Ráno po snídani jsme si sbalily, tašky opět nechaly u
recepce a vyrazily znovu k jezeru na poslední koupání (Vanda). Můj plán
byl se už nesmažit, ale projít se po promenádě kolem jezera. Jenže – Vanda si
lehla na pláž, kde v tu chvíli nikdo nebyl, já si zatím na chvíli sedla do
stínu o kus dál.
Pak se ovšem strhlo divadlo. Na prázdnou pláž dorazila
rodinka – dítě vběhlo oblečené do vody a hned Vandě u hlavy. Pak za ním do vody
vlezla oblečená i matka. Dítě začalo házet kameny po matce. Ta ho nechala. Po
chvíli vlezla oblečená do vody i další žena a vesele se všichni koupali kousek
od Vandy, pořvávali a vůbec se chovali dost podivně. Třetí žena do toho hrála
scénky typu „nejdu pro ten kyblíček do
jezera, umokřila bych si sukni“. Po nějaké chvíli ale svoji dlouhou bavlněnou
sukni vyměnila za dlouhou riflovou zjevně koupací sukni a šla se koupat taky.
No zábava na celé dopoledne. O plavání asi nikdy neslyšeli, protože hlavně
v té sukni se na to nedalo ani pomyslet. Úplně jim chyběla potřeba
osobního prostoru a neměli problém s tím, že skáčou Vandě po hlavě, nebo
že by to Vandu mohlo obtěžovat. Kdepak. Z celé volné pláže se jim prostě
líbilo u Vandy.
Po nějaké době jsme se pak sebraly, v hotelu si vzali
věci, Vanda se převlékla z plavek a vrátila „poloukradený“ ručník na pláž
a vypravily jsme se se zastávkou na zmrzlinu na vlak. Pak jsme v Milánu
jen přesedly do autobusu na letiště a na letišti do letadla. Když jsme všichni
nastoupili, pilot nám řekl, že nemůžeme letět kvůli bouřkám nad Alpami a že
nejdříve poletíme asi za hodinu. To se ukázalo, jak všímavá Vanda je – už u
brány mi říkala, že je hodně letadel zpožděných a že zpoždění budeme mít taky.
A měla pravdu, stála všechna letadla.
Nakonec se ale nečekalo celou hodinu, asi jen půl. Pak už
jsme měli povoleno odletět.
Žádné komentáře:
Okomentovat