Ráno jsem si na Tripadvisoru vybrala místo na snídani. Prý je vhodný podnik s názvem "Cukr". Dobře. Došla jsem na místo, vlezla dovnitř - a hlava na hlavě. Vylezu ven, projdu nazdařbůh ulice a nic moc výběr. Najednou jsem se dostala do stejné ulice. Říkám si, že třeba nápor už povolil a teď se chytnu. Ale chyba lávky. Tentokrát stojí regulérní fronta před vchodem. Kašlu na to a hned vedle objevuji podnik "Lvovské palačinky" s nabídkou snídaní po celý den. OK. Zkoušímto. Uvnitř pár lidí,nabídka vypadá skvěle. Objednávám a když objednávku přinesou, vypadá to skvěle, jak jsem čekala.
Turisti dost zbytečně lpí na hodnocení.
Po snídani se vydávám na prohlídku "Domu vědců". Dnes je uvnitř v podstatě prázdný, ale interiér je jedinečný a dominuje mu původní dřevěné schodiště.
Z domu vědců pokračujipo lvovských ulicích, které jsou ke kochání samy od sebe, k místním citadelám. Jsou dvě. Jedna, je opravená, přestavěná a nyní je v ní luxusní hotel. Druhá vypadá, že se na její opravě pracuje. Soudit lze z fotek, které jsem viděla v cestopise na netu (https://www.cestujlevne.com/cestopisy/lvov-za-kacku-901) a dle dnešní situace. Každopádně krom opravy i druhé citadely se moc nezměnilo. U druhé citadely je poblíž kříž a odkaz na koncentrační tábor Stalag 328. V něm zemřelo více, než 140 tisíc lidí. Jenže. Jenže to budí dojem, že temná minulost se vztahuje k té (nyní opravované) druhé citadele. Jasně. Hostům by se asi blbě spalo, kdyby tušili, že v jejich pokojíčcích to kdysi vypadalo jinak. No, každopádně pokrok to je - podle zmíněného blogu tam ještě nedávno nebyla ani zmínka o temné historii).
Další cesta mne zavedla k Lonsky Prison Museum - muzeu, které je věnované také temné straně ukrajinských dějin, chování komunistické státní bezpečnosti, protože zde bylo i za války sídlo gestapa, tak jsou zde popsány samozřejmě všechny aspekty spojené s budovou. Bohužel jsem na místo dorazila v době polední pauzy. Rozhodla jsem se tedy skočit si na kafe a pak se vrátit.
Kafe jsem si dala o kus dál, v kočičí kavárně. Ještě nikdy jsem žádnou nenavštívila, ale v podstatě mne tohle místo nenadchlo. Rozjívené děti pobíhají, výskají a chytají zde žijící kočky. Ty jsou nešťastné a jejich cílem je zmizet (čest výjimkám). neměla jsem vůbec snahu si nějakou kočku hladit. Vypila jsem své melounové kapučíno a hleděla co nejrychleji zmizet.
Ač už byl čas na Lonsky muzeum, dospěla jsem k názoru, že ho vynechám. Dnes jsem limitovaná časem a tak bude lepší se vrátit do centra. Tam chvíli okouním a protože je hezky, sedám si na lavičku s jednou opilou třešní.
Teď mne čeká drobný odpočinek doma a pak mám ještě večerní program...
Mám totiž koupený lístek do místní Národní opery. Hrají "Ukradené štěstí".
Riskla jsem koupit lístek za stovku (druhá řada v lóži hned u podia) s tím, že ani ne týden před představením se asi zbytek neprodá. Hmmm. Prodal. I tak jsem měla hezké místo, viděla jsem skvěle. Ukrajinci, co se mnou seděli v lóži byli divní.Nejen, že přišliv běžných svetrech a mikinách s kapucou a obrázkem, ale zjevně je představení nebavilo. Fotili sebe, streamovali představení, fotilipodium, zívali, povídali si nebo sjížděli mobil. To jim ale nebránilo k tomu, aby nakonec dali ovace ve stoje. Asi z nadšení, že je konec.
Za mne - mně se to moc líbilo. Ač jsem se v ději trochu ztrácela (a tojsem si ho nastudovala předem), a skoro ničemu nerozumněla (ale já obvykle nerozumím ani Prodané nevěstě), tak jsem vydržela do konce (3 hodiny!!!) a vážně jsem ráda, že jsem šla.
Pak už jsem se zastavila na náměstí v pivovaře s restaurací na večeři (tři miniburgery a zlaté Ale", dala povinnou opilou višeň a šla domů.
Zítra v osm si majitel bytu vyzvedne klíčky a frrrrrr domů :(
Žádné komentáře:
Okomentovat