Ráno když jsem vstala, zjistila jsem že svítá do oparu a vypadá to hezky. Tak jsem se rychle oblékla a vyrazila na chvíli ven si pofotit ranní panoramata. Když jsem se vrátila, tak jsme pomalu pobalili, uvařili tuny kávy, stejně jako v předchozí dny. Tady bych odbočila, z nabídky na bookingu bylo zřejmé, že je na místě překapávač, takže jsme museli koupit mletou kávu. Nicméně jak jsme netušili kolik kafe do filtru nacpat, tak se nám za tři dny povedlo vymlasknout víc než půlku balíčku kafe :). Zbytek jsme tedy nechali na místě pro další šťastlivce, pobalili si saky a paky, zavřeli domeček a vyrazili směr Hangár 10. To si našel Pepa, že je letecké muzeum na Usedomu, ale bylo na druhou stranu od Peenemunde, a ještě navíc cca hodinu jízdy, takže jsme jeho návštěvu nechali na cestu domů.
Poslední den naší dovelené se udělalo hezky a sluníčko svítilo jak o život, takže moje nejteplejší zimí bunda, za kterou jsem byla první dny ráda, teď hřála až moc a navíc jsem v ní vypadala fakt už dost divně. Ale co se dalo dělat. Museum jsme si prohlédli poměrně rychle, není totiž moc velké. (Pokud jste zvědaví, pak jde o tohle muzeum: MUZEUM )
Pak jsme sedli do auta a vyrazili směr Berlín. Jenže. Jenže hned kousek za muzeem jsme se dostali ještě na Usedomu do kolony kvůli nehodě a zmrzli v ní asi hodinu, než dojela policie a začala vše organizovat. Když se nám z ní povedlo vymotat, o kus dál se problém opakoval. tentokrát na místě nehody už policie byla a dopravu odkláněla slušnou objížďkou. To už byl pomalu čas najít něco, kde bysme se mohli naobědvat, ale kdo by u silnici počítal s hladovými turisty...
Nakonec jsme potkali nějaký místní kemp, kde i vařili. No, vařili. Pohlreich by měl radost. Mohl by se vyřádit. V nabídce byl guláš, řízek a ještě nějaké superspeciality, ale všechno bylo takové divné. Jako třeba bratvurst v zelí. Původně bych si i dala guláš, ale když jsem viděla nadávat to, co se za něj vydávalo, poměrně rychle mne ta myšlenka přešla. Došli jsme tedy k myšlence dát si řízek. Na tom není co zkazit. No jo. Kdybysme uměli pořádně německy, tak by nás to asi varovalo. Takhle jsme si to přeložili jako řízek a nějaké brambory. No, dostali jsme řízek a brambory přelité zásmažkou s hráškem. Dost podivná kombinace, ale co už se dalo dělat. Snědli jsme tento oběd východoněmeckých pionýrských táborů a vesele pokračovali dál. V plánu bylo ještě jedno letecké muzeum, které se nachází u Berlína. Konkrétně https://luftfahrtmuseum-finowfurt.de/ v městečku Finowfurt. Ukázalo se, že to byla dobrá volba. Na velké ploše bylo hodně letadel, přičemž jsem si na sví přišla i já, protože jsem najednou objevila letadlo, které kdysi stálo v Lounech v parku a my si tam jako děti různě prolézali. Tehdy to samozřejmě bylo hrozně velké letadlo, teď se nějak zmenšilo. Každopádně jsem byla nadšená. Návrat do dětských let. Tedy nenechali v něm turisty prolézat, ono by to asi taky jako úplně dobře nešlo, ale i tak bylo moje nadšení veliké.
Takové hezké ukončení naší pididovolené.
Pak už nebylo v plánu nic, jen cesta domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat