Ráno jsme se vzbudily ukrutně brzy. Vanda byla vzhůru už po čtvrté, já se probrala před pátou. Ležely jsme, spřádaly plány, až jsme se po sedmé sebraly s tím, že půjdeme ven. Cítily jsme, že jsme unavené ale řekly jsme si, že se kdyžtak odpoledne vrátíme si na chvilku odfrknout.
A tak jsme vyrazily na
snídani. Google poradil restauraci „Stardust“. Jde o místo u Time Square, kde
pracují jako servírky a číšníci lidé, kteří se hodlají prosadit na Broadway.
Ukazují svůj talent a doufají, že si jich všichni všimnou a nabídnou jim
angažmá. Zdá se to nereálný sen, ale podnik je umístěný u všech velkých divadel
ale údajně se na Broadway probojuje 46% zaměstnanců. Takže v ceně snídaně
jsou zdarma ukázky různých muzikálů v té nejvyšší kvalitě. Běžně se stojí
na místo k sezení fronta, i když prý ne moc dlouhá – ale díky našemu
časnému vstávání jsme se sice do fronty zařadily, ale vlastně hned jsme byly
uvedeny do podniku.
Bylo to neuvěřitelné. To
není tak, že třeba jednou za půl hodiny někdo zazpívá. Zpívá někdo vlastně
pořád. U toho buď chodí mezi lidmi, leze na malinké „podium“ v podobě lávky
mezi křesly nebo prostě normálně obsluhuje. Porce jídla byly ohromné, jak by se
dalo u amíků čekat a káva se volně dolévá zdarma, jak známe z filmů. Kdo
zná státy tak je důležitá i ta informace, že překvapivě to kafe ani není
hnusný. Ten zážitek stál rozhodně za to.
Problém byl, že venku
lilo jak z konve. Tím byl program dne vlastně daný. Protože nešlo dělat
nic jiného, než shoppovat. A tady se dostávám k tomu vybírání košů. Ono
totiž fakt lilo. Ne, pršelo. A já počítala s deštěm, ne slejvákem.
Vybavena softsheelovou bundou co nepromokne. To je fajn, na slejvák ale málo.
No a to se tak v koši válel velký deštník….
No, abych to shrnula,
neválel se v koši zbytečně. Nedržel, byl ukrutně těžký a tak se mnou doběhl
jen do dalšího obchodu, kde jsme ho s díky přemístila do dalšího koše.
Nedoběhla s námi ovšem papírová taška s nákupem. Ta se promočila a
zlevněný super šampon na mé velké vlasy se kutálel po chodníku Wall street. Ale
chytla jsem ho, vlasy zachráněny.
Po nějaké době jsme měly
už nákupů dost a bolely nás nohy. Daly jsme tedy přestávku na kávu v Krispy
cream. Překvapivé zjištění – ani tam nemají hnusné kafe. Koblihy jsou také
fajn, nejsou přeslazené jako mají například u Dunkin Donuts.
Po přestávce jsme ještě
na Time square koupily to, proč tu jsme – lístky na Broadway. Vždycky jsem
chtěla tu jedinou a pravou J
šou vidět, ale vždycky jsem při ceně vstupenek cukla. Letos jsme připravená.
Návštěvu na Broadway platí farmaceutická firmam která na mě testovala své
výrobky J.
Taky jsem se tedy trochu cukala, ale
máme údajně pěkné lístky v mezaninu, který je udělán vzestupně, a tedy
nikomu nevadí ten, co sedí před ním. Tak uvidíme.
Pak tedy už jsme měly
dost, nicméně vracet se do hotelu by znamenalo už tam zůstat, takže jsme
zkusily ještě shopping.
Pak už večeře (Vanda
MUSELA opět do Taco bell) a domů. V půl jedenácté večer jsme byly v hotelu
jak na koni :-D. Totálně unavené. A to prý jen nachozených 16,5 km. To zase
není tolik.
Žádné komentáře:
Okomentovat