Želvy, želvy, želvy!

Dnešní den byl ve znamení želv.
Ráno jsme se "doma" nasnídali, pohovořili o všem možném včetně těžby uhlí a výroby cukru. Zejména bylo moc pěkné, když jsme mluvili o počasí. že jsou doma tři stupně pan domácí ještě schroupal. Informaci o tom, že jsme jednou v Alpách lyžovali v mínus dvaceti schroupat nechtěl. že to není možné být venku a lyžovat, že to musí být děsně nebezpečné. Taky řídit v zimě je nebezpečné, protože to viděl v televizi...jak je auto neovladatelné na ledu. No každopádně víme, jak to je. Pro Australany je nebezpečná zima v Evropě, pro Evropany je nebezpečná celá Austrálie...
Pobalily jsme se a vyrazily směr Mon Repos. Tam jsme vlastně celý den trochu zmatečně střídaly pobyt v Mon Repos a Bundabergu. Hlavní atrakce měla začít večer, přes den jsme se chtěly potápět u místního věhlasného potápěcího útesu. Chyba lávky. Mon Repos je konec světa. Jedna hlavní ulice o délce dvaceti metrů. Žádná nabídka atrakcí. Zástupný program bylo zkusit shopping. Taky chyba lávky. Nákupní centrum znamená obchod s jídlem, vedle obchod s kosmettikou, vedle noviny a vedle něco k jídlu. Toť vše. Kde ístní nakupují oblečení je nám záhadou. Tak zase zpět do Mon Repos, tam jsme si daly oběd (tentokrát tradičně chips and chips...reef fish) a jely se ubytovat, kde jsme s sebou švihly na postel a v leže čekaly na večerní program. Také jsme paní domácí prozradily, že nemáme lístky, ona se chytila za hlavu, a lístky objednala, vytiskla a dodala.

Asi v půl sedmé jsme už byly na želvovišti. Začalo se čekat. Skupinky se tvoří podle toho, kdy se lístky objednají, proto jsme byly až v poslední sledovací skupině, což znamenalo čekat až asi do jedenácti. K čekání pouštěli filmy o želvách a k dispozici byl stánek s občerstvením...ovšem za hotové, které nemáme :-D
V jedenáct jsme se dočkaly, vyrazily jsme na pláž a na pláži ozářené měsíce a jižními hvězdami se čekalo na želví hvězdu. Občas nějaká připlavala a vydala se do písku. Někdy se ale lekla (třeba auta na silnici, nebo jí vadil vítr (byl dost silný)) a vrátila se zpátky...nakonec jsme měli štěstí a viděly jednu (asi metrovou karetu) v hnízdě sázet vajíčka, pak postupně místo zase zasypat a doplazit se unaveně zpátky do oceánu. Vše skončilo něco před jednou v noci.