Poslední den hlásila předpověď zataženo. Ideální den na turistiku. Vypravujeme se na Vesuv a míříme i do Pompejí. Na Garibaldi stanici zamíříme k správné straně nádraží a tam - opět chumel lidí. Všichni kupují jízdenky. Zařadíme se do fronty a kupujeme také. Pak už nám nic nebrání vyrazit na nástupiště, kde by se uživili japonští pěchovači do vlaků. Vlak je totálně plný a my vzdáváme jízdu. Čekáme na další. Trocha ostrých loktů a uhájíme alespoň dvě sedadla pro babičku a dědečka. I pro zbytek vlaku by se pěchovači uživili. Asi za hodinu dojedeme do Pompejí. Čekáme na autobus na Vesuv, ale přesvědčí nás místní naháněč, že je výhodnější připlatit a jet s organizovaným zájezdem. Tak asi jo. Platíme a jedeme. Cesta je ozvláštněna chlapcem, který nezvládá zatáčky a chce se mu zvracet. Vyzkoušeno přesednutí dopředu, koš na zvracení a nakonec zastavujeme a chlapec vybíhá. Na druhý pokus už to dal.
U Vesuvu nás vyhodí na parkovišti s tím, že odjíždí za hodinu a půl. Vydáváme se na vrchol. Cesta není dlouhá, ale nahoře je zima a ukrutný vichr. Fotíme si kráter a brbláme si, že dnes nejsou ani žádné čmoudíky, které by připomněly, že se jedná o činnou sopku.
Vyrážíme na zpáteční cestu. Já si ještě chci koupit lávový přívěšek na krk, ale mají ucházející jen jeden druh, ten samý co mám z poslední návštěvy. Tak nic.
Dole na parkovišti stojíme s Vandou frontu na záchod. Když ji vystojíme, úmysl vzdávám. Tak nechutné toi-toi budky jsem už dlouho neviděla.
Vydržím dolů.
Sjíždíme a naším jediným přáním je dát si něco k snědku. Tři pizzerie podél cesty moc možností nenabízí. Takže dáváme nejhorší pizzu v Itálii a směřujeme se k vykopávkám starých Pompejí.
Vanda je zpruzelá. Údajně ji otravují turisté. Táhne se za námi jako smrad.
Po nějaké době ožívá, ale tempo nezrychluje. Čeká vždy, až ulici opustí turisté, aby si ji mohla vyfotit. Tím pádem je pomalá furt stejně. Po obhlídce jedné části vyrážíme směr amfiteátr. Asi ve třetině upadám já. Deděček se také přidává, že divadlo vidět nemusí a postupně donutí odpískat výlet k divadlu (ještě cca kilometr vzdálenému) i babičku. Otáčíme a razíme celí uondaní na vlak.
V Neapoli se těšíme na večeři. Ale ouha. Všechny pizzerie v naší ulici jsou zavřené. Volíme tedy cestu do centra s tím, že tam snad něco k jídlu mít budou. Potkáváme ovšem na náměstíčku u boku Neapolského Dómu velikonoční náboženskou oslavu. Nadšeně přihlížíme a také zjišťujeme, že hned vedle je jedna otevřená pizzerie. Domlouváme se, prohlížíme si jídelní lístek a dokoukáváme program. Po jeho konci usedáme a objednáváme. Vanda má hlad, takže tentokrát o pizzu navíc. Děda chce špagety. Jenže jak je málo otevřených pizzerií a hodně turistů, mají v té naší pizzerii naspěch. Občas nevědí, co kam doručit a tak není divu, že o dědečkovy špagety se přihlásil jiný stůl.
My dostáváme chobotnicový salát, babičky brusketu a naše pizzy, děda furt nemá nic. Na urgenci začínají vařit znovu. Ale i tak jsme spokojeni, k čemuž dopomáhají dvě láhve vína :)
Při placení se nám stůl, který ukradl špagety dědečkovi omlouvá a na náměstíčku panuje dost veselá nálada. Ale nakonec mají všichni všechno, dojídáme a spokojeně odcházíme. Zítra vstáváme ukrutně brzy, jedeme na letiště a letíme domů...
Žádné komentáře:
Okomentovat