Den první
Ráno jsem vstala a čekala než odjedou lidi od Emmy (holka u
které bydlím), abych se tam mohla přesunout. Po přesunutí věci (bohužel až na
11 i s přesuny - dlouho se tu čeká na spoje) jsem se hned vydala do centra
Amsterdamu. K tomu jsem od Emmy dostala kartu na autobusy, tramvaje a metro.
Krom toho, že začalo pršet i s kroupy, jsem byla překvapená z toho jak jsou tu
všichni milí, když člověk nastoupí do autobusu tak ho řidič přivítá a při
výstupu se s ním rozloučí. Když jsme v polovině cesty měnili řidiče tak se
starý řidič rozloučil popřál hezký den a nový všechny pozdravil a představil
se. Z Amsterdam Centraal jsem přejela metrem k muzeu. První jsem šla do
Rijksmuseum, kde jsem byla asi 3, 5 hodiny a užívala si, že mě nikdo netahá
ven. V tomto muzeu mají Noční hlídku od Rembranda. Tak jsem se na ní těšila, až
ji z toho začali opravovat. Už dlouho se ví, že je tento obraz poničený, ale
protože Rembrand používal speciální barvy a techniku, tak se obraz nemůže
opravit. Proto ho teď skenuji kus po kousku a doufají, že přijdou na barvy a
způsob jeho techniky aby se dočkal příštích generací. Taky jsem tam začala
kreslit kresbu k přijímačkám do Ostravy. Po prvním muzeu jsem si řekla, že je
čas na kávu. Našla jsem si kavárnu co si praží vlastní kávu - Bocca Coffee. Musím
říct, že káva byla dobrá (dala jsem si cappucino a to BEZ cukru) a i za
normální cenu - normálně jsem všude viděla kávu okolo 4€ a tady byla za 2€. K
tomu jsem si dala veganské malinové brownie a zase kreslila. Po občerstvení
jsem se vydala do muzea Vincenta van Gogha. To jsem si prošla a zase začala
malovat, tam jsem vzbudila velký obdiv a všichni se na mě chodili koukat.
Najednou se ozvalo hlášení, že se za 30 minut zavírá a mě došlo, že jsem ještě
nebyla ve druhé části muzea na slunečnici. Tak jsem vše rychle zbalila a
utíkala, že jsem i slyšela se někoho smát. U slunečnice jsem se rozhodla, že
položím místní ochrance stejnou otázku jakou už jsem položila v Moma muzeu v NY
loni s tím, že tady by to vědět měli. Tak jdu za pánem a ptám se "Dobrý
den, mám otázku na obraz Stairy Night, vím že je v Momě, ale doufám, že i tak
budete vědět. - na mobilu jsem měla načetlí obraz - Na tomto obraze jsou baráky
a v nich světla a ve třech z nich jsou postavy, vím že jedna je postava Van
Gogha a druhá jeho zalíbené, kdo je ale ta třetí postava? " pán se začal
smát na celé kolo, že jsem snad první kdo má takovouhle otázku, a že vůbec nemá
tušení, zavolal si ale i pomoc a ta taky nevěděla, do toho se připletlo pár
lidí co slyšeli o co jde a spustila se velká diskuze. Bohužel bez odpovědi -
mám myšlenku, že je to jeho bratr Theo, ale nevím - jen s tím ať napíšu
majitelům muzea. Po skoro vyhození muzea s tím, že se zavírá jsem dojela
tramvají na Dam, kde jsem byla donucena si koupit bundu (s místním deštěm co mě
má pronásledovat až do Rotterdamu, mi svetry nestačí) naštěstí tu mají primark
tak jsem to vyřešila rychle a levně. Teď jsem akorát na cestě k Emě, kde na mě
prý čeká večeře - a dodělání kresby.
