Bylo to krátké. Já vím.
Ráno jsme se opět vzbudily poměrně brzy, dobalily kufry, převážily, znovu mírně přebalily a vyrazily k recepci se odhlásit. Kufry jsme si nechaly v hotelu (bydlíme v Queens, cestou na letiště JFK - zastavit se pro kufry je jen minimální zajížďka) a vyrazily jsme do centra.
Plán byl dát snídani, nakouknout do Marshalls u WTC a pak se projít k památníku 11/9, zajistit Vandě hrnek a vydat se na letiště. Ohledně hrnku - plán byl pořídit hrnek na vyhlídce. Vanda už má jeden z Toronta, který jí připomíná její úspěchy, v plánu byl tedy druhý "za statečnost". Jenže byly fakt ošklivé. Tak nic, snad seženeme nějaký klasický z New Yorku.
Našly jsme kavárnu, objednaly si kafe a usedly. Jakože ale zase smůla - ty kavárny, co vypadají poměrně hipstersky a pěkně, tak nějak neumí to své kafe. Takže zase kyselé a nedobré. Sakra. No nic.
Taky jsem ovšem otevřela jízdenku z Berlína do Prahy. A vyděsila jsem se. Byla na úplně jiný čas, než jsem ji koupila. Takže jsem ji stornovala, a koupila správnou. Ufff, ještěže to šlo.
Vypily jsme kafe, daly muffin a vyrazily na poslední pokud o shopping. A taky nic moc úlovky. Tak jsme to vzdaly, prohlédly si bazénky World trade center a vyrazily do Starbucks pro tumbler. Ani tam tedy nebylo nic speciálního (přitom třeba v Kuala Lumpur jsme pořídily moc pěkný - mně stále drží, Vanda si ho ale bohužel roztřískala). Vzpomněla jsem si, že na Times square jsem ve Starbucks viděla porcelánový hrnek "Times Square" tak jsme sjely tam.
Hrnek tam opravdu byla, ale Vandu nezaujal. Nakonec se vybrala ohromný tumbler na studené nápoje. objednala si hned dračí ovoce s kokosovým mlékem a jak už to ona umí, nadávala, že u nás tuhle příchuť nemají. Při tom osnovala pomstu - že zajde u nás nechat naplnit ten americký tumbler. Jde o to, že americkou velikost u nás nedělají. Takže se těšila na zmatky, co vyvolá.
Pak jsme zaskočily hned vedle do Krispy Kreme pro koblihy. Vanda si koupila celou krabici na cestu domů. Nechápu, že se jí s tím chce tahat.
Pak už jsme sedly na metro, dojely do hotelu, dobalily kufry a vyrazily na JFK. Tam jsme nechaly zrentgenovat koblihy a než jsme si koupily něco k obědovečeři, pomalu se nastupovalo do letadla. Letadlo bylo ještě prázdnější, než na letu sem. Urvaly jsme tedy dvě dvousedačky hned za sebou. Bylo to pohodlnější, ale ne o moc. Navíc roznášení večeří se trochu protáhlo, takže spánku se už moc nestihlo.
V Dublinu jsme jen přestoupili a letěly dál. V tom drobném mezičase jsem ovšem zjistila, že naše jízdenka z Berlína do Prahy je opět na jiný čas. To už dávalo tušit, že aplikace Student agency započítává časový posun a ten dělá bordel. Zbytečně jsem tedy ráno připlácela za "správnou" jízdenku tři stovky. Ona byla správně ta původní.
Z Dublinu jsme letěly také v řadě samy, ale spánku také moc nebylo. No a v Berlíně jsme řešily co dál. Nějak se nám, nevyspalým, nechtělo čekat na autobus, který navíc jede do Prahy. Vlak zas byl hodně drahý (dvojnásobná cena autobusu) a s přestupy. Takže nakonec jsme využily poměrné blízkosti Drážďan, koupily přímý vlak z letiště do Drážďan, zrušily tu stokrát přebookovávanou jízdenku na autobus a zaúkolovaly Pepu, aby pro nás dojel.
Do vlaku jsme navíc nastoupily tak šikovně, že jsme měly možnost zabrat jakési kanapíčko na konci vlaku. Jinde byly klasické vlakové sedačky, na konci vagónu ale polstrované sedačky - jedna dvojsedačka, jedna podobná do "L". Dalo se tam tedy v pohodě lehnout.
Pak už jsme jen dojely domů, najedly se a padly do postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat