Oblékly jsme kimona (a jukatu)

Poslední ráno v Naše s emi povedlo rozmlátit poslední vajíčko. Takže snídaně byla o něco chudší. Zabalily jsme si a přesunuly jsme se na nádraží, odkud odjížděl vlak do Osaky. Tam jsme přesedly na vlak do Himeji, kde nás měla čekat na nádraží naše hostitelka, Risa.

Podle plánu tam také čekala, další vývoj událostí ale ukazuje, jak nepřemýšlím - nebo přesněji jak přemýšlím blbě. Jako zjistila jsem si, že v Himeji platí Suica karta na autobusy. Ale ani za boha mne nenapadlo, že pro náás na nádraží někdo přijede autem. Přitom tedy nutno říct, že jet někdo k nám, asi pro něj na letiště taky zajedu. No nevadí. Takže před nádražím na nás čekala Risy maminka v autě. Bylo to legrační, protože měla takové úsporné japonské autíčko - ale když otevřela dveře, ukázalo se, že auto sice nemá kufr - ale má TOLIK místa u zadních sedaček, že se tam v pohodě vešly naše kufry i my.

Dojely jsme do našeho nového bydliště, do Risy domu. Odnesly kufr do pokoje, předaly dovezené dary (překvapivě přežily všechno hrozivé zacházení) a vydaly se zpátky do města - tam na nás jednak byli zvědaví v centru, které organizuje výměnný pobyt ve Phoenixu, jednak jsme se měly sejít s další Vandy kamarádkou z výměnného pobytu. 

Předtím jsme ještě navštívily místní muzeum, kde jsme si prohlédly tradiční japonský dům a výstavu fotografií z dob před válkou a během války. Poté už jsme zamířily centrum, které organizovalo výměnný pobyt ve Phoenixu. V centru nás zdravili, vyfotili si nás a vyfasovali jsme všichni lístky na prohlídku místního hradu. Úžasné. Nedá mi to, abych opět nepoukázala na to, jaký je česká strana břídil. Nicméně hrad bude zítra. Při čekání na Maho jsme s Vandou testly ledový matcha čaj (dobrý až na ozdobu v podobě kuliček z podivného těsta). Pak se ukázala Maho. Společně jsme pak čekaly na poslední dnešní účastnici setkání - Karen. Netrvalo dlouho a ukázala se i ta. I s babičkou. K té jsme nasedly do auta a babička si nás odvezla domů. Tam nás navlékla do kimona (první Vandu, já odolávala, ale netrvalo dlouho a už mi druhé kimona babička šoupla také na sebe). Po kimonu přišla na řadu jukata. Dlouhé oblékání, pak pár fotek a převléknout zpět :)

Bylo to zajímavé. S oblékáním jsme si (babička si) nedala tolik práce jako když se obléká doopravdy, ale i tak to stálo za to.

Potom nás babička zase odvezla zpátky do centra, kde jsme zamířily k restauraci, kde jsme měli zamluvený stůl. Malá zastávka ve speciální japonské zábavě - automat, který vykouzlí japonské panenky na počkání. Holky se nechaly vyfotit a na mail už jim přišla vyhlazená fotka. Zajímavá kratochvíle. Dveře se tam netrhnou.

Následovala večeře. Neskutečně zajímavý zážitek. Dorazily jsme na místo, které bych ani já, ani Vanda rozhodně za restauraci nepovažovaly, kdybysme šly okolo. Zouvalo se hned u dveří, boty se dávaly do botníčku v zádveří. Dál už se pokračovalo jen v  ponožkách. K večeři se opékalo maso - něco na způsob, když děláme fondue - jen s tím rozdílem, že místo mísy s olejem byl vlastně stolní gril (opravdu s ohněm) a na ten si každý pokládal kousky masa. Maso bylo všeho druhu a velmi tence krájené. Překvapivě i Vanda nakonec pohrdla kuřecím a nejvíc ze všeho jí chutnal hovězí jazyk. Mně tedy taky. K masu byly různé omáčky podle typu masa. Zajímavé také bylo, že rýže dorazila o mnoho později a do toho v průběhu jídla i polévka. Nicméně byla to strašně dobrá večeře a úžasný zážitek.

Teď už jsme v posteli a chystáme se spát.

Zítra nás čeká prohlídka hradu a přilehlých zahrad.