Panda z pláže Bondi

Ráno bylo trochu dobrodružné. Začalo to tím, že v kuchyni lezl poměrně velký pavouk. Ale usoudily jsme, že je to pavouk domácí a že se ho nebojíme. Nejjedovatější je ten s červenou tečkou na zádech to tenhle neměl. Pak jsme vyrazily na vlak...až u něj jsem si uvědomila, že lístky zůstaly doma. Juch. Vanda s puchýřem na noze čekala, já se vracela. není to daleko, ale ten kopec je ve vedru poměrně náročný...
Pak už se nedělo nic zvláštního a my dorazily nejprve vlakem a pak busem na BONDI BEACH. Kdo to nezná, je to snad nejznámější pláž Austrálie. Tak jo. Doprava přes Sydney není moc dlouhá a pláž je to hezká...na městské poměry. Poté, co jsme viděly pláže jinde už tolik ohromené nejsme...

Bylo ukrutný vedro, což Vanda nejdřív odmítala uznat a smažila se jak o život. podporovala to voda v oceánu, která byla poměrně hodně studená. Mně to přišlo osvěžující. Pak už se podezřele často začala koupat i Vanda a pak uznala, že je hrozně vedro. Sbalily jsme se, daly ledovou tříšť a utekly do klimatizovaného obchoďáku. Tam jsem zjistila, že jsem si z pláže domů vzala pěknou pandičku...Vanda se slunila ve slunečních brýlích a tak má červeně vypálené obrysy a bílé kruhy kolem očí. Ale psssst! Nesmím to sem napsat ani zveřejňovat žádnou obrazovou dokumentaci.
V obchoďáku nic moc a tak jsme se vydaly do Chinatown, kde jsme si daly večeři (zkomplikovanou faktem, že čínani chtěli pouze keš)

...Vanda kryje pandí oči...

 a vypravily se za vzdouvajícího se větru domů. Bouřka přišla dřív, než jsme stihly domů dojet. Lilo jak z konve, bouřilo...takže domů jsme dorazily mokré jak slepice....