Den sedmý:
Celou noc jsem se
budila. Bylo mi špatně, bolela mě hlava, potila jsem se a měla občas zimnici.
Když jsem se ráno znovu probrala tak už mi bylo tak špatně, že se mi špatně
vstávalo z postele (motala se mi hlava). S mámou jsme se domluvili, že by bylo
nejlepší zavolat na pojišťovnu, aby mi sehnali doktora. Trvalo jim to půl dne,
kdy jsem ležela u telefonu a bála se usnout. Nakonec se ve 12:30 mobil ozval se
SMS kam mám jít. Nemocnice byla 30 min ode mne (2km) a proto jsem si zavolala Uber. Nedošla bych to. Po příchodu, mě zmatené recepční poslali do prvního
patra, kde jsem si pomoci překladače, vybrala co chci za lísteček. V čekárně mi
už došlo, že všichni mluví pouze francouzsky. Když na mě po dlouhé době přišla
řada,nastal první problém. Paní opravdu neuměla anglicky a tak jsem si
dopisovali na papírku, co že to vlastně chci. Pak mi najednou oznámila, že
musím zaplatit 20 €, že turisty neberou. Což nebyla pravda podle pojišťovny -
protože, právě proto, že tu mají brát turisty jsem byla poslána sem. Tak jsem
zavolala do pojišťovny a oni ať to zaplatím, že mi to pak proplati zpět. Tak
jsem paní nadiktovala, že potřebuji i kopii účtenky, sice na mě koukala jak
na blbou, ale dala mi to - vynechávám to, že místo 20€ to bylo 25€ a že místo
Vanda jsem Vand. A nastalo dlouhé čekání, opravdu dlouhé, do toho tam nějakou
část opravovali, takže dělali opravdu hrozné zvuky a mě bolela hlava víc a víc.
Když si mě paní konečně zavolala a zjistila, že mluvím anglicky, tak se
snažila, I když něco nevěděla, ale vše jsme si řekli. Vyšetřila mě, teplotu
jsem neměla a že to vypadá na chřipku, ale pro jistotu, že uděláme testy na
Dengue a Malárii. K tomu mi předepsala léky, ale že je mám brát od zítra až.
Každopádně lékárna i na ordinace na odběr už byly zavřené. A tak jsem se
sebrala a šla pěšky domu, do toho se ještě rozprselo, takže jsem byla celá
promoklá a u nás jsem si v samosce koupila něco k jidlu. Dostala jsem chuť na
sýr. Tak jsem si koupila nějaký kozí co vypadal dobře. Ale po otevření, nejen
že smrděl, ale i tak hrozně chutnal. A tak skončil den. Zítra jdu na odběry
tak se uvidí.
Den osmý:
Dnes jsem se probudila
v 7:15 s tím, že noc byla dlouhá. Máma mě budila v 7:30. Ano máma. Volala mi.
Musela jsem znít hodně rozespale, protože mi nevěřila, že jsem vzhůru.
Objednala jsem si uber (přijel pozdě a ještě nezastavil u mě a jen zatroubil ať
si dojdu někam 2 ulice vedle). Přišla jsem do nemocnice a paní mi dala lísteček
ať si počkám. Když jsem po 30 minutové čekání přišla na řadu tak mi řekla, že
si musím zaplatit 51€ za testy, ještě včera večer mi ale volal pan z pojišťovny
a říkal mi, že jsou hrazené pojišťovnou. Tak jsem opět volala na pojišťovnu, a
ta mi nabídla dvě možnosti. Buď si to zaplatit a zpětně nárokovat, nebo jít
zítra někam jinam. Krom toho, že opět nikdo nemluvil anglicky, tak jsem
používala překladač. Tak na mě paní francouzsky, že proč by mi měla pomáhat,
když nemluvím francouzsky. A to byl pro mě vrchol a tak jsem také francouzsky
spustila, že trochu francouzsky umím, ale ne věci z medicíny a že pokud má
problém, že jsem z jiné země EU, tak ať mi zavolá nadřízeného (Google trochu pomohl).
