Den plný potíží s exluzivním koncem

...začalo to ráno. Po snídani jsme měli v plánu opustit Kirunu. To se také stalo, jen to trvalo déle, než jsme čekali. Paní v hotelu totiž vystavila účet a hola! on nešel zaplatit. Zkoušeli jsme to různě, ale pak to vzdali a vyrazili do centra po hotovost. Ani to nešlo. Nakonec mi svitlo, že může být problém v limitu, vyprali co šlo a nakráčeli dootelu s tím, že zbytek kartou doplatíme, protože bývají limity na výběry a platby...
Asi bývají, ale Pepova ČSOB to má asi nějak jinak, Nešlo to. Tak nás napadlo se připojit do banky a on-line změnit výši limitů. Ani to nešlo, bankovnictví hlásilo, že karta není přiřazená, ale přiřadí ji rádi na počkání v naší pobočce :-D
Tak jsme to vzdali, já doplatila účet ze své karty a budeme doufat, že to neudělá bordel v účetnictví. Tedy udělá, jen by si toho nikdo nemusel všimnout...:-D
Vyrazili jsme směr Narvik. Cesta nám trvala ukrutně dlouho, protože jsme stále stavěli a kochali se krajinou.

Na Norviku samotném moc zajímavého nebylo. Lanovka do výšin už byla zavřená a jinak nic moc...
Rozhodli jsme se se tedy dojet ubytovat. Bydlení jsem on-line bookla ještě v Kiruně a hlavním rozhodovacím Kriteriem byla cena. Bydlení tedy mělo být dále od Narviku, ale hned u fjordu.
Jenže navigace začala ukazovat, že bydlení je dalších 150 km severně. Nešlo ji přemluvit jinak. Znejistěla jsem a začala hledat něco s wi-fi, abych adresu ověřila. Napadlo nás nákupní centrum, tak jsme se rozhodli tam zajet:

Projeli jsme o centimetry, abychom zjistili, že dnes je neděle a obchody jsou zavřené a wi-fi také v dosahu není. Tak jsem tedy obětovala cenná placená data a zjistila jsem, že náš hotel opravdu není 150 km daleko, ale "jen" 50. Pepa se tam vypravil, ale nezapomněl mi cestou ukazovat volné pokoje u silnice...
Ovšem když jsme naši "náš" hotel a došli do pokoje, okamžitě jsme si ho zamilovali. Pán se sice netvářil na naše nadšení stejně, protože výhledy pozoruje už několik let, ale stejně...
Prostě hotel přímo na břehu fjordu a zařízený na kochání se: