Už samotný začátek výletu byl poměrně zajímavý. Nebylo volné místo tam, kde obvykle parkujeme, když jedeme na letiště, ale náhradní parkoviště o kus dál jedno místečko mělo. Jen tedy ukazovalo zákaz parkování, protože se budou konat přeložky inženýrských sítí. No ale podle značky to také vypadalo, že konec přeložek je asi o tři auta vedle, takže jsme směle zaparkovali, pro jistotu si auto i se značkou vyfotili, a hrdinně odjeli na letiště.
Kladně hodnotím Vueling, protože sice nabízí místa k zaplacení, ale když jsme to neudělali, stejně jsme dostali místa k sezení dva a dva vedle sebe. Na cestu zpátky jsme dokonce vyfasovali místa k sezení všichni vedle sebe.
Na letišti byl čas, tak jsme si dali, jako obvykle, kávu. Pak jsme si koupili víno do letadla a už se letělo. Netrvalo dlouho a Vanda usnula. Já se koukala na film a najednou pozoruji, jak se pán u okýnka trochu ošívá a netuší, jak decentně Vandu vzbudit, aby jí řekl, že nutně potřebuje čůrat. Chvíli jsem sice zvažovala, že mu poskytnu svoji prázdnou lahev od vína, ale pak se mi ho zželelo a Vandu jsem vzbudila. Zbytek letu už nepřinesl nic zajímavého a po dvou hodinách a asi dvaceti minutách navrch jsme přistáli v Barceloně. A hned se střetli se španělskou realitou. Měla jsem staženou aplikaci Cabify s tím, že si vezmeme do centra taxi. Tak jsme si taxi objednali a mapka nás táhla někam do podivna. Běháme kolem letiště, hledáme náš taxi. Ten hlásí, že je na místě, ale moc nespecifikuje kde. Prý že Vueling. Pán i telefonuje, ale protože mluví jen španělsky, je s ním vcelku marná řeč. Po nějaké době běhání po letišti vzdávám, Nevolám si taxi kvůli brannému cvičení. Vanda mezitím žhavě komunikuje s podporou a taxi vesele odjíždí pryč.
My nasedáme do autobusu, kde řidič postává venku a já akčně 4x přikládám kartu ke čtečce. Trochu se podivuji, že nic nevyjíždí, ale OK, třeba to tak má být. Autobus vyjíždí a za chvíli jsme v centru Barcelony, na placa d´Espaňa. Vystupujeme, a já si říkám, jestli jsme nejeli načerno. Že možná přístrojek na lístky obsluhuje řidič, a že možná za jeho přítomnosti bysme i lístky dostali. Ale druhý den ráno se ukáže, že překvapivě se jízdné naúčtovalo i jen za každé přiložení karty, takže vše v pořádku, načerno jsme nejeli.
Procházíme k magické fontáně (její vystoupení bohužel o jeden den míjíme, protože se začíná hrát až 28.2.). Pokračujeme nahoru, na vyhlídku u muzea umění. Tam dopíjíme nevypité víno z letadla a prohlašujeme výlet za zahájený.
Do toho mne začíná bombardovat ubytování. Abych to uvedla na pravou míru, musím začít už pár dní před odletem. To mi totiž paní od apartmánu oznámila, že mají smart zámek a že potřebuji smart telefon, na něj si stáhnout určenou appku a do ní zaregistrovat. Registrační mail, který mi to vytvoří jí pak mám nahlásit. Nejsem úplně spokojená, nemám ráda milion zbytečných appek, natož se někam registrovat, ale co se dá dělat. Jenže po registraci vyjede dlooouhý registrační mail, a tak to řeším moderním způsobem, udělám screenshot. Jenže to se nelíbí paní a chce, abych to přepsala. Jenže já už jsem i tak dost nespokojená a odmítám se prudit dál. To zas prudí paní, takže šroubuje problém až ke sdělení, že takového hosta nechce a ať si zruším rezervaci (překlad, ať za zrušení zaplatím já a ne paní, kdyby to rušila ona). Já zas paní furt opakuju, že jsem udělala všechno co chtěla. Končí to tak, že mne to nebaví a kontaktuji podporu AirBnB. Do hodiny mi píše pán od paní, že mail přepsal a přístup zřídil. OK, tohle vyřešeno. No jenže když jsme na vyhlídce, začíná chodit milion informací a pokynů k pobytu, včetně třeba toho, že stačí deset minut sprchy na osobu. A také pokyn, že musím potvrdit přijetí instrukcí. Jsem otrávená víc a víc.
Jdeme ale nejprve na něco drobného k jídlu. Google recenze vybírají bar na tapas (Zde) a my jsme (krom dodané sangrie, která není nic moc) vlastně spokojení. Pak už jsme plni síly vyrazit k bytu, už jen s malou zastávkou v samoobsluze, abychom nakoupili vše potřebné na zítřejší snídani. Když dorazíme k domu, jsme zmatení. Dveře do domu jsou zamčené a majitel nijak neodpovídá. Pak mne napadne zkusit zámek a hele, on funguje. Docela překvapením je, že z ulice vcházíme dveřmi, které vypadají jak do domu, přímo do bytu. Další překvapení přichází hned poté. Byt je plný kamer. Máme přísné instrukce nic nevypojovat a kamera mířící na dveře a zabírající kus bytu svítí zeleně. Dále jsou v bytě senzory s dalšíma kamerama, ale ty alespoň mají kryty. I když kamerka v ložnici je právě otevřená. Snažím se komunikovat s majitelem, ale dozvídám se, že je kamera vypnutá a tu kamerku v ložnici jsem otevřela, protože hodlám dělat problémy. Aha. Nejdřív jsem kameru zakryla ručníkem, ale pak jsme se rozhdli to řešit znovu s podporou. Pak píše i majitel, že do 20 minut dorazí. Dorazil, ale, že by něco výrazně objasnil, to spíš ne. Kamera prý nenahrává, jen dělá fotky a teď není funkční (jak to ale mám vědět?) končíme tím, že ji majitel sám zakryl, rozloučil se a odešel. Víc asi dělat nejde. Nicméně opět kontaktuji i podporu AirBnB. Spousta věcí měla být v úvodních informacích k bytu a nebyla.
Moje a Vandiny postele jsou extrémně podivné, a já se rozhoduji z nich matraci přesunout na zem a raději spát na podlaze bez vrzání a tlačení špriclí do zad. Vanda se rozhoduje raději vrzat.
Zaklapáváme dveře a vyrážíme na obhlídku. Kousek od našeho bytu je La Rambla a tak se procházíme až k památníku Kryštofa Kolumba a do přístavu. Pak už jsen hledáme správnou restauraci (El Nou Cafeti ), objednáváme si tapas a palleu a tím den končí a my se napucnutí vracíme domů spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat