Kupovat letenky není poslední dobou sranda a tak se přihodilo, že letošní Vánoční dárek pro babičku s deděčkem dopadl tak, že jsme tentokrát neměli žádné superakční letenky, ale letenky běžné, s běžnou leteckou společností. Byly s přesupem, ale ten sliboval být rychlý a tak to vypadalo, že cesta do Tallinu z Prahy bude poměrně lehká. Letenky do Tallinu jsme měli už jednou, v létě roku 2020. Jenže to byl koronavirus v plném proudu a Estonsko se rozhodlo přijímat turisty jen podle průměru počtu nakažených za poslední týden. A tak se stalo, že na poslední chvíli jsme limit jako země nesplnili a nemohli jsme odletět. Tehdy byly letenky za 10 euro a my je nakonec nechali propadnout. Místo toho jsme navštívili prázdný Řím a nutno říct, že to byl jeden z nejlepších koronavirových zážitků. Kdy se Vám povede nestát v Římě fronty a mít fotky bez lidí u všech pamětihodností.
No ale zpět. Letěli jsme z Prahy nejdříve do Mnichova. Pár hodin před odletem také přišel mail o tom, že let je plný a můžeme si odbavit kufr zdarma. To jsme neudělali, protože jsme se báli, že ho nestihnou přeložit do následujícího letadla. Na přestup bylo totiž jen 45 minut a trochu jsem se obávala, že se nestihneme přeložit ani my osobně. Během letu jsme dostali třetinku vody a čokoládky se zajícem a přáním hezkých Velikonoc. Musím ještě zmínit obsluhujícího stewarda, protože byl fakt luxusní: dlouhé vlasy sepnuté skřipcem, pečlivá manikůra s dlouhými gelovými nehty a perleťovým lakem, přiznané strniště na tváři a perlový náhrdelník kolem krku. U náhrdelníku jsme se s Vandou shodly, že to je trochu moc, pod ním měl totiž ještě kravatu. Nevím, zda existuje nějaké módní pravidlo pro kombinaci náhrdelníku a kravaty, ale já bych dala perly pod kravatu nebo je vynechala úplně.
Každopádně se v Mnichově ukázalo, že naše obavy, že by odbavený kufr nedoletěl s námi byly zbytečné. Po vystoupení z letadla jsme zjistili, že do Tallinu letíme dál stejným letadlem, jako jsme přiletěli z Prahy do Mnichova. Jen se letadlo uklidilo, posádka si trochu odfrkla a frčeli jsme zase hned dál.
V Tallinu pršelo a bylo velmi nevlídno. Letiště je malinké a my věděli, že v počtu 4 osob není potřeba jet autobusem za 2 euro každý, ale můžeme vzít taxi za 10. I tak jsme se nejdříve trochu opotili při hledání uberu, protože jsme nevěděli, v kterém patře letiště jsme, ale to se vyřešilo pohledm z okna. Takže taxi dojelo do prvního patra a my se nechali odvézt až k domu, kde jsme měli objednané ubytování přes AirBnB.
Ubytování už čekalo, před letem jsem domluvila, že se ubytujeme krapet dřív. Hledání klíčů byla trochu bojovka, protože jsme měli instrukce o osmi bodech, zahrnující kód přes bránu, kde hledat krabičku s klíči, které čáslo bytu máme, v kterém patře ho najdeme a instrukce končily povelem "nezapomeňte si zout boty" :). Tak jsme nezapomněli.
Odložili jsme si kufříky a batohy a vyrazili do města, protože už jsme měli i hlad. Našli jsme kavárnu, kde i drobně vařili, urvali poslední volný stoleček a objednali si. Velká spokojenost. Každý jsme měli něco jiného, vzájemně ochutnávali a rozhodli, že všichni máme hodně dobré jídlo. To přes to, že já si objednala japonskou "omeletu" okonomiyaki a ta s pravými okonomiyaki neměla nic společného. Kdyby to nazvali jinak, byla bych moc spokojená, takhle jsem byla mírně rozladěná, že jsem dostala něco jiného, než jsem čekala, přestože to jinak bylo také moc dobré.
Po jídle jsme ještě zašli si koupit něco k snídani na druhý den a rozhodli se trochu si odfrknout. Přeci jen let byl od 7 hodin ráno a tak se na nás ranní vstávání trochu podepsalo.
A když jsme se vzbudili, byl čas na večeři :). Vanda opět zalovila v hlubinách google a vybrala výborně hodnocenou ukrajinskou restauraci Oděsa. Jenže. Jenže v Tallinu si lidé dělají rezarvace do restaurací. A přes to, že zdaleka není turistická sezona, v Oděse bylo plno. A co hůř. Plno bylo i další restauraci a kap i v další. Začalo to s večeří vypadat bídně, ale nakonec jsme odlovili místečko v asijské restauraci vlastně naproti restaurantu Oděsa. Ojednali jsme si a byli moc spokojení. Vanda mezitím zkontrolovala možnost rezervace v Oděse na druhý den, ale konstatovala, že smůla, plno až do pondělka.
Pak už jsme se jen nočním Talinem odpotáceli zpět domů, ochutnali dědečkovu tradiční cestovní Becherovku a šli spát. Doufáme, že druhý den už pršet přestane, protože chodit po městě v dešti nebylo nic moc, navíc déšť byl takový, že deštník ani moc nepomohl.
Žádné komentáře:
Okomentovat