Paní jen zakroutila očima a něco si mrmlala, a zavolala kolegyni co mluví
anglicky, ta že to musím zaplatit (což jsem udělala, ale kartou protože jsem si
vzala jen 20€ na léky s tím že to je zadarmo), jenže pak mi řekla, že výsledky
testů mi přijdou až za týden, s čím jsem nesouhlasila, protože podle googlu
bych je měla dostat do 24h. A paní, že ne, že tady to trvá a že mi je pošlou
emailem nebo poštou. A k tomu mi pošlou účtenku o zaplacení. Což jsem řekla, že
chci hned a oni, že to nemůžou. Tak jsem paní řekla ať mi vrátí peníze, že jdu
jinam. Paní stornovala částku, dala mi účtenku a já šla. Do toho jsem si
všimla, že mi paní doktorka nedala zprávu o vyšetření, ale prakticky jen na
jaký vyšetření půjdu. Tak jsem vyjela opět do prvního patra a s překladačem,
šla za sestrou, že chci jen záznam. Ta mi opět dala lísteček ať čekám (což bylo
na další 3 hodiny). To jsem vzdala po domluvě s mamkou, že buď a nebo - myšleno
s vrácením peněz od pojišťovny. Ale u výtahu jsem potkala tu doktorku, která
řekla sestře, že mě má vzít hned a že správu mi dá. Tak jsem si sedla k sestře
a ta, že mám znovu zaplatit 25€. Což jsem ji řekla, že už jsem platila a znovu
to platit nehodám. A ona, že musím, tak jsem řekla, že ne, že chci jen záznam a
ať zavolá doktorku. Doktorka si mě hned vzala k sobě. Ale tady se očividně
nepíšou zdravotní záznamy, protože jsem doktorce musela diktovat, jak ho
sepsat. Poté jsem si zavolala uber a jela domu. Ještě jsem si skočila do
obchodu vedle a koupila si bagetu a nektarinky. Udělala si snídani, vzala si
prášky a šla spát. Probudila jsem se až kolem 5 hodiny, kdy jsem si zas vzala
prášky, a jen si četla. Před 8 jsem se sebrala a šla se projít. Šla jsem kolem
Notre damu a byl celý zakrytý a ohraničený, ale nevypadá tak hrozně, jak jsem
si myslela že bude. Šla jsem si sednout k řece (bylo asi 28°)a seděla a užívala
si výhled. Když v tom si se mnou začala povídat paní co seděla vedle. Paní se
jmenuje Amat a je z Maroka. Je tu na návštěvě u synovce a v Casablance je
učitelka biologie a fyziky. Tak jsme si popovídali a povídali a povídali až
byla skoro tma a tak jsem se vydala zpátky na pokoj, kde jsem si lehla a
odpočívadla. Ale ne a ne usnout. Zas hodnotím, že je mi líp. Žádné testy se
nedělali a myslím že to bude v pořádku
Den devátý:
Dnes jsem se
probudila opět brzy. Tato noc byla trochu klidnější. Ale přesto mě ráno bolela
hlava. Vzala jsem si Paralen a hned usla a probudila se až kolem 12 hodiny.
