Je to tu strašně hektické. Spát chodíme pozdě, ráno vstáváme brzy – a stejně nic nestíháme J. New York prostě. Takže jsme vyrazily z hotelu opět před osmou. Dojely jen na Lexington ave. Tamjsme daly snídani a za mne – vybraly jsme blbě. Takovej milej americkej pajzlíček na snídani, která ale byla americky hutná, ohromná a vlastně nedobrá. Tedy Vanda si dala francouzské tousty s nutelou a ovocem – to dobré bylo, jenby se tou porcí nakrmil zájezd gymnastek po mistrovství. Já měla snídani slanou a nic moc. Spíš nic. Moc toho bylo pro partu dřevorubců. Chuť a vzhled ale známku dostat nemohou žádnou.
Pak jsme vyrazily na shopping.
Jak jinak. A tentokrát jsme tedy slavily úspěch. Narazila jsem na kabelku
Coach. Smůla byla, že byla černá a vzhledově hodně podobná mé černé kabelce.
Ale Vanda se rozhodla, že ji v tom obchodě nechat nemůže. To si na svědomí
vzít nechtěla. Nakupování pokračovalo celé dopoledne (ono to prostě zabírá
spoustu času se v těch haldách věcí prohrabat, pak to ozkoušet a přejít
dál). Nákupy jsme zakončily v Cinabon a doplnily cukry skořicovou rolkou
(díky bohu už víme, že jedna stačí pro regiment a tedy nekupujeme dvě) a kávou.
Nákupy jsme dovezly domů, chvilku si odpočinuly a vyrazily zpět do města.
Čekala nás hlavní atrakce výletu.
Vanda si k narozeninám přála
další šílenost, tak ji má. Po návštěvě Toronta a Edge walk si teď užije Edge
climb v New Yorku. Dojely jsme na Hudson Yards, pokoukaly okolí, pokochaly
se pláství před galerií (bohužel je zavřená. Google tvrdí, že je to kvůli
sebevraždám, kde se tam začaly odehrávat. Takové moderní místo mezi sebevrahy.
No a byl čas, aby šla Vanda na to. Já ještě hodinku poseděla a šla „na to“
později jen jako běžný návštěvník vyhlídky. Vyjela jsem nahoru zrovna ve chvíli,
kdy se Vanda chystala vyrazit na výšlap. V prosklené budce dostávala
poslední instrukce, kontroloval se postroj a jak drží přilba. Pak skupinka
šesti odvážlivců vylezla ven k výtahu a zmizela nad mou hlavou. Já bych se
i kochala západem slunce (vstupné plus deset dolarů protože atraktivní čas),
ale nešlo to. Protože atraktivní čas. Kochat se chtěly davy lidí. Na venkovní
terase se stály fronty na fotky a taky na skleněnou podlahu. Plus tam děsně
foukalo. Takže jsem vyhlídky vzdala, sedla si a čekala na Vandu. Té trvala celá
atrakce děsně dlouho. Nahoru mezitím odešly ještě další tři skupinky. Až jsem
si říkala, že je divné, že všichni chodí nahoru a nikdo dolů :-D
Ale nakonec se ukázala! Nadšená,
jak to bylo úžasné. Celou výpravu vedla jako první, vytáhla z průvodců spoustu
zajímavých informací (jako nikdo třeba nevěděl, že původní plán byl natáhnout
mezi The Edge a Empire state building zipline v oblacích. Vanda lituje, že
z toho sešlo. Pokud by někoho zajímalo proč, tak proto, že to zatrhlo
americké vojenské letectvo). Západ slunce si vychutnala pověšená nad celým New
Yorkem volně v prostoru. Co může být dokonalejšího.
Takže Vandi, všechno nejlepší!!!
Bohužel, doba atrakce nám zhatila
plány na večeři. Všude zavírali v deset, což jsme nestíhaly. Našly jsme
ale nakonec jednu restauraci opět v klasicky americkém stylu a tam jsme
hladové nakráčely. Tím pádem jsme si objednaly i cibulové kroužky. Takže jsme
opět měly jídla pro pět lidí. Stačila by nám oboum jedna porce jídla. No co se
dá dělat. Zaplatily jsme, odplížily se do hotelu a padly nadšeně do postele.
Jsme fakt hrozně unavené každý večer
Žádné komentáře:
Okomentovat