Prší. To jsme tedy věděly předem, ale plán byl strávit deštivý den pobytem v termálech. Jenže to by Vanda nemohla být nemocná. Termály by asi nebyly to pravé. A tak měníme plány. Ráno po snídani už ani neodpovídáme urputnému domácímu na dotazy kdy vypadneme, balíme a odcházíme dát věci do auta (před hodinou určenou k opuštění bytu, nevím tedy co tak plašil). Před autem nám výjezd kdosi blokuje jiným autem, ale nevadí, stejně je plán ještě skočit do města. Když se asi po půl hodince vracíme, už je možné normálně vyjet.
Míříme do Rašnova. Mapa ukazuje cestu na tři hodiny, počítala jsem dvě. To bude tím, že jsem to měřila od termálních lázní na kraji Bukurešti. Takže ještě hodinu bereme přískokama po městě. Taková velkoměstská klasika. Jedeme, a podle plánu, přestává asi v poledne pršet. Paráda. Kdyby pak ovšem asi ve dvě zase nezačalo. Takže v Rašnově parkujeme a prší. OK. Nevadí, google tvrdí, že neprší, tak se toho budeme držet :-D. Jdeme do kavárny. Výborné hodnocení, ale jsme v ní samy a pán obsluhující v ní sedí v bundě. Netopí. OK, dáváme kafe. To dobré je a navíc potřebuji nabít telefon (svoji nabíječku jsem si nevzala a Vandy kabel není USB, tedy jsem jely podle navigace bez připojení ke zdroji energie a mobil to dost vyčerpalo). Dopíjíme kafe, fotíme si citadelu nad městem (bohužel uzavřenou) a plánujeme odjet, když tu vidíme další kavárnu. A výrazně lepší, než byla ta první. No, co se dá dělat. Furt prší, kavárna nás láka...musíme dát ještě jedno kafe. Vybíráme bankomatu pár drobných pro případ, že by někde nešlo platit kartou (ač se nám to ještě nestalo) a jdeme. Mají i plno zákusků. Tak neodoláme a objednáváme Pavlova dortík. Tak aby bylo jasno - ač je to Pavlova dort snad celosvětově, tak v Rumunsku ani náhodou. No, ale máme ukazováčky, které byly pro tento případ stvořeny. Takže ukazujeme, objednáváme druhé kafe a spokojeně si lebedíme v teple, u okna s výhledem na citadelu.
Pak už je opravdu čas vyrazit směr drákulov. Za dvacet minut jsme v Branu. Místní klasika. Asi jako když si představíte Hřensko. Plno stánků, obvykle s plyšovou koalou (neptejte se, nevím proč) a i trpaslíci se našli. Ubytováváme se. Pokoj s výhledem na hrad je skvělý, jen si říkáme, že pro zachování pověsti pro turisty (pravý Dracula tu nikdy nežil) by bylo fajn mít na pokoji věnec česneku a nějaký ten kříž. No nic, mezery v podnikatelském plánu.
Mezitím se setmělo a tak se jdeme projít blíž k hradu. Uděláme pár fotek a razíme na večeři. Ale ouha. Naastává hon na večeři, jaký jsme už dlouho nezažily. Podle google dobrá restaurace za rohem. Jdeme tam. Branka sice zavřená, ale nezamčená, na zdi svítí neon podniku, uvnitř se svítí a sedí tam lidi. Přesto, když tam vejdeme, se dozvídáme, že je zavřeno. Aha. Vypadá to skoro jako "postavili si hospodu u cesty na Písek, ale chodili jim tam lidi". Trochu to potvrzují i některé recenze. Nevadí, jdeme jinam. Vynecháváme ty okázale turistické v centru a jdeme do další, dobře hodnocené hospody, cca 400 metrů odsud. Tak jo. Přijdeme tam, už ve dveřích nám pán říká, že je to určené jen pro rezervace. pokud ji nemáme, tak smůla. Noooo, ale dneska asi můžeme milostivě dovnitř. Uvnitř jeden stůl hostů. Dostáváme další informaci, že nemůžeme platit kartou. To by nevadilo, když už jsem si vybrala peníze, ale i tak bysme musely počítat, co si můžeme dát, navíc mne pánovo chování už fakt dost štve. Terminál tam mají, jen jakože "nefunguje". OK, jdeme jinam a Vanda začíná být nespokojená. OK, zaplujeme do restaurace, o které google neví. Sedneme si, vezmeme si jídelní lístek a - jídla drahá i na turistické poměry a nabídka jen na stránku. Nesměle Vandě navrhuji, jestli mě zabije, když budu chtít jít pryč. Nezabije, ale nemá k tomu daleko. Jdeme zpět do centra a zvenčí okukujeme nabídku turistických hospod, kterými jsme na začátku pohrdly. Pak to bere Vanda do vlastních rukou a vede mne za roh. Tam restaurace a já odhodlaná se tam najíst. Jdeme dovnitř, sedáme si, bereme si jídelní lístek, a - zase nic. Většina jídel z jehněčího, pro Vandu vůbec nic, já bych si ze zoufalství objednala špagety s houbami z předkrmů. To je totiž další problém - jídla jsou hrozně velká. Bohatě by stačila poloviční porce všeho vlastně. Nakonec jsem zase Vandě navrhla odejít a protože by tu i Vanda měla problém se tu najíst, tak to odkývala a jdeme. Víme, že vedle je další tratoria. Tam se vrháme přímo po jídelníčku, než si sedneme. OK - mají těstoviny, pizzy, výběr. Sedáme si, nicméně už to naše vrhnutí se po jídelníčku z nás asi udělalo hosty, na které je potřeba dát si pozor. A pokračujeme v tom i dál. Objednáváme si a protože je tu pivo levnější jak voda, objednávám si pivo. Přijde pán, Vandě naleje colu do malé broušené dvoudeckové skleničky. Mně přinesl láhev piva (jupí, dostanu Staropramen :-)) a natahuje se po té samé skleničce. To ho tedy brzdím s tím, že to není sklenička na pivo a chci jinou. to se zas nepozdává pánovi, který se i před tím se slušnosti zeptal odkud jsme, tedy by mohl vědět, že mám pravdu :-D. Tvrdí mi, že půllitry má na piva jiná a ne na tohle. Jsem odhodlaná tedy raději demonstrativně pít z lahve, ale nakonec svůj půllitr do patřičného skla dostanu. Když pak dostaneme jídlo, vypadá všechno skvěle, jen já nedostala chleba. A pán si chodí, obsluhuje jiné a chleba furt nikde. Když si o něj říkám, opět jsem divná, když mi říkal, že bude za chvíli. Oponuji tím, že jídlo mám na stole a nevím proč čekat na chleba. Tak ošatku dostanu, ale tím tedy přátelství nevybuduji, to dá rozum. Nicméně já jsem spokojená, moje maso s hořticí a chlebem je výborné (pán mi ještě vnutil zeleninu, ale úplně zbytečně). Vanda má mírné výhrady k pizze, kterou si objednala. Platím kartou a i bych dala dýško, kdyby se to nějak nabídlo. Ale pán to naťukal do terminál a plať, tak platím. Asi tam druhý den na večeři už nesmíme :-D
Na druhou stranu, jsem si vědoma toho, že hledat dobrou restauraci třeba v tom již zmíněném Hřensku by taky byl asi oříšek...
Žádné komentáře:
Okomentovat