Amerika naruby - Češi se opět dokonale ztrapnili

Dnešní den byl věnovaný oficiálnímu programu. BOHUŽEL.

Stejně jako naposled, kdy při přijetí ve škole nebyl ředitel, dnes při přijetí na magistrátu nebyla primátorka. Zajímavější ale je, že vlastně nikdo neví, kdo je přijal. Ještě lepší je, že Vanda to hodnotí tak, že je uváděla paní, ze které byly cítit cigarety na sto honů a ještě navíc měla Vanda pocit, že paní je pod vlivem několika promile.

Tak tahle paní je představila jiné paní (kdosi z ministerstva školství), přičemž tato paní neuměla anglicky. V tomto případě nezbývá, než dát odkaz na blog Katherine, protože tam celá trapnost situace vyznívá asi nejlépe, očima amerického hosta: http://findmeinprague.blogspot.cz/2016/06/meeting-mayor.html

Protože je blog v angličtině, tak stručně přetlumočím, že Katherine píše zhruba to, co říkám výše. Čekala setkání s primátorkou a netuší, s kým se setkala. Tuší jen, že to byla budova magistrátu. Ta se jí sama o sobě líbila. Myslela, že byli v pracovně primátorky, ale nakonec pochopila, že ne.

Probíhala debata o tom, co se jim líbí na Praze a dostali dárkovou taštičku s upomínkovými předměty na prahu. Jak dokládá foto níže, opět niz horšího dostat asi nemohli a ze všech dárků je nejupomínkovější asi právě jen ta papírová taštička (aneb co s černým hrnkem s nápisem Wow Prague??? Proč tam proboha nemohou být fotky čehokoliv z Prahy?). Dalším účastníkem schůzky trapnosti byl někdo, kdo snad někdy žil v Phoenixu. ten vyprávěl o tom, jak tam utekl před komunismem a později se na důchod vrátil. Konec schůzky, na shledanou.

Ufff. Na závěr se paní pod vlivem ještě ptala na něco na středu, přičemž nikdo nevěděl, o čem mluví. Takže tak dopolední hodnotný program.

Poté šla celá skupinka na oběd (co jiného, než pizza) a cesta přes Karlův most - a po obědě je čekalo přijetí na americké ambasádě. Zde se (oooo, jak překvapivé - přístup začíná měnit).

Po bezpečnostních opatřeních (detektory kovů, odevzdat občanské průkazy a pasy...) byli uvedeni do kanceláře velvyslance. Setkání bylo samo o sobě trochu zajímavě zaranžované. V podstatě se setkalo víc lidí, jejihž společným znakem bylo, že jsou američané a oni sami, nebo někdo z jejich příbuzných velvyslance zná. Tedy tato návštěva vlastně nebyla oficiální součást programu, ale Eriky (Erika je další z americké výpravy v Praze) babička zná matku pana Shepira. Kromě našich "mladých ambasadorů" tedy byli na schůzce další lidé, všichni přátelé přátel nebo rodiny velvyslance. Nicméně nebyla to velká skupina. 

V každém případě velvyslanec vysvětlil, jak se tak sešlo, že se setkali, ukázal nějaké obrázky, vyprávěl o práci velvyslance a nechal je mluvit o sobě. Prošli si i zahradu velvyslanectví a závěr je, že velvyslanectví i pan Shapiro osobně je velmi přívětivý a milý.

Tedy značný rozdíl, v přístupu obou zúčastněných stran.

Protože jely holky poměrně vystrojené, tak po návštěvě velvyslanectví už nikde nerajzovaly, ale jely rovnou domů.

Tady už čekala večeře (vepřo-knedlo-zelo) a odpočinek. Nutno ještě zmínit jednu důležitou věc - Katherine píše na svém blogu, že jsem výborná kuchařka! Ha! Konečně mi to někdo dal písemně a mám se čím ohánět :))

Amerika naruby - sklářem rychle a snadno

Opět naprosto jiný program, než byl plán. Jedeme do Sázavy. Holky si tam v místní huti zkusí, jaké je to být sklářem a budou tvarovat vlastní skleněnou květinu. 