Pořád jsem ale byla unavená a cítila se divně, tak jsem se trochu najedla a šla
si ještě lehnout. Začala jsem řešit, že si v Paříži prodloužím pobyt. U Paula
už to nejde. Pokoj má pronajmutý a přijede sestra a ta má gauč. A tak jsem si
na AirnB našla přijatelné ubytování a objednala ho (s čekáním na potvrzení, že
to přijímá). Byla jsem z toho tak vyčerpaná, že jsem usla a probudila se až v
16 hodin. No jo jen já se jedu prospat do Paříže. Dala jsem si sprchu a vyšla
ven! Venku bylo teplo. Asi 31° C. Pro jistotu, jsem si vzala i bundu. Vydala
jsem se na metro 4 a dojela až na Chateau Rouge. Což je krásná Pařížská čtvrt -
Montmartre. Metro bylo přeplněné a mě to nedalo dobře. Bylo mi na omdleni a
dostala jsem trochu takovej panickej záchvat. Po výstupu z metra jsem si
koupila pití a v klidu jsem se procházela různými uličkami. Poté jsem se vydala
na Sacre - Coeur, kde jsem si sedla a kochala se, poté jsem si změnila
ubytování v Paříži za to co se nemusí na Airnb potvrzovat, abych se jen mohla
přesunout a šla si prohlidnout vnitřek. Vypadá to krásně. Je to velké, tiché a
krásne zdobeny chrám. Po prohlídce jsem se chtěla vydat na kupoli - protože prý
nejlepší výhled. Ale s pár místnima jsem zjistila, že je otevřena jen do 8 (už
bylo 8:15). Mimo jiné ji zdražili na 7€. Tak jsem si aspoň chrám obešla a zas
vydala uličkami k metru. Cestou jsem se najedla, a ještě si skočila vyfotit
svítící Sacre - Coeur. Metrem jsem dojela ke mě na pokoj (cestou jsem si chtěla
vyfotit svítící zbytek Notre Damu, ale dnes nesvítil). Na pokoji jsem si
pobalila a jdu spát. Mimo to že jsem se dnes docela flakala, tak jsem ušla 14 km
a ani nevím jak.
Den desátý:
Ráno jsem se vklidu
vyspala a polehavala až do 10 hodin. Pak už jsem konečně vstala a došla jsem si
pro snídani. Po snídani jsem si pobalila věci a přemýšlela o tom kam dál. Ve 12
jsem se sebrala a odjela do nového bytu na další dvě noci. Nově se teď nacházím
na stanici metra (13) Les Agnettes. Po příjezdu jsem chvíli čekala na majitele.
A ten mi ukázal garsonku - mám celý byt pro sebe. Jen je tu byl problém. Přišlo
mi, že tam není uklizeno. Také chyběli zásadní věci jako koš na odpadky a
utěrka na nádoby, či toaletní papír (jen čtvrt rohlíčky). Dost to vypadalo jako
by tam někdo žil (protože i lednička byla plná) a nestihli to uklidit. Tak jsem
se vydala do centra a napsala majiteli jestli to nemůže pouklidit a dodat věci
co chybí. K tomu jsem ale odpověď už nedostala. Jela jsou rovnou na stanici
metra Louvre, protože si pamatuji, že je nejlepší jít do muzea že spod. Ale oni
vchod z metra do muzea zavřeli a musíte jít venkem. Tak jsem vyšla ven, udělala
si fotky. Donutila jednu paní vyfotit mně a šla se zeptat organizátory fronty
na jak dlouho to je - jelikož jsem student EU tak nepotřebuji lístek stačí jít
s občankou k turniketu. Paní mi, ale řekla, že musím vystát frontu na kontrolu
a ta bude trvat tak 3-4 hodiny a to už bude muzeum zavřený. A tak jsem se na to
vykašlala a šla dál. Chtěla jsem si s někým pokecat - ne nestačí mi to jak mě
všichni zastavují a ptají se odkud jsem, co tu dělám a proč cestují tak mladá
sama. A zavolala jsem mámě, se kterou jsem mluvila dokud nezačalo pršet. Tím
jsem se rozhodla, že se vydám do dalšího muzea a to Orsey. Tady také byla
fronta, ale vzala tak 35 minut. Dostala jsem se dovnitř a užívala si. Toto je
velké muzeum. Musím říct, že místní 'nikdo tam nechodi' není pravda, přelidněno
tu bylo, ale asi ne tak hrozný jako Louvre. Tak jsem se vydala do nejvyššího
patra a užívala si Pissara, Moneta, Van Gogha a podobné umělce. Poté tam byli
překrásné renesanční obrazy a sochy. Když už bylo 5 minut do 18h a muzeum
zaviralo, tak jsem šla přes park, kde jsem si sedla na večeři. Poté začala být
zima tak jsem se vydala zpět na pokoj, kde jsem chtěla počkat až bude tma,
abych šla na věž, ale začalo pršet a tak jsem zůstala doma a koukala na film, u
kterého jsem i usla.
