Pro poslední den jsme zvažovaly, kam Katherine vezmeme. Nápady padaly různé - Karlovy Vary (tam ale začal mezinárodní festival a tedy se dala čekat hlava na hlavě), Prachovské skály (ale je to přeci jen trochu z ruky a my už byly unavené) - až jsme vybraly s Vandou Terezín.
Nakonec to asi byla dobrá volba, protože se poslední den ochladilo, občas pršelo a holky i vstávaly hodně pozdě. V Terezíně jsme vyzvedli mojí babičku, která jako obyvatel města má vstup na památky ve městě zdarma. Vstupné do památníku (tedy muzeum, Malá pevnost atd) mi osobně přišlo jako poměrně drahé. V kontextu počtu návštěvníků, které jsme tam potkali jsme musela trochu přehodnotit názor, že by vstupné mělo být do takových míst zdarma úplně. Ale přesto si myslím, že by bylo vhodné nastavit cenovou politiku tak, aby právě tato místa byla přístupná všem.
Nicméně jsme tedy navštívili muzeum, viděli dva filmy a pak se přesunuly do Malé Pevnosti. Po prohlídce jsme se doma navečeřely, nebo naobědvaly (jak se to vezme) a Katherine začala pomalu balit své saky paky na cestu domů.
Druhý den ráno po snídani pak už následovala jen cesta na letiště, kde pán u přepážky check-in usoudil, že Katherine není Katherine a začal jí pokládat důmyslné otázky typu "jak se jmenuje ředitel vaší školy". Po několika otázkách ale uznal, že se moc nedozví a Katherine byla propuštěna. Objímání a téměř pláč u vstupu do tranzitu a všichni tři (tedy Katherine, Erica a Vidal) byly fuč na cestě domů.
Nastal čas na plánování cesty Vandy do Arizony...
Žádné komentáře:
Okomentovat