Program je připravený speciálně pro ně - dnes se v tamní huti koná nějaký uzavřený workshop, nicméně v době oběda se nám prý někdo věnovat bude.

Když jsme Sázavu našli, všechno bylo poměrně rychlé. Pán vysvětloval, že více času zabere příprava, než samotné tvarování květiny. První šla na řadu Vanda, hlavně proto, aby pán mohl snáze instruovat a Katherine viděla, jak se to dělá.

Vanda si vybrala barvy pro své květiny, sklo se vytáhlo z pece a šlo se na to. První pokus se nějak nezdařil. Pán tedy připravil druhý. Vanda tvarovala sklo jak divá a na konci hezky květině zakroutila stonkem.

Pak proběhlo vlastně to samé s Katherine. Během chvilky bylo hotovo. Květiny chladnou a z huti nám je pošlou domů poštou. Vše by mělo vyjít tak, aby si Katherine svojí květinu mohla odvézt domů.

Prohlédly jsme si huť a přemýšlely, co dál. Dal by se stihnout Karlštejn. První ovšem oběd. Našly jsme restauraci a poobědvali guláš s knedlíkem (Vanda s Katherine se nemohly rozhodnout - tudíž daly napůl řízek a guláš). Po obědě bysme nejradši padly do postele. Cesta do kopce dobýt Karlštejn nás nijak nelákala. Zato nás lákali houbaři u cesty. Vlastně mi ani nedošlo, že i houbaření je pro Katherine exotika. Takže jo. zastavily jsme někde u lesa a vyrazily. Za chvíli jsme měly pár babek a klouzků.

Karlštejn počká.

Amerika naruby - výlet do Německa a běhání pro lžičky

Sobota. Vstáváme poměrně za kuropění (nebylo to nic složitého při tak parné noci ve vytopeném bytě pod střechou. Plán je vyrazit v devět na cestu. Snídáme palačinky a mne udivuje, že Katherine se chystá na další parný den opět v dlouhém rukávu. Tak vážně chystá. Ne, není jí horko. To bych chtěla umět!

Do Drážďan dorážíme kolem půl jedenácté, parkujeme a míříme - kam jinam - nakupovat do Primarku. U vchodu velím, že za hodinu na stejném místě. Vanda protestuje, že hodina je málo. Taky, že jo. Za hodinu si holky žádají další hodiny. Já trpím, ony vybírají a zkoušejí. Po další hodině už vlastně trpí i Katherine, jen Vanda je stále ve svém živlu. Platíme a odcházíme..

Venku mezitím prší. Kupujeme si bratwurst a než jsme ho dojedly, pršet přestalo a začala pěkná sauna.

Míříme ke Frauenkirche, holky jdou nahoru. poté hledáme zmrzlinárnu, de nám mají udělat kafe a zmrzlinový pohár. Nalézáme právě ve chvíli, kdy to vypadá, že bouřka je na spadnutí. Blesky nad Drážďanama a my v cukrárně. Trochu škoda. Cukrárna je na skvělém místě hned u řeky - sedět venku u stolečku, nemá to chybu.

Takhle se tísníme u malého stolečku se třema ooobr pohárama a kafem (čajem). Než jsme to do sebe nacpaly, blesky ustaly a déšť taky. Vyrážíme na obhlídku dalších pamětihodností. U katedrály potkáváme svatbu. Máme na ně štěstí - už je to celkem asi čtvrtá svatba za pobyt amice u nás, v Drážďanech byly celkem tři :)

Smějeme se japoncům, kteří si nevěstu fotí jak o život (nicméně taky se nám náááhodou vleze do záběru...). 

Začíná pršet. V dešti se kocháme Zwingerem. Řešíme, jaká by byla smůla tam bydlet a mít v jedné části obývák a v té protilehlé ložnici. jak si člověk nechá v obýváku lžičku třeba na léky, slušně se naběhá. A co teprve když je v jedné části jídelna a v druhé pokoj. Než se člověk vrátí z oběda, tak zase dostane hlad...
Pak už míříme pomalu zpět k autu. Hladová Vanda dala dalšího bratwursta a najezená se může v autě uložit ke spánku. Předtím ovšem co? PRIMARK - Vanda si zapomněla koupit taštičku na make-up. Nepokrytě trpím já, i Katherine. Vanda slibuje pět minut, je to asi patnáct (k taštičce i make-up, podívat na jednu mikinu....)

Doma kupujeme lososa, večeříme a vcelku se těšíme asi všechny na postel...

Amerika naruby - výlet do jižních Čech

Výlet do jižních Čech organizovala Vandy škola. Ano, ta co je zaměřená (z poloviny) na cestovní ruch a pro kterou je zařizování zájezdů a výletů vlastně denním chlebem.

Takže tahle škola vlastně celou dobu sice věděla, že děti pojedou na Jih, ale to bylo asi tak všechno. My nevěděli vcelku moc kam (orientačně to stačilo - Hluboká, Krumlov a stezka v korunách stromů a Lipně) a hlavně za KOLIK.

Ve středu před odjezdem přišla Vanda s informací, že výlet bude stát 2 tisíce na osobu. To se mi vlastně za jednu noc někde, jeden vstup na Hlubokou a jeden vstup na atrakci na Lipně (a dvě jídla) zdálo ukrutně moc. I zatelefonovala jsem řediteli. Přiznávám, že mi hned nedošlo, že v tuhle roční dobu jezdí na výlet kde kdo, ale stejně se mi vůbec nelíbilo, jak mne odpálkoval, že jeho se to netýká a že si všechno musím řešit s paní učitelkou, která má amíky na starosti. Ta vypálila zase částku výletu poloviční. Že tak 850 korun na osobu bez jídla musí stačit a že 2500 pokryjou výlet v pohodě.

Ve čtvrtek ráno tahle paráda začala. Vedro k padnutí a v autě prý nikdo neuměl pustit klimatizaci. tak se všichni pekli, dokud jednomu z výpravy nedošla trpělivost a řidiči ukázal, jak auto ovládat.

První den návštěva Lipna a Stezky v korunách stromů, později Hluboké (tu Vanda ukrutně nesnáší a není moc divu - speciální vstupné pro anglickou prohlídku, aneb proč nevydělat na turistech...).

Večer začaly přicházet zprávy od Vandy, jak moc je tam draho, že už utratili 1500 a že nevěří, že hotel bude stát 500 korun. No jasněže nestál. Hotel ve stylu bavorského baroka, nebral ani platební karty. Pomíjím, že nechápu proč bydleli tady, ale to je jedno, tragiku výletu už stejně nešlo zlepšit.

Vandě nebylo dobře z horka a proto bylo snadné jí vytočit. To se povedlo doprovázející učitelce, když začala Vandu peskovat za to, že Katherine nevečeří a že je to zcela jistě anorektička. Dalo by se říct, že jedině dobře, že amíci nerozuměli, ale Vanda neměla problém přeložit...

Ach jo. Asi je těžké pochopit, že ne každý se chce cpát jídlem chvíli poté, co jedl a v téměř 35 stupních...

Druhý den výpravu čekala už jen návštěva Českého Krumlova a hurá domů....

Takže? Já bych asi čekala moc, kdybych chtěla nějakou organizaci. Ne dokonalou, jen nějakou. Třeba aby někdo poslal maila s cenama vstupů, nebo použil hlavu při výběru hotelu. Nicméně proč by měl někdo komunikovat.

Ale pozitivum je, že už se nám škola v podstatě nebude plést do organizace. V pondělí se koná schůzka na magistrátu a na US ambasádě a pak už bude od organizovaných podujetí pokoj.