Den druhý :
Dneska, jsem se probudila dřív
než Ema, tak jsem se oblékla a vyrazila do centra. Jelikož jsem nechtěla lézt
do lednice pro jídlo (i přesto, že mi bylo řečeno ať si beru co chci, když budu
mít hlad), tak jsem si šla do obchodu cestou na autobus koupit snídani,
croissant a 1l freshe ve slevě byli skvělá volba. Z autobusu jsem vystoupila na
hlavním nádraží a vydala se prozkoumat město. Hezky jsem se ploužila od kostelu
ke kostelu, když jsem si najednou všimla, že jsou všude vlajky s duhou. Chvíli
jsem si říkala, že je hezké, že to tu takhle podporujou (pro ty co neví vlajka
s duhou je znak Gey Prid - rovnoprávnosti pohlaví a barvy),jenže když jsem se
dostala na hlavní ulici před císařský palác a tam stavěli stage (pódium), tak
mi to došlo - on je týden Pridu! Okamžitě jsem začala googlit, a opravdu je! A
jsem tu na jeho konci, což je nejlepší čas. Například dnes jsou někde koncerty
a venkovní promítání filmu. Dnes je promítání filmu Greenbook, tak jsem chtěla
jít, ale po zjištění, že kapacita je 400 lidí a celý Amsterdam je plný lidi pro
koho ta akce je (takže hádám, že bude přeplněno), jsem se na to vykašlala. Když
jsem pak došla až k muzeu Rembrandta, do kterého jsem ale nešla, protože je to
prohlídka jeho domu jen,tak jsem si řekla, že mám docela hlad a sedla jsem si
vedle do restaurace s výhledem na kanály. Dala jsem si avokádovo-humusovy
sendvič a byl fakt dobrý! Poté jsem se courla a najednou jsem byla u Opera
House. Když už jsem došla sem tak jsem předběhla dva mosty a koukla se na Skiny
bridge - zvedací most. Před ním jsem si pak sedla na molo a malovala. Zase jsem
vzbudila zájem ostatních a potají se na mě a na mé dílo chodili koukat. Když už
byli asi 3 hodiny, tak jsem se rozhodla, že se ztratím a taky se tak stalo.
Courla jsem se uličkami a dělala fotky. Pokaždé, když jsem přišla na místo, kde
bych chtěla mít fotku, tak tam nebyl nikdo kdo by mě mohl vyfotit. To mě už po
chvíli začalo štvát a tak jsem se vrátila mezi lidi. Vylezla jsem u
Amsterdamské univerzity, která už také byla přizpůsobena a vylepšena na
konající se Pride. U ní byl i program na přesné dny a místa, a tak jsem se
koukla ještě jednou a přemýšlela , že bych zítra šla na Pride koncert večer.
Hrát tam budou nejspíš nějaký místní-nikoho neznám podle jsme, ale podle všech
(s pár lidma jsme to tam začali řešit) to má být zítra večer nejlepší. A tak
jsem se rozhodla, že půjdu! Začala jsem se vracet k hlavnímu nádraží, když v
tom jsem dostala chuť na kávu. Tak jsem se koukla na mobil - kolem mě žádné
nebyli - a vydala se o ulici vedle, jenže jdu jdu jdu a najednou předemnou
muzeum a jediná cesta byla zpět. No tak jsem prostě vstoupila dovnitř a část
muzea (bylo to muzeum historie) prošla a dělala jakože já nic, já kdyžtak
platila. Když jsem se dostala z muzea ven tak tam už bylo kaváren dost a já si
mohla vklidu vybírat. Zaujala mě taková malá kavarnička se jménem Coffee And
cakes. Tak jsem vstoupila, kavárna byla malá, útulná a taky plná. Proto jsem si
u pani objednala latte a cheescake (latte tu bylo levnější jak cappucino).
Sedla jsem si nahoře a jelikož paní měla frmol, a vždy zavolala objednávku co
byla hotová ať si ji vyzvednou, vzala jsem špinavé nádobí z mého stolu a
odnesla ji ho dolů, cestou pro mou objednávku. Paní byla tak nadšená až mi z
toho dala makronku zadarmo - byla opravdu dobrá, kokosová,ale byla jsem až moc
přesazená. Seděla jsem a užívala si atmosféru a kreslila si. Když paní že bude
zavírat. Tak jsem se pobalila a šla teď už opravdu na autobus k Emě. Jen jsem
měla problém, že jsem nevěděla, kolik peněz mám na kartě autobusové, a kolik
stojí doprava. Tak jsem prostě nastoupila a čekala co se bude dít. A měla jsem
štěstí protože to vyšlo jen tak tak.
Den třetí,
Dnes ráno jsem se probudila už
asi v 7, ale polehavala si do 8,pak se oblékla a jelikož Emma ještě spala, tak
se opět vydala na hl nádraží. Dnes se k mé cestě měl přidat Filip a Terka.
Filip je moravák a Terka kousek od Opavy. Jenže než jsem odjela tak se kvůli mě
hádám, kvůli mému přesouvání míst, díky přijímačkám, tak se na nás Terka
vykašlal a bez jediného slova (ani jednoho jsem do teď neznala, poznali jsme se
ve skupině). A tak se stalo a přijel jen Filip. Koupila jsem si kávu a to už
Filip psal, že je před nádražím. A ANO je to opravdu on. Rozhodli jsme se, že
se první vydáme na druhou stranu od nádraží. Tam jsme se koukni na A'DAM
Lookout, když v tom začal strašný slejvák. Deštník jsem naštěstí měla, teda z
cukru nejsem, ale člověk pak aspoň není celý den promočený. Když jsme se
otočili má cestu zpět do centra, tak jsme se zastavili u národního pomníku,
který se opravuje a udělala jsem si fotku se lvem (tím tak skončilo kopírování
starých fotek) Poté jsme se vydali k domu Anny Frankové. A ano furt pršelo. Tak
jsme se posadili pod střechu na lavičku a seděli. Zjistili jsme, že jsme docela
stranou od centra a šli jsme se trochu ztratit (Filip že začátku nechápal jak
to myslím, ale když mi mobil zahlasil, že jsme ušli už za necelé 2h 7 km tak
pochopil). Tak jsme se zkoušeli vymotat, až jsme se vymotali u části s muzei.
