů do města. Vanda měla chuť na ledovou tříšť a chtěla si projít i obchůdky. Jenže. Jenže se slunce chýlilo k obzoru až hodně a mně v tu chvíli došlo, že mám jen sluneční brýle. Nečekala jsem pobyt až do tmy. A domů ještě asi 30 minut jízdy. Bylo záhodno dojít k autu a frčet domů. No ale to bysme nesměly špatně odbočit a bloudit ve spleti malých uliček (plán na lodní výlet byl přitom úplně zavrhnut).
Po nějaké době jsme se vylouply na parkovišti, kde jsme fotily město poprvé. Ne na tom, kde doopravdy máme auto. Vyrazily jsme tedy směrem ke správnému parkovišti, Vanda ovšem bez své ledové tříště. Takže nespokojená Vanda. Do toho cesta-necesta, takže se Vandě ještě podvrtnul kotník, začalo ji bolet koleno... prostě všechno, co by se mohlo pokazit. A sluníčko si v poklidu dál zapadalo.
I tak se nám povedlo dojít k autu, a vyrazit směr domov. Dokonce jsme ještě za mírného denního světla domů dojely. Bylo asi půl deváté a večeře jsou do devíti, takže jsme nechaly vše v autě a šly se najíst. Až potom jsme začaly řešit s recepcí, že neparkujeme úplně standardně, protože parkovací místa už byla plná (recepční to omrkla a prý že OK). Tak jsme ještě furt zasolené od mořské vody a s hlavou plnou písku daly drink u bazénu - a pak už se odebraly domů do pokoje.
Líbíse mi, jak Vanda strašně moc stála o hotel all inclusive a nakonec není spokojená. Dokonce jí překvapuje, že barman neumí namíchat drinky, když cílem tady je "Máňo koukej, on mi dal toho alkoholu půl sklenice". No ale smůla. Nesmí mručet moc, protože to sama chtěla. A promne výhra - víckrát to zjevně už chtít nebude :)
Žádné komentáře:
Okomentovat