Sigulda

Ráno lilo jako z konve. Když jsme se vyspali a dojeli na základnu, dozvěděli jsme se, že hlásí všude po zemi silné deště a že se nedá dělat nic jiného, než sedět a pít od božího rána. Usoudili jsme, že jsme hrdinové a že přeci jen po snídani ve dvanáct vyjedeme. Chyba.Lilo dál, jako z konve.
Dojeli jsme do Siguldy, viděli zavřenou bobovou dráhu a jeden hrad. Druhý zámek jsme navštívili, zaplatili jsme vstupné aby nás pustili na dvůr kouknout se,odkud bychom něco viděli, kdyby bylo vidět a usoudili jsme, že stačilo.
Nabrali jsme směr moře, dali pozdní obědovečeři, našli krásný opuštěný plácek, našli dříví a jali se vyrábět oheň. Povedlo se. Otevřeli jsme si pivo a z opuštěného plácku se stal Václavák. Davy lidí sem a tam, pak nějaká bodrá domorodkyně sdělila, že spát tady nejde.
No, protože je tu hezky a protože už stejně nikam jet nemůžeme, tak to riskneme...

PS: Tak ne, nešlo to :-D
Po pár hodinách dorazila místní policie, kde jeden hodný a jeden zlý policista vysvětlili, že je jakési ochranné pásmo dun, kde nelze ani parkovat, ani dělat oheň. Co na tom, že tam během doby našeho parkování parkovali i další a ohnišť tam taky bylo založeno nespočet. Prý pokuta až 200 eur. Takže jsme se sbalili, oheň udusili a jeli do kempu, ke kterému nám popsali cestu. Chvíli jsme ještě přemýšleli, zda nevyskočí zpoza rohu a nedají Pepovi dýchnout, protože plechovky od místního Cezu nemohli přehlédnout.
No nevyskočili.
Takže noc v kempu na břehu Baltu. Kemp poloprázdný, ale i tak Vanda odchytila mladíka, který nám táhnul elektrický kabel o půlnoci pomalu až z Rigy abychom se mohli připojit...