I dnes nám bylo souzeno způsobit rozruch. My za to ale nemůžeme. Nás série neuvěřitelných příhod vyhledává sama.
Při snídani si už několik dní sedáme uvnitř. Výstraha před silným horkem se sice už dnes prvně neobjevila, ale těžko říct, zda to tak bude doopravdy. No a dnes jsme si sedly k akváriu. To původně vypadalo prázdné, ale během snídaně Vanda (která na něj měla výhled) prohlásila, že jsou tam želvičky. Tak se otočím, koukám na želvičky, konstatuju, že jsou tak velké jako byla Vandy Verunka kdysi. A v tu chvíli jedna želvička začne útočit na druhou. Kouše jí do nohy, do krunýře....a pak nám dojde, že ta druhá želvička nereaguje proto, že je mrtvá. Nás má prostě místní personál rád. To každý chce, slyšet během snídaně od hostů, že má v akváriu chcíplou želvu.
Po snídani jsme přemýšlely kam. A protože sice zmizelo varování před vysokými teplotami, ale začíná se ukazovat varování před silným větrem - rozhodly jsme se ještě využít situace a v den nižší intenzity větru vyrazit úplně na jih ostrova, na Prasonisi. Autem od nás asi hodina jízdy.
Po příjezdu na místo naše první cesta vedla do místní taverny. I s klimatizací v autě jsme byly uvařené a tak jsme chtěly ledové kafe. Až pak bylo možné vypravit se na konec pláže. Tam se střetává Egejské a Středozemní moře. Byl příliv, takže se po pláži nedalo přejít na konec Rhodu suchou nohou, ale hodně lidí se tam brodilo. Zpočátku to šlo s vodou asi po kolena max, později se hladina ještě trochu zvýšila.
Pozorovaly jsme kity i surfy a docela si užívaly, že není horko k padnutí a že to navíc vítr významně vylepšuje i tím, že fouká. Na koupání to ale bohužel moc nebylo, na to bylo hodně kitů ve vodě a nevadilo jim jezdit až ke břehu. Navíc se hodně lidí učilo jezdit, a to člověk ani nevěděl, kdy na něj nějaký kite spadne. O tom by mohla vyprávět jedna Němka, které spadl na hlavu a zarazil jí sluneční brýle do nosu. Že by se jí majitelka zdivočelého padáku, nebo její instruktor omluvil přitom bylo jen zbožným přáním. Nepadla naprosto žádná omluva.
Vanda i zkoušela obejít místní školy a poptat se po instruktorovi, ale dozvěděla se, že mají na tři týdny dopředu úplně plno. Volno je u surfů (ale to jí zas nepřipadalo dost zajímavé). Tak jsme se tak poflakovaly na pláži, Vanda se samozřejmě i fotila - až bylo odpoledne a vyrazily jsme na cestu zpátky.
Po nějaké době jízdy jsme zjistily, že máme docela hlad a že bohužel nestihneme u bazénu podávaný gyros. A protože jsme zrovna projížděly kolem nějaké taverny u silnici, zaparkovaly jsme a usadily se. Bylo to překvapení. Protože už jsme byly skoro doma, taverna byla nad Tsampiko pláží. Byla pod stromy, s úžasným výhledem na moře. Přitom to ze začátku při parkování tak vůbec nevypadalo. Daly jsme si souvlaki, tzatziky a pita chleba a narvaly se z jedné sdílené porce dostatečně.
Pak už jsme těch pár km domů zdárně dojely. Po drobném odpočinku a sprše jsme i mohly později večer na večeři (Vanda si tentokrát vybrala) a pak klasicky k baru na aperol.
Také nám už začaly chodit maily od letecké společnosti s informacemi o naší cestě domů, což není úplně přesně to, co chceme slyšet. Na druhou stranu je fajn, že to vypadá, že se stihneme domů vrátit před začátkem platnosti podmínky testů, takže v tomto ohledu máme štěstí. I když test je to nejmenší a komplikace by zas nebyla nijak velká.
Žádné komentáře:
Okomentovat