Dovolená se zajela do klasických kolejí. Ráno snídaně na
terase s kapučínem a sladkým na závěr. Pak jsme přemýšlely, co dělat.
Původní plán byl vyjet lanovkou na blízký vrch Monte Mottarone. Jenže při
pohledu na blízké vrcholky bylo jasné, že výhledy moc nebudou. Vrcholky byly
v oparu a nevypadalo to jako dobrý nápad.
Po prohlédnutí ceníku lanovky jsme ale zjistily, že ceník
obsahuje i jízdy s horským kolem a to v různých počtech (jednou,
dvakrát, třikrát…). Napadlo nás, že je asi možné využít kopeček jako ve Špindlu
s koloběžkou – nechat se vyvézt nahoru a dolů sjet na kole. Jenže ceník
počítal s vlastním horským kolem.
Šly jsme se tedy do recepce zeptat, zda je možné si někde
půjčit kolo. Cyklistů po Strese jezdily mraky, ale nevypadali na půjčená kola…
Ani recepční netušila, Zeptala se ovšem dál a pán (asi
majitel hotelu) věděl. Nasměroval nás k hotelu Meeting. Tady vsuvka ve
vyprávění – nevím, zda blbá organizace cestovního ruchu pramenila z toho,
že není úplně sezona, nebo z toho, že jsou to prostě Italové. Spíš to
druhé. Ale jak byly mezery v organizaci Lago Maggiore express, tak byly
v drobnostech, co turistům usnadňují život a místním přinášejí zisky.
Například nikde podél jezera ve Strese nepůjčovali šlapadlo či paddleboard.
Stejně tak ta kola – když už lanovka nabízí super zábavu jízdu na kole
z vrchu, proč nepůjčí kolo???
No takže u hotelu Meeting nebyla samozřejmě ani cedulička o
možnosti kolo půjčit. Na dotaz ale paní pokývala hlavou, dotáhla nás do garáže
a ukázala kola. Silniční ovšem (!!!) s úzkými pneumatikami. Vysvětlovaly
jsme, že to si akorát tak rozmlátíme držku, ale paní nic víc neměla. Vybrali
jsme tedy to, co mělo pneumatiky nejširší a vypravily se k lanovce.
(Půjčovné 9 eur na osobu a půlden) Už ta krátká cesta k lanovce ukázala
nedostatky kol – nesmyslné způsoby přehazování převodů, ne úplně skvělé brzdy a
podobně.
Lanovka vyžadovala vynesení kol do patra (opět – nabízím
službu přepravy kol, ale turisto hoď si ho na záda a vylez do schodů). Tam nám
u pokladny pán sdělil, že by asi bylo lepší jet jen do mezistanice, že zhora
cesta není nejlepší pro naše kola. Ale my nedbaly a koupily lístky až na vrchol
a hned dvakrát. Zajímavé bylo, že na nás všichni koukali, kao kdyby kolo na
lanovce viděli prvně. Zejména obsluha lanovky.
Nahoře jsme zistily, že jsou dvě cesty. Jedna turistická,
jasně označená ukazatelem Stresa tudy. Druhá silnice asfaltová, bez označení.
Jen dedukce nám naváděla k myšlence, že i po silnici se asi dá dojet dolů.
Vanda se šla zeptat. Přišla s tím, že pán na lanovce mluvil jen italsky,
ale říkal, že obě cesty vedou do Stresy. Turistická je kratší (hodina a půl),
asfaltka delší (dvě hodiny). Ty údaje moc nekorespondovaly s tvrzením
ukazatele, který cestě do Stresy po turisticku dával hodiny tři. No ale moc
jsme nad tím nepřemýšlely a vydaly se po asfaltu s ohledem na kola.
Jezero Lago Maggiore leží zhruba ve výšce 200 metrů nad
mořem. Vrchol lanovky byl ve výšce 1450 m. Přesto jsme od lanovky musely ještě
kus šlapat do kopce, což na těch půjčených plečkách ukázalo veselost situace.
V podstatě to na nejnižší převod skoro nešlo J
Pak ale následovalo asi 18km sjezdu dolů. Paráda. Výhledy na
jezero se otevřely sice až ve spodní části, ale i tak to byla hezká jízda, jen
komplikovaná snahou urputně brzdit a snahou nevyjet z dráhy
v serpentýnách s otáčkami o 180 stupňů.
Paráda. Dojely jsme k lanovce, znovu vytáhly kola
nahoru a jely to podruhé. I když jsme se shodly, že jednou by to bohatě
stačilo, jak jsme byly unavené s nepřetržitého brždění. Na vlastním kole
by to ale muselo být perfektní a nutno dodat, že druhá jízda byla ještě lepší,
než první, protože člověk už věděl kudy jede, kde to lze víc pustit a jet rychleji.
Pak jsme vrátily kola a zase jsme vyrazily na hotel pro
plavky a na pláž. Moc jsme se těšily – vedro bylo veliké a my se těšily do
vody. Já tedy nevydržela na pláži až tak dlouho jako Vanda – už
z předchozího dne jsem byla spálená. Ale Vanda zůstala zase až do večera.
Ležela blízko u vody, kolem ní pobíhalo velké množství dětí, co hrály vodní
bitku a Vanda občas dostala spršku taky. To jí nevadilo. Když pak občas dostala
kamenem, vypravila se za rodiči dětí zjednat nápravu. Rodiče ale nechápali co po
nich chce, tak se sbalila, došla domů na hotel a chystala se na večeři. Opět
jsme testly jinou restauraci a Vanda zase stejnou pizzu J
Pak Vanda odmítla i víno a tvrdila, že je unavená a chce jít
spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat