Tahle cesta začala o Vánocích. To přinesl Ježíšek letenky dědečkjovi s babičkou. A komplet i s průvodcem. No a pak taky Vandě. U té Ježíšek trochu zapřemýšlel a usoudil, že její termín letu musí být krapet odlišný a musí se soustředit jen na období oficiálních prázdnin, protože jinak hrozí kolize s maturitními testy. Dobře udělal. Opravdu by to nastalo.
Takže první den cesty se první tři cestovatelé vypravili na letiště. Brzy, za kuropění už stáli autem před parkovištěm a čekali, až pán uvnitř najde způsob, jak otevřít bránu. To se mu nakonec povedlo a tedy nic nebránilo tomu se na letišti odbavit a sednout si na kafe, protože naše časová dotace na cestu na letiště byla až moc velkorysá.
Navíc naše letecká společnost začala hlásit zpoždění. Tobyl v podstatě signál prozkoumat místní obchody, klasicky se navonět, koupit nezbytnou becherovku na dobu pobytu (dědeček) a víno na cestu do letadla. Vzhledem ke zpoždění jsme ovšem víno otevřeli už v pozemním módu a tak čekání poměrně uteklo.
Při nástupu do letadla se vzhledem k počtu cestujících odebírají příruční zavazadla s tím, že budou bezplatně odbavena. To je krok, se kterým poměrně výrazně dědeček nesouhlasí, ale to je asi tak všechno, co s tím může dělat :) Takže jenom brblá :)
Let proběhl poměrně klidně, cestou jsme hromadně dopili víno, které jsme s sebou měli a už se přistávalo. V Neapoli nás přivítalo poměrně hezké počasí a chaos na letišti, ve kterém hledáme odjezdové místo autobusu do centra. To jsme vzápětí našli, jen fronta nevypadala moc přívětivě. Po nástupu měl řidič ještě potřebu uvnitř cestující stlačit a když tonešlo pouhými pokyny, vstal, kufry přerovnal sám a dokonce jedné slečně i názorně ukázal, jak se proitáhnout k volné sedačce a sednout si na ni. Pak už jsme vyjeli směr centrum a cca za půlhodiny jsme vystupovali na náměstí Garibaldi. Z něj nás google navigace vedla poměrně složitou cestou až k našemu apartmánu. Hned vedle něj je supermarket a v něm pracuje slečna, která nás ubytovává. Byt nám ukázala, kód do domu jsme se zapsali a mohli jsme tedy vesele vyrazit do víru Neapole.
Centrum jsme měli hned za rohem. A s ním i spoustu památek (nejbližší například byla hned Neapolsá katedrála Duomo). Mírně bloumáme po historickém centru, zkoušíme zmrzlinu, podivujeme se místní zběsilosti dopravy, kde každý jezdí jak chce, chodci neohroženě vstupují do vozovky, auta brzdí nebo se jim vyhýbají i v situacích, kdy by u nás už dávno docházelo ke střetům. Tady všechno nějakým prapodivným způsobem funguje.
Od mé poslední návštěvy Neapole se dost změnilo, ale doprava - ta je furt stejná. Říkáme si, zda rčení "vidět Neapol a zemřít" není nakonec myšleno úplně doslova. Nebylo by divu.
Večer si vybíráme jednu z místních pizzerií a objednáváme si večeři. Pan majitel nám vnutil super předkrm (podle jeho slov). Klube se z něj talíř plný smažených zbytků.Jak se ukazuje, je to vážně místní specialita, kterou prodávají na každém rohu. Jsou to zbytky rýže, těstovin nebo těsta na pizzu, něčím spojené (omáčkou z těstovin, salámem, čímkoli. To je obalené a ofritované. No, ale vysloveně špatné to není.
Po večeři se vracíme domů, dáváme první večerní becherovku a jdeme spát...
Žádné komentáře:
Okomentovat