Ráno vstává první babička. Má žízeň a vaří si čaj. Vstávám a jdu pro snídani. Hned vedle našeho bytu je obchod, tak člověk nemusí nijak daleko. Nakupuji vše potřebné a poměrně rychle jsem zpátky.
Při snídani přemýšlíme, co dělat. Dědeček je připraven a má k dispozici nějaké trasy pro turisty. Proto ho volíme vedoucím výpravy a dáváme mu plnou moc v tom, aby nás vedl. V plánu je cesta přes mosty kolem řeky, až se dojde k Parlamentu.
Plány jsou ale od toho, aby se průběžně měnily.
Jen co dojdeme k mostu Svobody u lázní a hotelu Gellért, vše se mění. Koukáme, že kousek nad řekou je nějaký chrám a vydáváme se k němu. Je to úžasný chrám vybudovaný ve skále. Procházíme ho, ale chystá se bohoslužba (je neděle) a tak odcházíme poměrně rychle pryč.
Rozhodujeme se vyjít až nahoru, na Gellértovu horu, kde stopjí socha svobody. Cestou se kocháme výhledy, kterých je plno. Nahoře u sochy svobody hraje jakýsi pán skořápky. Docela mne to překvapuje, jsem myslela, že něco takového už dávno není v kurzu...
Pomalu zase okolo citadely scházíme z kopce a míříme k Budínskému hradu. Tady by měla být také galerie, kterou by ráda navštívila Vanda. Pečlivým pátráním nacházíme umně schované výtahy a kus kopce na hrad vyjíždíme. Nakonec nacházíme i galerii a rozdělujeme se. vanda míří za obrazy, já s babičkou a dědečkem na kávu do kavárny. A ke kávě objednávám babičce dortík a já bych prosila tadyto...nenenne...to vedle jak máte.... paní se zeptá zda myslím "štůdl". Jo. Myslela jsem štrůdl, jen mne vůbec nenapadlo, že se štrůdl řekne štrůdl.
Odpočíváme u kávy. Po nějaké době se zvedáme a vycházíme ven, prohlížíme si areál hradu a míříme k Rybářské baště. Babička soudí, že tu Vanda nechce vidět....
Jenže než vůbec pořádně vykročíme, volá Vanda, že galerie byla menší, než čekala a že tedy skončila s prohlídkou. Vracíme se.
Jdeme kolem restaurace, která má na výkladu napsáno "self service". Dědeček se zajímá o to, co to jako nabízejí. Zda je to něco s fotografií, když je to "self"...
Tak se jdeme dovnitř podívat. Vanda si s babičkou vybírají nějaké těstoviny, my s dědou jim trochu ujídáme. Pak teprv pokračujeme k původně vytyčenému cíli, k Rybářské baště. Prohlížíme si ji, postupně scházíme z kopce zpět k Dunaji, kde si pořizujeme svařák a pomalu se podél Dunaje, po straně Budy vracíme zpět k mostu svobody a přes něj zpátky k domovu.
Máme to štěstí, že v naší ulici je plno restaurací. Podle tripadvisoru vybíráme restauraci Paprika. A jsme ukrutně spokojení a také nacpaní. Jsme rádi, že restaurace je zase jen pár kroků od domu a my můžeme tedy velmi rychle zapadnout do postele....
Žádné komentáře:
Okomentovat