Poslední ráno. Po snídani balíme, skládáme nádobí do myčky, neb máme přísně nakázáno ho umýt a nikdo se nechce dohadovat, že umyté nebylo. Odcházíme z bytu a plníme poslední úkol, vyfotit klíče a ovladač na mříž před dveřmi, kterou jsme spouštěli na noc. Důvod fotografie moc nevidíme, ale to je jedno.
Mírně prší. Procházíme se gotickou čtvrtí a Vanda se odděluje, protože se jde kochat obrazy. Nás posílá do katedrály a my poslušně jdeme. Bohužel, vstupenky on-line nějak nefungují, tak kupujeme dražší vstupenky u pokladny. Vcházíme a žasneme. Katedrála je v rekonstrukci a uvnitř je tedy hodně lešení, hodně ochran památek, zakrytá okna. Na terasu se ale jezdí. A výtahem. Jásám a tím přesvědčuji i babičku, aby se tam s námi vypravila. Jaké to ale bylo překvapení nahoře na střeše katedrály, když vidíme, že se chodí po lešení. Několik schodů nahoru a pak po střeše opět po lešenářských podlážkách. Zajímavé. Babička to vzdává a čeká u výtahu. Já tomu také moc nerozumím. Jako ano, výhled je, ale necítím se úplně bezpečně. No naštěstí se už i děda vyřádil s fotografováním a jedeme dolů. Mezitím Vandu informuju, cože nám to provedla.
Jdeme na kávu.Dibar Café . Opět recenze na Google slaví úspěch. Výborná káva, i když raději předem zjišťuji, jestli není kyselá. Není. Jsem spokojená,
S Vandou dáváme spicha u Picassova muzea. Sděluje dojmy (trochu zklamání, protože hodně obrazů je momentálně rozpůjčovaných do jiných galerií). A jdeme na oběd. Je akorát čas. V jednu otevírají naši poslední volbu - restauraci Zyriab. A zatímco dědeček řeší upatlanou židli, nevidí, že nastala zajímavá situace. Obsluhuje nás totiž hluchá servírka. Vanda á dokonalou příležitost vyzkoušet svůj znakový jazyk. Tedy moc ne. Ona umí znakovat česky a ne španělsky nebo anglicky. Ale samozřejmě se nepočítá, že by klient uměl znakovat. Objednává se ukazováním z menu. Zapomněli jsme ale na chleba a ten si Vanda rychle vygooglila a zvládla to tedy objednat na dálku.
Testli jsme si sangrii a jsme spokojení. Je opravdu dobrá. Takže se zase dělíme o tapas a nakonec ještě přiobjednáváme malý sýrový talíř. Platíme a jdeme na metro. Ale dědeček s babičkou chtějí magnet, Vanda zmrzlinu - a když vcházíme do metra, nějak nám moc nevychází čas. Navíc se projevuje problém hromadného lístku na 8 jízd. Ono totiž po nákupu jel jeden vlastně načerno, nějak se otevřely dveře do prostoru metra, aniž by se projelo lístkem. A to se teď vymstilo. Tři členové rodiny v metru, Vanda před metrem. Co teď? Přikupovat další lístky? Plán byl jet s přestupem na Placa Espaňa a jet autobusem na letiště, ale už to vypadá dost napjatě. Velím tedy, že všichni jdeme z metra ven a voláme taxi. Vanda navrhuje ještě zkusit tu moji aplikaci, tak tu chybu dělám podruhé. Objednávám taxi. Prý tam do pěti minut bude. Trvalo mu to minut 15. A pak se hlásil, že je na místě, ale nebyl. A neodpovídal. Polohu kterou udal, my neviděli. Pomalu mne chytá panika, máme už dvě hodiny do odletu a trčíme uprostřed Barcelony. Pán furt nic. Nakonec naše "super" taxi cestu ruší, strhává nám šest a půl eura za nic a odjíždí. My máváme na první taxi, které vidíme jet kolem - a to má volno a za cenu o "pouhých" deset euro vyšší nás na letiště veze. Stíháme vše docela dobře, i s nákupem kávy a částečným dobitím mého telefonu.
Žádné komentáře:
Okomentovat