Tento den má být naposledy sluníčko. Využíváme toho a plánujeme cestu na Capri. V přístavu ale zjišťujeme, že to tak snadné nebude. Fronty, zmatky. Milion lodních společnsotí a každá prodává své lístky. Neexistuje koordinace. Stojíme frontu, do toho chodí lidi sem a tam, pokřikují a když po dlouhé době přicházíme k okýnku, pán nám sděluje, že loď je plná a že máme jet s někým jiným. Paráda. Vedjejší fronta vypadá nemlich stejně. Leze mi to ukrutněna nervy, ale stojím a měním strategii. Beru lístek kamkoli, hlavně, že bude. Byl lístek na Ischii a až za dvě hodiny.
Naštěstí je přístav blízko naší známé galerie Umberto I. Jdeme si dát kafe a Vandě ukázat opět něco z toho, co my už viděli. Tentokrát se tu nic nenatáčí. Zvažujeme aperol, ale číšník je akční a nese nám bez ptaní účet. OK. Odcházíme a zastavujeme sena Piazza Plebiscito. Tady blbne nějaký klaun s nafukovacími bublinami. Trávíme tu čas až se musíme vrátit do přístavu.
Nasedáme na loď a cca za hodinu vystupujeme na Ischii. Procházíme se a na pláži plné lidí (mnozí se i normálně koupou) obědváme.Cítíme se pěkně prázdninově. Výhled na moře, teplo, co víc si přát. Couráme se krajem moře až nakonec pláže a rozhodujeme se, že se vydáme k Aragonskému hradu (se zastávkou na zmrzlinu, samozřejmě).
Když je hrad na dohled, Vanda začíná říkat, že ho odněkud zná. Přemýšlí, googlí a ano - je to jeden z hradů Hry o trůny. Takže nejnadšenější je Vanda a hrad si fotí snad ze všech směrů.
Je ale už poměrně pozdě a je čas vrátit se zpátky k trajektu.
Opět cca hodina a přistáváme v Neapoli. Vracíme se domů a večeří na stejném místě, jako včera.
Žádné komentáře:
Okomentovat