Ráno jsme posnídaly a vyrazily směr Rainbow Beach. Cesta
nebyla nijak dlouhá a ubíhala docela vesele, Vanda mi pokládala testovací
otázky k hudbě, kterou pouštěla. Nespokojila se jen s tím, kdo danou
písničku zpívá, ale chtěla vědět i takové podrobnosti jako kde bydlí, kdy se
narodil a jaké má číslo bot. Inspirovaly jí asi kontrolní otázky u silnice.
Australani to mají vymakané. U silnice je testovací otázka a po pár kilometrech
odpověď. Sranda. Pak je také srandovní, že mají všechno pojmenované. Silnice,
potoky…třeba dnes jsme přejížděly Little pig creek, pak jen Pig creek a pak
Null feet creek…
Když jsme dorazily do Rainbow Beach, ubytovaly jsme se a
„šly to zkusit“. Cestou jsme si ještě koupily na zítra „výlet“…vstáváme ukrutně
brzy ráno a jdeme krmit delfíny. Pak už jsme si jen daly kafe (u kterého měla
Vanda milion řečí, že i Palacký by koukal s pusou na podlaze, protože
nedostala úplně přesně to kafe, které si objednala a navíc si dovolili do něj
narvat BANÁNOVOU zmrzlinu…
no chápete to???) a pak už jsme se jen placatily na
pláži, koupaly se v úžasných vlnách a čas na suchu si krátily hraním
slovního fotbalu s upravenými pravidly (směla se použít jen slova týkající
se názvů písniček).
Po pláži jsme cestou domů daly večeři (opět fish and chips)
a zkoušely jsme lovit signál wi-fi. Je ale ulovitelný jen na mobilu, takže píšu
blog off-line a zveřejníme se později…
Žádné komentáře:
Okomentovat