V sobotu ráno jsme si sbalily a vyrazily na letiště.
První cestovatelský zážitek se udál hned po příjezdu k Terminálu 2. Při
vystupování z auta se někam poděl parkovací lístek. Nikde nebyl. Takže
jsme ještě sháněli informace o tom, jak dostat bez lístku auto za závoru. První
informace nás nasměrovala do přízemí,
tam se ale vodítka ztratila. Druhý telefonát už byl úspěšnější. Pán na druhé
straně bezdrátu si vyžádal SPZ, že si v záznamech vyhledá, že jsme opravdu
přijeli teď a pak máme volat od závory a on ji zvedne. Takže jsme se
rozloučili, my zamířili k letadlu, Pepa k autu.
Zhruba za hodinu od startu jsme pak přistály v Miláně
(Bergamo), přesedly na autobus do centra a našly hotel se zpruzelou obsluhou,
pro kterou byl problém předat informace a slíbit snídani o půl hodiny dříve,
než se podává. Vzhledem k tomu, že jsme před odletem doma zjistily, že
italové ještě nemají sezónu a lago maggiore expres jezdí jen čtvrtek, pátek,
sobota a neděle, musely jsme se tedy přesunout do našeho dalšího působiště co
nejdříve, abychom ještě využily neděli, jediný možný den, k výletu do Alp
a Švýcarska.
Hodilo se také, že Vanda s sebou vezla svoje eura,
protože platit městské poplatky se musely v hotovosti, a já neměla čím.
Radostně jsem si tedy půjčila drobné od Vandy a stala se dlužníkem.
Po ubytování jsme se ale rozhodly využít i toho, že se
nacházíme v Milánu a na skok se podívat k Duomo, přestože už bylo asi
půl osmé. První naše cesta vedla k bankomatu, kde jsme vybraly peníze,
abychom je v zápětí mohly hned začít utrácet v naší oblíbené
zmrzlinárně. Zmrzlinu jsme pojaly jako večeři, sedli jsme si s ní na
schody u Duomo a poslouchaly nácvik na koncert, který se měl odehrát druhý den.
Pak jsme se prošly nejznámějšími místy, koukly co nového u Prady i Vuittonů, došly
k La Scale, vrátily se zase na náměstí a jely zase zpátky do hotelu.
Žádné komentáře:
Okomentovat