Blíží se podzim a podzimní prázdniny a já chci opět vyrazit do Saského Švýcarska. Podzim mezi skalami musí být super. Jenže stejně, jako moje poslední cesta vedla do Saského Švýcarska přes Milán (a překvapivě do původního cíle určení nedorazila), už brzy je jasné že to letos bude podobné. Vanda totiž začíná spekulovat o jiných cílech- Nejdřív Paříž. Ale letenky jsou poměrně drahé a tak Paříž mění za ideu moře a koupání. Hm. Ležet jen tak u moře už jsme neměly hodně dlouho. Projíždím letmo nabídky a zjišťuju, že to moc neodpovídá plánované ceně Saského Švýcarska :)
Ale Vanda chce moře až tak moc, že se rozhodla dorovnat výdaje z vlastních zdrojů. Takže dobrá, dlouze hledáme, vybíráme a zjišťujeme, že letošní cesta do Saského Švýcarska povede přes Turecko. A aby to bylo ještě složitější, tak navíc i přes Vídeň, protože letět z Prahy je na osobu klidně o šest tisíc dražší zábava. Nepřijdeme navíc o nic, protože dny na cestu jsou stejně v háji tak jako tak.
V den D vyrážíme Flixbusem do Vídně. Dobrá volba. Poloprázdný autobus dopřává luxus pro každou jednoho dvojsedadla. Ve Vídni jsme poměrně rychle a jen s mírným zpožděním. Teď máme přestoupit na autobus na letiště. Problém posádky Flixbusu je ten, že nic neví. Tedy ani to, kde se přestupuje. V propozicích je, že autobus jede ze zasávky 3 - 6. Čekáme. Čekáme a Čekáme. Když je 15 minut před odjezdem a nic se na zmíněných zastávkách nehýbe, jdeme se poptat. A hele! Autobus na letiště nejede ze zastávek 3 - 6, ale ze zastávky A. Ta je za rohem a není na ni vidět. Navíc na ní nepřijede zelený autobus Flixbusu, ale místní bílý autobus vídeňské dopravy. Přemisťujeme se a s mírným zpožděním doráží i zmíněný bílý autobus. Za 15 minut jsme na letišti, kde začíná překážková dráha k terminálu 1a. Autobus zastavil totiž u terminálu 3. My potřebovaly terminál 1a a navíc poměrně rychle. Na letiště jsme přijely s asi půl hodinou zpoždění, tedy asi 1,5 hodiny před odletem. Zrychleně pobíháme po letišti, ale závodní časy to nebudou - cestu výrazně komplikují lázeňští chodci, co mají plno času. Nacházíme Terminál 1a, je naproti běžnému terminálu 1 a slouží jen k odevzdání kufrů. Odlet pak je klasicky z terminálu 1. Procházíme kontrolou a usedáme na křesílka na našem gate. Naproti nám se usazuje teta Kveta. Tedy tet je víc. Konkrétně tři a letí s nimi asi vnuk, řádně zpruzelý (není divu). Ale jen jedna teta se sama pojmenuje, když o sobě mluví právě jako o "tete Kvete". Tetky jsou slovenky, dorazily na letiště s igelitkou hroznového vína a při čekání vedou moudré řeči. Třeba že nás poveze k letadlu autobus. Že se nepůjde postavit do fronty na nástup, když je velká a může zatím pohodlně sedět, že minule letěla s Emirates a nechápe, proč do Turecka s nima taky nemůže letět a podobně. Po odvozu autobusem k letadlu se z tety Kvety ovšem stala neřízená střela a s nacvičenými chvaty ragbyového účastníka odhodila všechny turisty stranou a proklestila si cestu ke schůdkům do letadla, protože jinak by na ni asi nezbylo místo. Posmívala jsem se Vandě že bude celou ccestu určitě sedět vedle tety Kvety a pak ji ještě potkáme druhý den u bazénu, ale nestalo se. s Vandou jsme seděly obě u okýnka za sebou, což s sebou neslo poměrně zajímavé okamžiky, zejména při prodeji občerstvení. Protože šlo blbě na Vandu mluvit, naťukala jsem na mobil dotaz, zda něco chce a natáhla ruku za hlavu. Vidělo to celé letadlo, jen Vanda ne. ta seděla se sluchátky a zavřeným okem. No tak jsem rozhodla, koupila kolu pringles a začala ji podávat za sebe. Stevarda to trochu zmátlo, ale asi je taky zvyklý na dost. Měl tedy i snahu to Vandě říct, ale taky to nepomohlo, takže jsem do ní pak šťuchala dírou mezi sedadly. Zadařilo se a Vanda tedy občerstvení přijala.
Po přistání jsem i chtěla kladně kvitovat klid, ale ne - při rolování ke stojánce ten bouřlivý aplaus přijít asi musel. Tak znovu opakuji - tleskala linka do New Yorku, tleskal charter do Turecka a ne, není to prostě výsada čechů. Není.
Na letišti jsme nasedli do autobusu a řidič nás obešel, zda nemáme 10 euro na rozměnění. Každej z rakušáků se tvářil, že tam není. Takže jen já jsem byla tím nejhodnějším rakušanem a rozměnila tureckému řidiči jeho drobná dýška za papírovou desetieurovku.
Pak už jsme vyrazily k hotelu. Asi po hodině jízdy z letiště ale zastávka a deset minut pauza u jakéhosi krámku s jasným cílem donutit turisty si tu něco koupit. Vyšlo to, každý turista z busu si vyběhl koupit pidí a sušenky, přestože bylo jasné, že do hotelu je to asi 10 minut jízdy a všichni mají all inclusive program. No nic, hlavně, že nikdo cestou neumřel hlady.
Po cca deseti minutách jsme začali s rozvozem po hotelích a netrvalo dlouho a došlo i na nás. Z celé naší grupy jsme v hotelu jediné. Ubytovaly jsme (ne, okno na záchod opravdu nechápu) se a vyrazily na večeři. Klasika hotelového komplexu. Švédské stoly, kolem nich davy lidí a cpou se o jídlo, jako kdyby mělo dojít. Sedáme si na terasu a užíváme klidného teplého večera. Po večeři se plynule přesunujeme k baru a testujeme místní nápoje. Zjišťujeme, že ne všechno se dá pít. Co je s džusem, je v podstatě nepitelný, páč to asi obsahuje sladidla a vůbec to není dobrý. Pak také ne všechen místní alkohol odpovídá tomu, co známe. Ujednocujeme se na tom, že nejlepší je asi cokoli s ginem. A nastává zlatý hřeb večera, kdy Vanda s barmanským kurzem začíná turecké barmany učit míchat drinky. Takový gin fizz na kole totiž třeba vůbec neznají a padají takové dotazy odkud jsme, co je to za drink, jestli ten drink ukázal nějaký barman v hotelu, zda je ten drink Praze moderní nebo odkud je a že je to fakt divný. Každopádně netrvá dlouho a už si nás barmani pamatují.
První den u moře proběhl nad očekávání dobře. Dopoledne sluníčko, koupání - přestože google tvrdil, že pršet bude hned od rána. Zatáhlo se až odpoledne. a protože podle google mělo pršet i druhý den, objednaly jsme si masáž v místních tureckých lázních. Odpoledne jsme pak strávily dalším testováním drinků.
V noci byla velká bouřka a ráno ohromné vlny. Ty poničily i hotelové molo. Teď se s Vandou sázíme, zda bude mít hotel vůbec zájem ho takhle na konci sezony ještě dávat dohromady. Dopoledne jsme seděly na pláži a pozorovaly vlnobití, odpoledne jsme vyrazily do lázní na hammam procedury s pěnovou lázní. Nutno říct, že to bylo úžasný a dost zvažuji ještě jednou opakování před odletem. Samotná pěnová lázeň v klasickém tureckém duchu byla suprová, po ní následovala klasická masáž a pak jsme ještě dostaly pleťovou masku a čaj. Trochu se mi nelíbilo, že na konci jsme si masku musely smýt samy, ale šlo to poměrně dobře.
Po večeři jsme - překvapivě - opět testovaly bar. A google tvrdí, že od teď už bude jen a jen slunečné nebe.