Tak jsme se prošli okolo, dnes v zahradní části muzea, bylo spousty lidí co
malovali na stojanech. Když jsme přišli blíže byl na stojanu kus papíru a k
tomu křídy. Chtěla jsem se zapojit a tak mi řekli, že u té bedny je pán a ten
to dodal. Hned jsem šla k bednám, ale tam nikdo. Tak jsem se zeptala, a pán prý
odešel. Což byla škoda, ale co se dalo dělat. Tak jsme se vydali na hlavní
ulici, kde jsme si k obědu dali místní hranolky wse syrovou omáčkou - bylo to
dobré. Pak jsme došli až k primarku. Včera když Filip prý nasedl do vlaku do
Amsterdamu, tak my prdlo ucho o krosny a nejde to opravit, takže si musí koupit
kufr. No a tak začalo hodinové lítání po primarku a hledání kufru co je velky a
poté i zámku na něj. Když se po úsporných hodinách vše našlo, odvezl si Filip
kufr na pokoj a prebalil vše. Já si mezitím šla nakoupit suvenýry a koukla se
na pár míst k dnešním akcím. Nakonec jsme se sešli u lva a pod císařským
palácem si užívali Gey Pride. Koukali jsme se na Draq Queen show. A musím říct,
že vidět to na vládní oči bylo něco. A strašně se nám to líbilo. Akorát pak
začala být zima, a my se vydali na kutě. V autobuse jsem na rychlo psala tento
denní zápis, když v tom jsem přejela zastávku a musela jít pěšky (trasa od
autobusaku k babičce Janě). Mě by nevadilo to jít pěšky, ale fakt už mi byla
zima a byla jsem unavená. Ale došla jsem a pobalila na zítřejší přesun do
Rotterdamu.
Den čtvrtý :
Dnes jsme se v 10 ráno sešli na
hlavním nádraží a vyrazili koupit lístky na vlak. Předtím jsem si ještě skočila
pro caramelové latté do vlastního hrnku. Poté jsme šli už pro lístky opravdu.
Paní u pokladny se mě zeptala jestli chceme rychlikem nebo pomalím vlakem.
Rychlík má jet 40 minut a pomalý něco přes hodinu. A rozdíl asi 4€, řekli jsmr,
že vezmeme ten delší. Paní nám prodala lístky, a když se ptám na nástupiště,
tak prohlásí, že dnes takový nejede, a že budeme muset prestupovat. To se nám
nelíbilo a tak jsme si koupili ten rychlejší vlak doukoupuli. V Rotterdamu jsme
byli rychle. Hned na nádraží jsme se rozloučili s Filipovým starým baťohem.
Chtěl ho dovézt zpět, ale do kufru se jemu ani mě nevešel, a tahat ho to
nebavilo vše a tak ho prohodil před hlavním nádražím ke koši. Pak jsme se každý
vydal ke svému ubytování. Přijela jsem a když mi otevřel dveře, kluk na vozíku,
byla jsem překvapená. Můj další hostitel se jmenuje Adam, na vozíčku je teprve
5 rokem, pár dní po tom co odmaturoval ho srazilo auto, zlomilo mu páteř a od
té doby necítí nohy, trochu citu v nich má, ale ne dostatek na chůzi. Do
Rotterdamu se přestěhoval před 3 lety. Má být hned vedle vyhlídkové věže. Ráno
mi ještě psal jestli mi nevadí gauč, že by příjmům pani z airnb. Paní je z
Indonésie z Barmui prý (rychle to řekla tak nevím jestli je to správný název).
Po ubytování jsem se sešla s Filipem a šli jsme se ztratit do města. Od různých
parků, miniatur, až k Labutimu mostu. K Labutimu mostu vedla cesta plná vlajek,
vlajek tu má být za každý stát, ale Česko ty prostě nebylo (ale hlavně že
Maďaři - myšleno Slováci - tam vlajku maj). V půli cesty jsem si nad vlajkami
také všimla mé práce EY. Rychle jsem proběhla o kus dál, aby mě nezaúkolovali.
Pod Labudim mostem jsme si sedli a kochali se výhledem. Naši další zábavou bylo
stopování taxíku co přejdou určitou část. Nejrychlejší byl 1.75s. Pak jsme se
zvedli a šli více do centra a na jídlo. Po jídle jsme šli zpět.domluvli jsme si
místo a čas na zítra a každý jsme se vydali svoji cestou.
Žádné komentáře:
Okomentovat