Dnes po snídani byl program jasný. Máme vstupenky do baziliky Sagrada Familia. Jenže na 13:30 a zrovna dnes jsme se dokázali nasnídat poměrně rychle. No, dojeli jsme metrem k bazilice, mírně jsme se prošli přilehlým parkem, udělali fotky stejně, jako milion turistů okolo a skočili si za roh na kafe. Výborně hodnocená kavárna. No, ale v tomto případě hodnocení selhalo. Kyselá káva, nepohodlné vyvýšené plastové židličky. Žádný věšák na kabáty. Nic moc zážitek.
Výsledkem bylo, že jsme s Vandou zašli naproti do supermarketu koupit si něco k pití a dědeček vedle do uzenářství koupit si balíček tapas na cestu. Vydali jsme se obkroužit baziliku ze všech stran a fotit ji taky ze všech stran. Když jsme ji obešli, byl vlastně čas se vydat dovnitř. Vystáli jsme si rychlou frontu a šup - následovala kontrola zavazadel. První veselá historka na sebe nedala dlouho čekat. To když paní od rentgenu chtěla, aby dědeček odložil i hodinky. Dědeček na to reagoval, že to je v pohodě a není to nutné. Paní ho ovšem přesvědčila, že to nutné je.
Druhý veselý zážitek opět způsobil děda a to hned poté, co mu rentgenem projela taštička a pán zjistil, že uvnitř se ukrývá placatka. Sice ve správné velikosti do letadla, ale do baziliky nesmí ani ta. Naštěstí jsou na takové případy připravení. Dědeček nejdříve vyfásnul číslo, díky kterému po prohlídce získá svoji placatku zpět a poté ještě od nás vyfásnul plno výčitek, proč že s sebou tahá placatku a nikomu z nás o tom neřekne, zejména když je taková zima. Dnes sice naštěstí neprší, ale výrazně se ochladilo.
No nic, jdeme dovnitř. Prohlížíme baziliku ze všech dostupných stran. Krom věží tedy, u nich nás recenze na Tripadvisoru přesvědčily, že za to nestojí.
Prohlídka končí v dárkovém obchodu, kde si Marcela kupuje hrneček, ideální velikosti pro její home office. Vanda si pořizuje záložku do knížky. Pak už jen záchod, a můžeme ven pro placatku. Tu vítáme s nadšením a hned jí radostně otevíráme...
Další v plánu je oběd. Opět máme vyhlídnutou dobře hodnocenou restauraci Sagradas Tapas . A opět bylo dobře, že jsme hodnocením uvěřili. Oběd v podobě hodně sdílených tapas nezklamal. Byli jsme spokojení.
Oběd ale na nás také hodil únavu, takže jsme se opět vypravili domů na odpočinek.
Přemýšleli jsme kam na večeři, a rozhodli jsme se jít na jistotu do té samé restaurace, kde jsme byli včera. Tentokrát byl nějak v útlumu už dědeček, toho postavilo na nohy až objednané kafe. A pak babička, která odmítla dezert v podobě černého mojita. Zato dala dezert opravdický s jahodami a jahodovou zmrzlinou.
Po večeři ještě dědeček lobboval za návštěvu Sagrada Familia ještě jednou, s nočním osvětlením. Ale poprchávalo, a byl přehlasován.
Žádné komentáře:
Okomentovat