Ráno se mi moc nechtělo z postele. Také jsem přemýšlela, kam na snídani. To jsem tedy zhruba kolem desáté dořešila a vyrazila jsem. V plánu bylo navštívit podnik "Lvovský croissant". Včera jsem ho ve svém potulování městem potkala, ale dnes ráno jsem ho zaboha nemohla najít. No nic, použila jsem google (ač je tu těch podniků stejného jména víc, google zná jen jeden). Dorazila jsem tam, objednala si velké kapučíno a "lvovský croissant". Možností výběruje hodně, na slano i sladko. Nutno předem říct, že nejsem milivník croissantů. Dojem na mne zanechal v podstatě jen jeden, kdysi v Neapoli, čerstvě upečený a potřený Nuttelou. Ovšem pokud existuje croissantové nebe, tak ho mají ve Lvově. Něco tak úžasného jsem ještě nejedla. Čerstvý, teplý, naplněný ve chvíli objednávky. Ten můj měl vejce, salám, sýr, zeleninu... Božský. Už teď vím, že tenhle podnik navštívím znovu.
A protože zrovna na tenhle podnik jsem nikde doporučení nečetla - tak rozhodně v případě šance doporučuji zkusit.
Obecně bych totiž řekla, že turistům doporučované podniky mají silnou konkurenci v těch průvodci a cestopisy nezmiňovaných.
Po snídani jsem se vydala trasou, co jsem si doma naplánovala. Cesta vedla kolem Lvovské univerzity, lvovské veterinární školy a dalších škol až ke hřbitovu. Tam mne čekalo dnešní první překvapení. Na hřbitov se platí vstupné ve výši 50 hřiven. Lyczakovský hřbitov je totiž muzeem. Už se zde nepohřbívá (respektive jen se zvláštním povolením), ale je zde pohřbeno cca půl milionu lidí, mnohdy velmi slavných (nutno říct, že já, ignorant, neznala vlastně nikoho). Každopádně jsou tu spisovatelé, umělci, radní....a vojáci. Vojenský hřbitov má speciální část, která je rozdělena podle válek. A ano, leží tu zde i mrtví vojáci z doby nedávné - 2014, 2016.
Obecně jsou tu hroby velmi rozličné a neskutečně zajímavé. Vydržela jsem tu chodit hodně dlouho.
Cestou ze hřbitova jsem měla chuť na kafe, ale žádnou kavárnu jsem cestou nepotkala. Došla jsem tedy k místnímu skanzenu - abych zjistila, že je v zimě (asi logicky) zavřený. No nevadí, prošla jsem se kolem, pán skanzenových domků i vyfotila - a pak jsem narazila na kratší turistickou stezku. Měla měřit 1,5 km. Tak proč ne. Vydala jsem se vychozenou cestičkou ve sněhu, poměrně slušně značenou...až jsem najednou došla k rozcestí bez značek. Dvě cesty, každá na úplně jinou stranu. Zvolila jsem tedy tu stranu, která alespoň pomyslně mířila zpátky do centra města. No a za chvíli jsem zjistila, že jsem někdy plynule přešla na stezku jinou, císařskou. Cesta byla hezká, poklidná, plná pěkných výhledů na město...co víc si přát.
Když jsem slezla z hor, už se potřeba kofeinu hlásila znovu. Protože už jsem byla u centra, nebylo těžké najít. Našla jsem kavárnu "Kabinet". Krásnou, jak z Bradavic od Harryho Pottera. Poměrně drahou, ačkoli jí nutno přičíst k dobru, že mne obsluha upozornila, že ceník dortů je za 100g a jeden dort má tak 125 - 150 granů. Nicméně i tak stálo kafe a dortík víc, než včera celá večeře. No,zas to nebyla cena na umření.
Po dortíku jsem chtěla dojít k "Vysokému zámku". Cesta ale byla delší, než jsem čekala a obsahovala asi milion schodů. Vysoký zámek totiž není zámek. Je to poměrně vysoký kopec nad Lvovem, na kterém je "mohyla", ze které je krásný výhled do okolí.
Cestou domů jsem se také nezapomněla zastavit na místě, které se jmenuje "Dvorek ztracených hraček". A fakt. Hračky tu leží bez ladu a skladu, momentálně zasněžené a často i dost špinavé. Přesto některým stále drží jejich úsměv.
V centru jsem se vydala hledat něco k večeři. Ale centrum bylo plné lidí (na víkend je tam zakázán vjezd dopravě a tedy se po centru chodí dost příjemně) a já si nemohla vybrat. Až jsem zakotvila v doporučované Puzata Hata. Je to rychlé občerstvení, asi jako známe z Ikey. Nejdřív jsem byla hrozně zklamaná, protože jsem čekala ukrajinské speciality, ale nikde žádnou neviděla. Dala jsem si tedy ze zoufalství boršč, a kuřecí plátek s kaší. Když jsem došla ke stolu, bylo rozčarování pryč. Byl to mnohem lepší boršč, než jsem jedla včera. A dokonce i zbylý plátek kuřecího nebyl nijak gumovatý, ale opravdu výborný.
Spokojená jsem se zase odvalila do centra, dala si Opilou višeň na dobrou noc (tentokrát venku stálu už opravdu hodně lidí) a šla domů. Byl to nečekaně dlouhý den.
Žádné komentáře:
Okomentovat