Amerika naruby - Praha

Další den následovalo přijetí ve škole. Před ním ale holky přišly o pořádné vzrůšo, když se rozhodly jet autobusem o půl hodiny později. Ten dřívější totiž za jízdy shořel...

Při hoření také zdržel další účastníky celé akce, Jardu s Vidalem, kteří zrovna jeli z Berouna.

Ve škole dostali všichni občerstvení, prohlédli si školu, navštívili Vandy třídu a po obědě byl konec a rozchod. Vanda s Katherine vyrazily bloumat do města. Byly na Václaváku, Staromáku (tam ale Vanda úplně zapomněla na orloj) a vrátily se večer až pozdě a unavené z celého dne chození.

Na středu pak byla naplánovaná ZOO a po ZOO úniková hra "Stará Praha". 

Italský student Giorgio se rozhodl navštívit Prahu a prozkoumat všechna její zákoutí. Bohužel cesta nedopadla, jak si představoval a už pár dní je Giorgio nezvěstný. Jeho sicilská rodina se začíná strachovat. Zbývá pouze 75 minut, než se vypraví do Čech Giorgia pomstít. Záleží jen na vás, jestli se podaří situaci zachránit! Zvládnete to? Uvidíme. 

Do hry se zapojilo všech šest a zvládli ji "vyřešit" zatím prý nevídaným způsobem. Z místnosti se dostali prý jako ještě nikdo před nimi - překvapivě snad jen zmáčkli kliku :))

Večer jsme s Katherine zašli už jen k vodě na večeři (langoš) a holky už se zase balí na další výlet - zítra odjíždějí do Jižních Čech. Nevím, jak dlouho ještě vydrží takhle pekelný program. Furt v pohybu, furt nové zážitky...

Amerika naruby - velký výlet

Ráno holky vstaly, popadly batohy, svačiny a vyběhly na autobus. Paráda, vše se daří, nikdo nezaspal, autobus se stihnul.

Trhliny začala organizace dostávat už o hodinu později. Dopravní podnik na Hradčanské otevírá až v půl desáté, tedy půl hodiny po odjezdu autobusu směr Brno. Promptní google zjistí, že dopravní podnik na Můstku funguje už od sedmi. Otázkou je, zda se to stihne. Holky jsou jak blesk. Stihly všechno. nejen dopravní podnik a vyřízení měsíční jízdenky, ale i koně na Muzeu...a nakonec i ten autobus do Brna.

Další chybka v organizaci přišla kolem poledne. Vanda si vzala velkou zrcadlovku na cesty. V Brně zjistila, že zrcadlovka nemá paměťovou kartu. No, dobrý. Navrhuji Datart, holky to vyřešily líp - přehodily kartu z foťáku Katherine.

Třetí chybka v organizaci se odehrála v hotelu Savoy. Dle slevomatu tam měly dostat čerstvý fresh a tři kopečky zmrzliny. Zmrzlina ale není. No, prý slevomat vrátí peníze.

Co se dělo pak jako matka sedící doma nevím. Ale cca za hodinu se Vanda ptala, kudy se jde do nákupního centra. Že prý už všechno dostupné v Brně holky viděly.

Večer v půl jedenácté měl být nad Špilberkem ohnostroj, tak si šly holky trochu odpočinout (další chybka v organizaci - bylo těžké sehnat bydlení vhodně položené a tak padla volba na hostel u autobusu - no, na pokoji byly prý s nějakým chlapem a snídaně se podávaly až hodinu po odjezdu autobusu). Večer v deset je vzbudil budík, vyběhly ven na dvacet minut pokoukat na ohňostroj a pak zase zpátky spát - ráno v sedm jim jede bus do Vídně.

Ráno opět trochu překvapivě nezaspaly a bus stihly. Ve Vídni tedy zapomněly včas vystoupit, a tak se projely až na letiště, ale stevard jim zase zařídil cestu zpátky na původní stanici spojem, co odjížděl zpět do Brna. Ve Vídni se holky patřičně prošly centrem, pokochaly se památkama, zmrzlinou a parkama a vyrazily směr Prater. Tam se kochaly atrakcema, cukrovou vatou a jízdou na velkém řetízkovém kolotoči. K večeři daly kebab a vyrazily směr Praha.

Díky zpoždění na D1 dorazily do Prahy poměrně pozdě, ale ještě stíhaly poslední metro. neobešlo se to bez problému s ostrahou stanice, protože jezdící schody dolů byly zavřené a po návštěvnících se požadovalo obejít celé nástupiště a použít schody na druhé straně. To by ale zase znamenalo nestihnout to metro, tak to holky vzaly dolů po stojících jezdících (tedy nejezdících) schodech. Dole stojící revizor s tím prý měl krapet problém, ale protože narazil na Vandu, rychle problém vzdal.

Pak už jen najít správný dům se Zelendou a hupnout do peřin.

Ráno holky čekala prohlídka Petřína i s ostatními účastníky zájezdu. Po bludišti a rozhledně se Vanda s Katherine vypravily na kafe a cheesecake a ostatní šli s nimi, aby jim pomohli jíst. Pak vedla cesta do nákupního centra. kam ostatně jinam

Po návratu domů se ještě holky dokonce i postavily k plotně, aby udělaly tortily a quacamole.

Amerika naruby - přílet a první den

Na letiště jsme díky opravám na silnici a na dálnici dorazily s mírným zpožděním. Už cestou nás sháněla jedna z účastnic výměnného pobytu (Vandina spolužačka). Ta za chvíli také nahlásila, že letadlo přistálo (asi patnáct minut před plánovaným příletem). to už jsme byly ale téměř na letišti. Vypadalo to, že stíháme tak akorát. Zaparkovaly jsme a došly k příletu. Začalo čekání. Lidé z "našeho" letu začali vystupovat (poznalo se to podle čísla letu, který jim vlál na kufrech), Pak vystoupil z tranzitu i palubní personál....a naši furt nikde. To nám dávalo dost prostoru pozorovat okolí. Třeba pána, který přišel někoho uvítat s lahví šlehačky. Tu si také postavil na zábradlí a na letišti vyfotil. Že cestují plyšáci, to víme. Že by stejně cestovaly i lahve šlehačky, to byla novinka...

No, po zhruba 3/4 hodině vyšli i naši výměnní studenti. Zrovna včas, aby zavřeli okénko dopravních podniků na polední pauzu. Zde se totiž skvěle doprojevila bezvadná organizace - nakonec nemáme od magistrátu měsíční jízdenky na metro. Magistrát totiž nebyl schopen je cca za půl roku připravit. máme si je koupit sami a prý nám je možná, někdy, až paní domarodí, proplatí.

No, takže jsme čekání na to, až dopravní paní doobědvá vzdali a vydali se na cestu domů. Katherine byla cestou ze všeho nadšená. no jo, když holka z pouště dorazí do míst se zelení, je to vždycky asi hezký na koukání.. Cestou jsme udělali zastávku v Panenském Týnci. Chrám je tam dost skrytý a Katherine opravdu překvapil. Pár fotek a jelo se domů na svíčkovou.

Ačkoli Katherine prý nebyla nijak unavená a jet-lag na ní nijak nepůsobil :), asi zapůsobila svíčková. po obědě jsme vlastně všechny tři odpadly. 

Odpoledne krátká procházka městem, kafe v cukrárně - Katherine kafe nepije, takže ledový čaj, dortík nechtěla, že je furt plná. Já se vrátila domů sama (Vanda si poručila jahody a jahodový koláč) a holky se šly ještě projít. Vrátily se, jakmile byl koláč hotový. Večeři nechtěly, ale popkornem k filmu nepohrdly :))

Večer začalo pršet. Katherine má prý déšť ráda (ono když u nich předpovídají obvykle déšť na pravděpodobnost 2%, tak je jasné, že nepřijde). Je ale otázjkou, jestli bude mít ráda déšť i po několika dnech :)

Druhý den prší také. Já jsem v práci, Holky přemýšlejí co dělat. Zvažují shopping v Praze a kino. Já jim to vcelku rozmlouvám s ohledem na příští program. Koukají na film a snídají.

Volba nakonec padla na zámek Libochovice a obětavého dědečka s babičkou, kteří je tam zavezou. Z takhle krátkého výletu se vracejí chvíli po tom, co já se vrátím z práce. Sedáme k bojové poradě ohledně zítřejšího výletu. Dostávají instrukce a mapy na cestu do Brna a do Vídně, Katherin informujeme, že bude spát dvě noci jinde a že ve Vídně má být teoreticky i dost zima. No, jenže informaci o 16 stupních moc nepobere, protože stupně a Farenheity, že. 

Po poradě je čas na odpočinek. Vanda vybírá co pustit a zjišťuje, že Katherine nezná "seriál" Sherlock. Jasně, britský seriál do států nedoběhl. Vypadá to, že Katherine je "naše". Sherlock jí baví. Pak už jen večeře (zase svíčková - Pepa Katherine však ujišťuje, že se nemusí bát a jednou dostane i něco jiného k jídlu), sbalit, nařídit budíky a těšit se na cesty.

Vanda vysomrovala na cestu i zrcadlovku, tak pokud ji neztratí, budou po návratu i fotky.

Amerika naruby - ouvertura

Někdy na podzim loňského roku, když byla Vanda ještě zelenáč v nové škole, přišla s informací, že ve škole je možné se přihlásit k výměnnému pobytu v USA. Je nutné se přihlásit, splnit základní podmínky a podstoupit "výběrové řízení". Zajímala se, zda se přihlásit může.

Mohla. Usoudila jsem, že nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko a že ji těžko vyberou, tak co jí kazit radost.

Nooo, chyba. Těsně před začátkem Vánočních prázdnin přišel "dárek".  vanda byla ve škole vybraná a pojede na výměnný pobyt do USA, do Phoenixu. HURÁ.

Ach jo. pro rodiče to znamená zaplatit letenku do USA a tady se naopak postarat o americkou dceru jako o vlastní. No. Nač stahovat kalhoty když brod je ještě daleko...(a Vanda se těší).

Jenže...BROD UŽ JE TU.

Zítra přistane americká dcera a mně začínají galeje. A protože to možná bude zajímavé, bude tenhle blog tentokrát naopak. Takže nejsme teď my v USA, ale USA přijelo za námi!

Před samotným příjezdem amice (vlastní jméno Katherine) nás čekalo plno práce. Nejdříve bylo nutné koupit letenky. Ačkoli jsem se nechtěla nijak angažovat, musela jsem - ceny letenek Praha - Phoenix byly závratné a pokud jsem je chtěla snížit, musela jsem kontaktovat ostatní rodiče a vysvětlit výhody alternativ. tak se stalo, že Vanda poletí do Phoenixu o trochu dříve, aby strávila tři dny SAMA NEW YORKU.

K letenkám jsme ještě vybrali hotel, koupili na slevomatu pár voucherů na jídlo a na projížďku lodí kolem Manhattanu.

Dalším úkolem bylo zajistit program amici. Nebylo to jen tak, škola sama moc akční není (což dokládá fakt, že den před příletem nevíme, kolik budeme platit za školní výlet, nemáme pro amici opencard na metro (přislíbil magistrát) a tak dále...).

Nakonec plán připravený máme, ale už teď víme, že v něm budou změny - protože změny jsou v programu školy. Takže plán původní zde:

jeho změny se budou projevovat průběžně.

Takže teď hurá. Zbývá douklidit, aby se nelekla amice hned při příchodu, dodělat svíčkovou na zítřejší oběd a .... HURÁ, AMERIKA SE BLÍŽÍ DO ČECH!