Amerika naruby - Češi se opět dokonale ztrapnili

Dnešní den byl věnovaný oficiálnímu programu. BOHUŽEL.

Stejně jako naposled, kdy při přijetí ve škole nebyl ředitel, dnes při přijetí na magistrátu nebyla primátorka. Zajímavější ale je, že vlastně nikdo neví, kdo je přijal. Ještě lepší je, že Vanda to hodnotí tak, že je uváděla paní, ze které byly cítit cigarety na sto honů a ještě navíc měla Vanda pocit, že paní je pod vlivem několika promile.

Tak tahle paní je představila jiné paní (kdosi z ministerstva školství), přičemž tato paní neuměla anglicky. V tomto případě nezbývá, než dát odkaz na blog Katherine, protože tam celá trapnost situace vyznívá asi nejlépe, očima amerického hosta: http://findmeinprague.blogspot.cz/2016/06/meeting-mayor.html

Protože je blog v angličtině, tak stručně přetlumočím, že Katherine píše zhruba to, co říkám výše. Čekala setkání s primátorkou a netuší, s kým se setkala. Tuší jen, že to byla budova magistrátu. Ta se jí sama o sobě líbila. Myslela, že byli v pracovně primátorky, ale nakonec pochopila, že ne.

Probíhala debata o tom, co se jim líbí na Praze a dostali dárkovou taštičku s upomínkovými předměty na prahu. Jak dokládá foto níže, opět niz horšího dostat asi nemohli a ze všech dárků je nejupomínkovější asi právě jen ta papírová taštička (aneb co s černým hrnkem s nápisem Wow Prague??? Proč tam proboha nemohou být fotky čehokoliv z Prahy?). Dalším účastníkem schůzky trapnosti byl někdo, kdo snad někdy žil v Phoenixu. ten vyprávěl o tom, jak tam utekl před komunismem a později se na důchod vrátil. Konec schůzky, na shledanou.

Ufff. Na závěr se paní pod vlivem ještě ptala na něco na středu, přičemž nikdo nevěděl, o čem mluví. Takže tak dopolední hodnotný program.

Poté šla celá skupinka na oběd (co jiného, než pizza) a cesta přes Karlův most - a po obědě je čekalo přijetí na americké ambasádě. Zde se (oooo, jak překvapivé - přístup začíná měnit).

Po bezpečnostních opatřeních (detektory kovů, odevzdat občanské průkazy a pasy...) byli uvedeni do kanceláře velvyslance. Setkání bylo samo o sobě trochu zajímavě zaranžované. V podstatě se setkalo víc lidí, jejihž společným znakem bylo, že jsou američané a oni sami, nebo někdo z jejich příbuzných velvyslance zná. Tedy tato návštěva vlastně nebyla oficiální součást programu, ale Eriky (Erika je další z americké výpravy v Praze) babička zná matku pana Shepira. Kromě našich "mladých ambasadorů" tedy byli na schůzce další lidé, všichni přátelé přátel nebo rodiny velvyslance. Nicméně nebyla to velká skupina. 

V každém případě velvyslanec vysvětlil, jak se tak sešlo, že se setkali, ukázal nějaké obrázky, vyprávěl o práci velvyslance a nechal je mluvit o sobě. Prošli si i zahradu velvyslanectví a závěr je, že velvyslanectví i pan Shapiro osobně je velmi přívětivý a milý.

Tedy značný rozdíl, v přístupu obou zúčastněných stran.

Protože jely holky poměrně vystrojené, tak po návštěvě velvyslanectví už nikde nerajzovaly, ale jely rovnou domů.

Tady už čekala večeře (vepřo-knedlo-zelo) a odpočinek. Nutno ještě zmínit jednu důležitou věc - Katherine píše na svém blogu, že jsem výborná kuchařka! Ha! Konečně mi to někdo dal písemně a mám se čím ohánět :))