Ráno začalo úžasnou snídaní, dokonce včetně zeleninové polévky. K ní byla míchaná vajíčka, slanina, páreček, sladký toust s mandlovým máslem a ovoce. Po královské hostině jsme se sebrali a vyrazili všichni do centra, kde byla v plánu prohlídka místního hradu a to v kompletní sestavě všech japonců, kteří se programu účastnili. Hrad je skvělý - jedná se o největší hrad v Japonsku. Zajímavé je, že stejně jako všude - při vstupu do hradu se návštěvníci zují a absolvují prohlídku jen v ponožkách. Hlavní budova hradu má pět pater a do všech se během prohlídky návštěvníci podívají. Schody jsou hodně příkré, trámy někdy překáží hlavě a hlavně se člověk trochu bojí, aby mu ty ponožky nepodjely. Výhled je úžasný do okolí - majitelé museli mít sakra přehled, co všechno se v okolí hradu děje a kdo se tam pohybuje.
Po prohlídce hradu jsme se zastavili na malou svačinku. Místní nás vzali do jedné uličky, kde paní prodávala prý něco moc dobrého - knedlíčky plněné chobotnicí. Dobré to bylo a i Vandě to chutnalo, přestože chobotnici nemusí. Jen to bylo ukrutně horké a spálila jsem si patro. po chobotnici byl potřeba ještě zákusek, takže volba padla na belgické vafle :-D
Další cesta vedla do obchodního domu. Měly jsme v plánu koupit nějaký suvenýr, ale to, co se dělo nás překvapilo. Vlezly jsme do čajového krámku. Přesněji řečeno nás tam odvedli - paní nám dala ochutnat nejen asi tři druhy čajů, ale i želé z čaje sypané matcha čajem a vůbec kolem nás poskakovala, jako kdybysme byli její první zákazníci. Když jsme si vybraly čas, začalo teprve divadlo - paní nás obřadně posadila, začala koupené zboží balit, zmateně u toho pobíhala sem a tam - všechno vypadalo, jako kdybychom byli nejváženéjší zákaznice obchodu a chtěly ho celý skoupit. Když po ukrutné době vše zabalila a obřadně předala, ještě nám nabídla k ochutnání pravý matcha čaj - obecně bych řekla, že jsme snad musely projíst a propít víc, než jsme utratili.
Po čaji jsme se vrátily k hradu a vyrazily do místní zahrady. Vanda stále povídala s kamarády a pro mne se jednalo poměrně o nudné odpoledne. Nicméně když jsme prošly zahradu, už bylo asi půl páté a my začčaly řešit večeři. Japonci nás postupně opouštěli a my nakonec zůstaly jen s naší hostitelkou, Risou. Plán byl zajít někam na večeři. začaly jsme vybírat, ale pak měla Risa telefon, a že je tatínek na parkovišti, že se tam zastavíme.
Tím okamžikem nadstalo pravé vzrušení dne. Když jsme došly na parkoviště, řekl nám tatínek, že mají rodinné setkání u babičky Risy. A že nás odveze domů, my si vezmeme kufry a on nás zase hodí zpátky na nádraží. Překvapeně jsme koukaly. zmohly jsme se jen na to, že ale neodjíždíme dneska, ale zítra. To zas překvapeně koukal tatínek i Risa. Nějaký šum v informacích. Nicméně trapno bylo dost, takže jsem říkala že fajn, jedeme domů, já si najdu hotel a bude. Takže jsme jely, já doma rychle našla hotel - původní plán byl, že zajedeme rovnou do Hiroshimy, ale náš hotel, kde budeme zítra je plný a hledat něco dalšího, na to jsem byla dost ve stresu. takže jsem našla hotel v Himeji u nádraží, Vanda mezitím rychle pobalila - a jsme tu.
Trapné okamžiky od samého počátku trvaly asi hodinu. Vypadly jsme jako cukráři a jen doufáme, že jsme v tom fofru nic nezapomněly. Bylo to trapné, divné a "přátelskou" rodinu vlastně nijak nenapadlo hledat řešení. V podstatě, vzhledem k dárkům a tak to byl dost drahý hotel na jednu noc :)
Hodily jsme kufry na pokoj a šly se někam najíst a vzpamatovat ze šoku. Našly jsme poblíž jen cosi se špagetama, tak jsme si pak na nervy ještě daly sladkou palačinku a těšíme se do postele.
Zítra tedy přesun do Hiroshimy - poslední zastávky naší cesty po Japonsku.
Žádné komentáře:
Okomentovat