Den jedenáctý:
Dnešek začal
hekticky. Probudila jsem se v půl 8 ráno a chtěla si koupit rezervaci na
zítřejší vlak do Bordeaux. Jenže ono to nešlo, tak jsem se sebrala a
jelanhodinu6na hlavní nádraží, kde mi bylo řečeno, že je tady si jen rezervaci
nemůžu koupit a ať zkusím jinou pobočku (nastesit5pi cestě) a nebo internet -
když říkám, že to nejde přes internet. Tak jsem se sebrala a jela na druhou
pobočku, kde mi řekli to samé a ať zkusím tu kde jsem byla předtím. Tak jsem se
sebrala jela domů a psala email na interrail co mám dělat a že potřebuji mít
kód v mobilu, protože si to nemám kde vytisknout. Po dlouhém dohadování mezi
mnou interrail a sncb. Po další hodině, jsem konečně zaplatila rezervaci (10€)
a dostala jsem i kód a sedadlo. Tak doufám. A vydala jsem se do centra. Jako
první jsem se vydala k vítěznému oblouku. Prošla jsem dr okolo, udělala fotky a
šla nahoru. Šla jsem hned do řady 'už mám lístek', i když jsem ho neměla,
protože stačí ukázat občanku s věkem a můžu jít i bez něj. Pán co kontroloval
lístky se divil, ale nechal mě jít nahoruc, čímž jsem ušetřila spoustu času.
Vylezla jsem po zakroucenych schodech až nahoru a užívala si krásný výhled.
Obešla jsem si to 2x dokola a šla dolů a přemýšlela co dál. Rozhodla jsem se,
že zajdu do Louvru. Cestou jsem si dala ledové frappucino sebou ve Statbuck a
šla jsem. Když jsem přišla k Louvru, fronta byla menší a tak jsem si do ní
stoupla. Upozorňuji fronta pouze na kontrolu tašek. A tak jsem stala a stála a
hledala ubytování v Barceloně, až jsem po hodině furt stála na stejném místě. A
tak jsem se sebrala, že na Monu Lisu kašlu a šla jsem na Eiffelovku věž. Cestou
jsem se courala různými uličkami a užívala si toho, že nikde nejsou lidi. Když
jsem přišla k Eiffelovce že strany parku, tak jsem si udělala fotky, nechala se
vyfotit. Vyfotila jsem nějaký pár, který chtěl romantickou fotku - ještě jsem
jim musela říkat jak na to a jakou pozu. Zjistila, že okolo je opravdu flexi
sklo, a tudíž pod Eiffelovku věž, můžete jen pokud jdete dovnitř. Pak jsem se
vydala k fontáně, která taky byla tak různě zabeněná, že se špatně dělali
fotku, ale něco snad mám. A vydala jsem se zpět na metro s tím, že si někde
koupím bagetu k snídani - Franprix to jistil, a že si dám i večeři. A tak jsem
si jako poslední večeři ve Francii dala Le crock Madame a vyvrátila to, že to
musí být sladká verze. Byla to slaná verze s vajíčkem. A já byla spokojená. Po
jídle jsem šla na metro a jela na pokoj, kde jsem si pobalila, dala sprchu,
převlékla se a jela na Eiffelovku znova. Chci jít nahoru v noci a teď jen
doufám, že se nahoru dostanu, protože poslední metro jede v 1 ráno, Eiffovka
zavírá v 0:45 ráno. A já už od 21:45 čekám ve dlouhé frontě, která mě už fakt
nebaví.
