Vracení se zpět hlavou nahoru

Cesta byla ukrutná a dlouhá. Vstávaly jsme už ve 2:40, ve tři hodiny ráno na nás čekal před domem objednaný taxík. Taxikáři jsou všude stejní. Ačkoli cesta měla stát 45-65 dolarů podle síly dopravy, stála ve tři ráno cesta 55 dolarů (aneb jeli jsme vážně nejkratší cestou), přičemž si taxikář v klidu řekl o rovných 60...ale dohadujte se o pět dolarů ve tři ráno....
Na letišti jsme tedy za poslední drobné daly kafe a toust a čekaly na let. Překvapivě utekl docela rychle. Startovaly jsme v šest ráno a takovou sérii odsledovaných filmů snad nepamatuji. Viděla jsem i takové perly jako Želvy Nijna...ale co už :-D
Filmový maratón byl prokládaný tunou jídla a pití. Jediný problematický bod byla nemožnost výběru. Ne, že by to moc vadilo, ale když už Emirates možnost výběru jídla nabízejí, proč jí neumožní. V tom případě mne i omluvy s  tím, že mají plné letadlo lidí moc neuspokojuje...
Přelet rovníku ukazuje, že tam nikde není žádná namalovaná čára na zemi a že všechny mapy jasně lžou. Nad Srí-Lankou potkáváme letušku Andreu z Čech...Jinak nic zvláštního :-D

V Dubaji byla na přestup hodina. Vyběhneme z letadla, dorazíme ke kontrole a tam fronta jak prase. Ukazujeme zřízenci letenky a ptáme se, zda opravdu musíme stát tuhle frontu, když nemáme čas. Zřízenci je to jedno, uchechtává se s tím, že tady spěchá každý. Aha. Tak jo, stojíme frontu s tím, že ať si to zařídí aerolinky jak chtějí a že pokud nám letadlo uletí, jsem odhodlaná uhádat přímý let do Prahy. Do pěti minut ale přichází jiný zřízenec, vyvolává lety co jsou "za pár" a vede nás k jiné kontrole. Tou procházíme a jdeme na bránu. Nastupujeme do letadla a cítíme se trochu rozčarovaně. Z mercedesu v podobě Airbusu A380 přesedáme do menšího Boingu. Sice sedíme samy, ale máme menší monitory, menší výběr filmů....prostě jsme najednou ve škodovce a víme, že nás druhý den ještě čeká trabant Ryanair...

Cesta do Dublinu je poměrně utrpení. Mně natekly nohy a dost bolí, Vanda neví jak se usadit...jsme unavené. Po jídle trochu usínáme. Mne ovšem asi po hodina budí, když se mne Vanda snaží přeskočit, aby mohla na záchod...Vanda usíná pak a spí až do Dublinu...Já se budím kdesi nad Prahou...

V Dublinu je to zábava. Jsme unavené a chceme spát. Zavrhujeme možnost otevřít kufry a vybalit teplé oblečení. Voláme do hotelu a žádáme odvoz, jdeme na místo, kde nás hotelový shuttle vyzvedne. Komu se povede chodit po Dublinu v prosinci v žabkách...:-D
V hotelu pobíráme kartu od pokoje, a zapadáme do postele...Byl dobrý tah změnit ubytování a rozhodnout se, že centrum města vidět nechceme a budeme spát přímo na letišti...
Ráno už to šlo ráz na ráz...jeden film ještě v posteli, pak snídani, pobalit kufry aby odpovídaly požadavkům a na letiště....Tam problém s odletem, protože nevidíme náš let. Jsme zmatené jak rybičky na pláži a koukáme na odlety v blbý čas. Paní u informací nám vysvětlí která bije, nechá nás za 5 euro vytisknout palubní vstupenky a konečně letíme domů. Letadla teď nějakou dobu fakt nechci ani vidět....