Klokani a požární poplach

Ráno, když jsme vstaly, jsme chtěly snídat. Vanda se rozhodla pro toasty a protože nebylo co na ně (myšleno něco normálního), uvolila jsem se je sníst s burákovým máslem. Najednou pískot jak blázen...výroba toustů spustila poplašné požární zařízení....po chvíli poskakování s hadrem pod čidlem a spuštění odsávání ale čidlo pochopilo, že se jedná o planý poplach a zastavilo paniku...
Pak už se nedělo nic zvláštního, dosnídaly jsme, pobalily a vydaly se do místní ZOO.
Tam jsme vyfásly za dolar jídlo pro klokany a za 50 dolarů vstupenky. Zajímavý je místní přístup. Povětšinou všude je dítě počítáno do 14 let. Nikomu nic nevnucuju, jen hlásím Vandy věk a oni i přes to, že je silně limitní, počítají dětskou cenu. Tady v ZOO jsem hlásit zapomněla a pán naúčtoval dva dospělé. Líná huba holý neštěstí a tak jsem se zeptala zda i 14letý puberťák je dospělý. Pán se velmi omlouval a vrátil peníze. To tedy znamenalo, že jsem prvně držela v ruce australské dolary...
Pak už jsme jen krmily klokany a pozorovaly koaly.

Bylo ukrutné horko (Vandy mobil hlásil 38 stupňů) a to nás ze ZOO vyhnalo vlastně dříve, než jsme plánovaly. Vydaly jsme se na dlouhý přesun do Byron Bay (5 hodin jízdy).

Cestou pár nedůležitých zastávek. Především u Big Banana...význam vcelku nechápe ani průvodce, který máme, ale zmiňuje ho (spolu s dalšími ohromnými věcmi), jako něco co se prostě musí vidět!

Takže BIG BANANA:

Pak už jsme jen dojely "domů", ubytovaly se, trochu se prošly a šly spát. Zítra Vanda plánuje lekci surfingu...