Stihla jsem pod ale řekli mi, že
můžu pouze do druhého patra a mám na to 10 minut, I když zavírají za hodinu.
Den dvanáctý:
Dnes jsem vstával
brzy a to v 7 ráno, sbalila jsem a před 8 jsem se vydala na metro a na vlak.
Cesta na vlak trvala půl hodinu s tak jsem šla rovnou do vlaku. Když se vlak
rozjel tak jsem se najedla, napsala holčině u který jsem měla spát, že jedu a
usla jsem. Probudila jsem se 30 min před Bordeaux. Tak jsem znovu napsala
holce, že za chvíli dorazím. Pořád neodepisovala, ale tak jsem si říkala
uvidíme až dorazím. Přijela jsem kolem 11 do Bordeaux, kde byla zima a hodně pršelo.
Šla jsem na autobusovou zastávku, odkud jsem měla dojet do vedlejšího města k
té holce. Předtím jsem ji ale ještě zavolala a jelikož to nobrala, tak jsem se
lekla co teď. Tak jsme s mamkou řešili možnosti a když jsem zjistila, že ten
autobus stojí 6€ na jednu cestu, a ne 1.90€ jak říkala ona. Tak jsem se
sebrala, zarezervoval si hostel a vydala se do něj. Šla jsem v dešti pouze v
šortkách, tilku a bundě, s těžkým kufrem a navigaci v ruce. Šla jsem, byla jsem
promokla a mrzla jsem. Až jsem usla 3 km a ocitla se u hostelu. Uvítala mě paní
s tím, že check in je až od 16h,ale asi vyděla můj vyděšený pohled a slitovala
se, protože mě hned ubytovala. Na pokoji jsem se převlékla a byla jsem tak unavená, že jsem si lehla a probudila mě, až ve 4 hodiny Japonka (nebo tak
něco), která je z Paříže a přijela sem serfovat. Tak jsem si vzala bundu a
vydala se do centra, se aspoň na něj trochu kouknout. V klidu jsem si obešla
různé historické místa, koukla se k moři. A užívala, jenže pak mě začala
příšerně bolet hlava a tak jsem si řekla, že je čas na pauzu a šla si sednout
na pití a jídlo. Našla jsem si japonskou restauraci s gyoza knedlíčky a
ryzovimi kuličkami (ty bohužel byli jen studené) a trochu se najedla. Po jídle
jsem se vydala zpatky na hotel, a cestou jsem si povídala s mámou o tom jak
dělala šťávu a jak se nepovedla. Než jsem došla k hotelu, tak jsem usoudila, že
by bylo fajn si koupit jídlo na zítra do vlaku a šla jsem hledat obchod. První
byl kilometr daleko, ale šla jsem. Přišla jsem k němu a byl zavřený (podle
googlu měl mít otevříno) a tak jsem šla k dalšímu co byl 1.5 km daleko, ten už
naštěstí otevříno měl, jenže skoro vše měl vyprodané. Tak jsem si koupila
šunku, sýr a tortili (protože měli už jen pečivo na rozpekani) a to už mě skoro
paní vyhazovala z obchodu, že se zavírá. Jenže jsem si všimla, že mají místní
víno a tak jsem si řekla, že nějaké přivezu domu a šlo se vybírat. Vzala jsem
jen 2 malé lahve - dva druhy - kdyby nebylo dobré. Pak už mě paní hnala k
pokladně ať už jdu. A tak jsem se vydala do hostelu. Když jsem přišla do
hostelu, tak jsem si prebalila, vyndala věci na zítra, dala si sprchu, po lekla
postel a nastavila budík. Zítra bude dlouhý den. Tak už je čas jít spát. Jinak
jsem dnes ušla krásných 19km.
