Náš výlet do Peenemunde má základnu ve vesnici Ziemitz. Není tu nic. Ani obchod, ani hospoda, natož restaurace. Ale z pronajatého domku vidíme na moře a je tu klid.
Včera jsme si po příjezdu jen obešli pár domků kolem moře a
vydali se dva kilometry zpátky, kde je asi nejlepší místní restaurace (podle
hodnocení google). Pak jsme se usalašili doma, dali si pivo (Pepa) a víno (já)
a byli spokojení.
Ráno jsme v místním překapávači uvařili celou konvici
kávy a postupně ji vypili. Protože poměrně dost pršelo, měla jsem o průběh dne
obavy, ale v půl desáté Pepa zavelel, že je čas se vypravit do Peenemunde
do muzea. To mělo otevírat v deset. Jenže cestou Pepa prohlásil, že ranní
káva protekla a že by potřeboval strom. A zastavil u pláže v Karlshagenu.
A protože i pomalu přestalo pršet, šli jsme se projít na pláž. Nebyli jsme
zdaleka sami. Na pláži byly v podstatě davy. A tak jsme sice za sucha, ale
za studeného větru ušli asi 50 metrů, pokochali se mušličkami na písku a jí si
vzpomněla na dětství, jak jsme ty tuny mušliček jako děti na dovolených u Baltu
sbírali.
Pak už jsme ničím nerušeni dojeli k muzeu, zaparkovali,
zaplatili parkovné (stejně jako jsme platili v automatu u pláže) a
dorazili ke vstupu do muzea. Zajímavé, že nikoho tu netankuje mluvit jinak, než
německy. Ale v muzeu nám náhodně postávající paní u pokladny (asi průvodkyně,
kterou lze vyžádat) vysvětlila, že můžřeme mít vstupenku, plus navíc za euro
vstup na vyhlídku na střeše. Chtěli jsme všechno. Plus jsem neprozřetelně
řekla, že jsem četla o audioprůvodci. A že jo, jen ho dostanu v obchodu se
suvenýry. Za 2,5 eura a moji občanku. Takže jsem vyfasovala průvodce (naštěstí
jsme prohlásíli, že nám stačí jeden) a vyrazili na plochu muzea, pokochat se
vystavenou replikou V2. To mě jako zklamalo. Věrná kopie. No sakra. Na místě
činu a nemají originál? To už snad byla věrnější ta V2 sestavená z nalezených
kusů, která je vystavena ve Washingtonu.
Vedle V2 byla vystavena i V1 a pak už bylo na čase zajít dovnitř
elektrárny. Zajímavá prohlídka, během které jsme i výtahem dojeli na střechu
budovy a mohli se rozhlédnout po okolí. Pak ještě expozice k V2 a V1,
která se sestávala především z různých kusů talířků a nádobí těch, kteří
na místě pracovali.
Z muzea jsme vyraziliještě k ponorce, která kotví
v blízkém přístavu. Ale protože už byl hlad, zakotvili jsme v restauraci.
Jediné, která tam byla. I když jsem Pepu varovala, že Google jí dává slabé
hodnocení (dokonce jen 3,6). No co budu povídat, Google měl pravdu. Italská
restaurace, která neumí ani špagety.
Po obědě jsme si prolezli ponorku, to tedy bylo dost
stísněné prostředí a prolézat metrovými průlezy z jedné sekce do druhé
nebylo úplně uživatelsky příznivé. Pamatujete filmy o ponorkách? Jak námořník hbitě proskočí a někam doběhne?
Haha. A víte co bylo asi nejhorší? Že záchod jsme viděli jen jeden. Pro
všechny. Na zádi ponorky. Teď si představte, že to začne být akutní, když jste
v první příďové sekci…
Prošli jsme i zbytek přístavu a pomalu se vrátili k autu.
Cestou domů jsme mítně zabloudili a přejeli z Usedomu na pevninu, do
městečka Wolgast. A tak jsme tam tedy taky zaparkovali, prohlédli si centrum a
po něm i místní přístav a pak už trefili domů správně.
Po krátkém odpočinku byl čas na večeři, a tak jsme se zase
přesunuli do stejné restaurace jako včera. Bohužel, bylo stejné menu, jako
včera. Ale vybrali jsme si a povečeřeli. Na závěr dne jsem si ještě nechala
překladačem přeložit dotaz do němčiny, zda i zítra bude stejné menu. Paní si ho
přečetla a odpověděla. Bohužel, vlastně vůbec nevíme, co říkala. Buď říkala, že
bude zavřeno, nebo že menu stejné nebude :-D
Zjevně to bude zítra překvapení :)
Žádné komentáře:
Okomentovat