Ráno jsme posnídaly v hotelu na zasklené terase
s výhledem na jezero. Snídaně výborná na Itálii – k výběru byl
standardem salám, šunka, sýr, marmelády a plno sladkých rolád, koláčů a
croissantů.
Po snídani jsme se vydaly na loď s cílem neobjíždět
všechny ostrovy, ale navštívit jen ostrov hlavní – Isole Bella. Jenže nešlo vše
snadno. U přístaviště postávaly tlupy naháněčů a snažily se nám vnutit
soukromou společnost s malou loďkou. I by se jim to povedlo – jenže po výběru
ostrova naháněč začal řešit, že jsme jen dvě a tedy cena není slíbených osm
euro, ale dvanáct na osobu, protože naplnění lodi a bla bla bla. Jak nemám
tohle jednání ráda, tak měl pán utrum. Konec, šly jsme dál. Kus dál od
přístaviště stál prodejce jiné firmy a v poklidu nabízel lístky. Vůbec
neřešil cenu za dvě (když nejsme skupinka), ale zas nám tedy „vnutil“ návštěvu
druhého ostrova, kde prý jsou trhy.
A jak jsme někde četla, že turistům se snižuje IQ (v
důsledku přehlcení mozku informacemi, které je nutné vnímat oproti situaci ve
známém prostředí), tak na tom něco bude. Nezarazilo mne, že je pondělí (a o
trhu jsme četla někde jen v souvislosti s nedělí) a ani mne
nezarazilo proč je trh na ostrově – a huply jsme na vějičku. Takže za krásných
dvanáct euro na osobu na dva ostrovy.
Ostrov s trhem byl ostrov o délce 300 metrů
s množstvím restaurací a asi třemi stánky. To bylo všechno. Počkaly jsme na loď (lodě pendlovaly kolem
všech ostrovů a vozily turisty průběžně furt dál jak potřebovali) a přejely o
kousek dál, na ostrov Isole Bella. Tam stojí palác rodiny Borromejů (a hotely a
restaurace a stánky a vše, co turista potřebuje i nepotřebuje). Za vstupné 16
euro na osobu jsme koupily vstupenku a mohly si projít palác. Bohužel, jak vím,
že můj mobil mele z posledního vzhledem k technické zastaralosti, tak
se to opět projevilo. Stažení aplikace průvodce prostě kapacita minipaměti
nedovolila, takže jediné, co jsme pořádně věděly, bylo to, že v paláci
spal kdysi Napoleon a pak také kdysi
princ Charles s lady Di. Napoleonovu postel ukazují, Charlesovu ne.
Krom toho měla Vanda možnost pokochat se mnoha obrazy.
Z paláce se prošlo do umělých jeskyní a pak i do
zahrad. Sice typicky italsky přeplácané – sochy, mušle, všechno jakože krása,
ale výhledy z paláce, i ze zahrad na jezero i Alpy byly nádherné.
Když jsme se vrátily z ostrovů, oblékly jsme na hotelu
plavky a vyrazily na pláž k vodě. Bylo ukrutné horko a my jsme (ač se to
nedoporučuje a hotely to nevidí rády) využily osušky hotelu k ležení na
pláži.
Když začalo sluníčko slábnout, vrátily jsme se na hotel,
převlékly se a šly do centra najít další restauraci na večeři. Já si dala opět
těstoviny, Vanda opět pizzu.
Žádné komentáře:
Okomentovat