Amerika napřímo - technická podpora už moc není potřeba, přišla na řadu podpora finanční

Časový nesoulad zdárně pokračuje. Vanda chodí nepravidelně spát a nepravidelně vstává. pro telefonáty potřebuji být na nějaké wi-fi, protože ověřeno - telefony přes mobilní internet žerou data jak o život. Takže výsledkem je, že si ne vždy můžeme promluvit. Když už se ale povede si zavolat, z Vandy stejně moc informací nevytáhnu. Obvykle je rozhovor:

já: Co je nového

Vanda: Nic.

Já: co včerejší program?

Vanda: byla sranda...

vyřízeno za půl minuty. Následně ji přemlouvám k nějakým fotkám. Ty povětšinou nejsou. Od ztráty malého modrého podvodního Vanda obvykle velký foťák nebere, protože je velký. Fotí na mobil. Fotek moc nepošle. Jen tedy například do Grand Canyonu vzala foťák velký. to zas "nemohla" poslat fotky, protože je neměla v mobilu. Člověk by se z ní opupínkoval.

Z důležitých událostí se nestalo nic. Pomalu, po vyřešení reklamace Grouponu a jízdy lodí v New Yorku, která neproběhla, se po mě nic nechce. Všechno asi zařizuje náhradní matka, Paula. Ne vždy se jí to daří. Například domluvila nějakou charitu "matka s dcerou" ve chvíli, kdy se neznaly časy příletů a pobytů. Později již nešlo Vandu doplnit na seznam, protože bylo plno. Takže Paula a Katherine šly pomáhat (prý nějakým dětem vybírat velikostně padnoucí uniformy, jak jsem pochopila) a Vanda musela čekat doma. Zrovna to mi přišlo jako vcelku škoda.

Záblesk naděje, že budu mít co organizovat mi svitl po převratu v Turecku, kdy jsem si myslela, že se Turkish airlines zachovají jako po teroristickém útoku a nabídnou přebookovat lety. Myslela jsem, že přebookuji na přímý let do Prahy. Nepovedlo se, nenabídli.

technická pomoc prozatím skončila. Nastoupila však pomoc finanční. Vanda potřebovala peníze na účet (platit kufry je levnější kartou než hotově). Plus tedy koukám na Vandy účet a ptám se, zda jí finance stačí. Plus mínus zatím asi jo. Nevím, zda tedy už koupila všechno co chtěla a především, co jsem chtěla já :). Konto už je vcelku prázdné a Vanda se pochlubila vlastně jen nákupem hrnečku a plesových šatů. Uvidíme, co bude dál.

Amerika napřímo - technické zázemí z Čech

Hned po příletu v New Yorku se tři cestovatelé odebrali na hotel, kde si odpočinuli po cestě. Pak se šli na chvíli projít do města. Empire state building svítil zeleně (na další dny pobytu v New Yorku už byly hlášená jen bílá ). Barvu lze ověřit na webu Empire State Building - našla jsem to, když jsem se snažila Vandě odeslat adresu, protože Suchitra neměla předem koupenou vstupenku. Vanda tedy očekávala odkaz, na kterém to najdou a vstupenku (asi) vytisknou v hotelu.

Co se dělo dál v New Yorku je v mlze. Vanda v podstatě nic neřekla, usuzovat se dalo jen z fotek - že viděli Central Park (a Vanda byla zklamaná, že na podzim je hezčí) a další klasiku NY (memorial 11/9, Empire State Building) a především to nejdůležitější -  MaM´s world.

Já tady na poslední chvíli zajišťovala pro všechny tři členství v klubu přátel United Airlines, protože to vypadalo, že přátelé nemusí platit kufry. Bylo to krapet složitý, protože ohledně Jardy je s kým mluvit, ale na Suchitry údaje se muselo čekat, pak všechna členská čísla zanášet do systému United....aby se pak na letišti ukázalo, že kufry neplatí ten přítel United Airlines, který má jejich kreditku a tou platil letenku. No tak nic, no.

V New Yorku také nikdo z těch tří neuznal za vhodné naplnit moji myšlenku, že by na koupený voucher lodí kolem Manhattanu měli jít co nejdříve (aby si případně dohodli termín). Šli tam téměř před odletem. Na místě nikdo nebyl, v okolí o firmě nikdo nic nevěděl, telefon nikdo nebral. Takže já zas psala maily do americké verze slevomatu, aby mi vrátili peníze. To se stalo hodně rychle. ALE. Peníze mám momentálně na kontě své registrace v americkém slevomatu. Zatím není úplně jasné, zda je dostanu i na účet, nebo je tam budu muset navždy nechat.

Vůbec je ta podpora technického zázemí Vandě taková veselá. Časový posun od nás do New Yorku je mínus šest hodin. Nyní dokonce od nás do Phoenixu mínus devět hodin. Tím se stalo, že máme úplně převrácený rytmus života. S Vandou si obvykle píšu ráno, když jedu do práce (a ona jde spát), nebo večer, když já jdu spát (a ona vstává). Tak se také občas stane, že technické zázemí zde dostane z americké výkonné pobočky pokyn kolem půlnoci, kdy je technické zázemí totálně v limbu. Americká výkonná pobočka se nedočká odpovědi a z toho pak vznikají takové nepříjemné situace, jako že je mi koupeno jiné tričko, než by se mi líbilo....

Zatím je tedy od Vandy hezké, že se hlásí. Z Istanbulu nahlásila rozbitý velký foťák. Z Phoenixu už nahlásila úplně ztracený malý modrý foťák. Také přišla o zámek na kufru - americká security se rozhodla kufr otevřít a zkontrolovat. při té příležitosti přešmikla zámek na kufru, kufr prohlédla a dala Vandě dopis, že prohlédli a nic nenašli. Hezké, ale Vanda má teď kufr bez zámku...

Co jinak aktuálně vím? Že má Vanda plno známých. Vystřídala už dvě bazénové párty u různých obyvatel Phoenixu. Ono uznejte sami, při 108 stupních a jasné obloze se nic jiného dělat nedá :)

Z výměnných studentů z dalších končin světa má nejraději Francii a Irsko.

Výborný byl borůvkový bagel s borůvkovým sýrem.

Vanda si na tubingu spálila holeň.

A malý modrý foťák se ztratil také při tragickém tubingu na Salt river - tři hodiny jízdy řekou na velkých kruhách nebo malých člunech...Mohly z toho být hezké fotky. Tedy někde ještě jsou. Na dně řeky, nebo se pomalu vlévají do jiné řeky nebo oceánu...

Amerika napřímo - přelet velké louže

A protože nastal čas a Vanda je na své první samostatné cestě do Ameriky, je potřeba oznámit, že na Vandiny postřehy je její vlastní blog. 

http://exchangegirl.weebly.com/

Postřehy mé maličkosti se tedy budou týkat případně mého vnímání a toho, co vím a není řečeno na blogu výše.

Den před Vandiným odletem byl z mého pohledu fofr. Vytisknout letenky, vytisknout všechny další potřebné papíry - booking k hotelu, vouchery na jídlo, na plavbu kolem Manhattanu + mapy ke všem těmhle zařízením tak, aby trefili - tedy aby bylo vidět nejbližší metro. Vytissknout pokyny do Istanbulu tak, aby věděli kde se ucházet o výhody plynoucí z dlouhého čekání (ony tedy v podstatě žádné nejsou, že - tím je myšleno kde si zajistit prohlídku istanbulu, kterou Turkish airlines pořádá pro své cestující s dlouhým přestupem a kde si vyzvednou vouchery na jídlo). Bylo nutné dokoupit i dary pro Katherine a její rodiče a koupit Vandě to, co NUTNĚ na cestu potřebuje (modrý díl plavek, sluchátka na cestu, bonpari a oplatky...).

Vanda mezitím pobalila (do malého příručního palubního kufříku, který vloží do velkého kufru tak, aby měla vlastně o kufr víc na cestu zpátky), postahovala filmy a hudbu a šla spát.

Ráno cesta na letiště a byla fuč. Díky Flight radaru jsem mohla její cestu sledovat. A že bylo co.

Hned v Istanbulu nastal problém. vanda zahlásila rozbitý foťák a ztracenou Suchitru. Nakonec nic nebylo tak zlé - foťáku se rozbil čirý filtr, tedy žádná škoda a Suchitra se později našla. Suchitra totiž měla problém s celníky (cestuje Vanda, Jarda a Suchitra. Suchitra je z Nepálu a tedy pro ní platí odlišná pravidla jak pro vstup do USA, tak holt i pro vstup do Istanbulu).

Vanda s Jardou odjeli na prohlídku Istanbulu s tím, že Suchitru najdou pro příjezdu.

Tak se také stalo a po příjezdu a několika SMS se zas všichni tři našli a přečkali noc v letištní hale. Ráno let odlétal v 6:45. Pro mne tedy další problém, když mi tu v půl páté pípla od Vandy zpráva, zda nevím adresu Katherine - že bez jakýchkoli papírů ze školy mají celníci problém uvěřit, že jedou na program Youth ambasador. Protože adresu Katherine také nevím, Vanda napsala do papírů adresu hotelu v New Yorku.
O deset hodin později letadlo přistálo na JFK. Vanda prošla imigracnim rychle, Suchitře to trvalo prý asi 30 minut a brzdou byl tentokrát Jarda, který se snažil dokázat, ze nemá otisky prstů.
Na hotel vsichni dorazili bez problémů. Všechno tedy právě začíná!

Amerika naruby - poslední výlet a balení kufrů

Pro poslední den jsme zvažovaly, kam Katherine vezmeme. Nápady padaly různé - Karlovy Vary (tam ale začal mezinárodní festival a tedy se dala čekat hlava na hlavě), Prachovské skály (ale je to přeci jen trochu z ruky a my už byly unavené) - až jsme vybraly s Vandou Terezín.

Nakonec to asi byla dobrá volba, protože se poslední den ochladilo, občas pršelo a holky i vstávaly hodně pozdě. V Terezíně jsme vyzvedli mojí babičku, která jako obyvatel města má vstup na památky ve městě zdarma. Vstupné do památníku (tedy muzeum, Malá pevnost atd) mi osobně přišlo jako poměrně drahé. V kontextu počtu návštěvníků, které jsme tam potkali jsme musela trochu přehodnotit názor, že by vstupné mělo být do takových míst zdarma úplně. Ale přesto si myslím, že by bylo vhodné nastavit cenovou politiku tak, aby právě tato místa byla přístupná všem.

Nicméně jsme tedy navštívili muzeum, viděli dva filmy a pak se přesunuly do Malé Pevnosti. Po prohlídce jsme se doma navečeřely, nebo naobědvaly (jak se to vezme) a Katherine začala pomalu balit své saky paky na cestu domů.

Druhý den ráno po snídani pak už následovala jen cesta na letiště, kde pán u přepážky check-in usoudil, že Katherine není Katherine a začal jí pokládat důmyslné otázky typu "jak se jmenuje ředitel vaší školy". Po několika otázkách ale uznal, že se moc nedozví a Katherine byla propuštěna. Objímání a téměř pláč u vstupu do tranzitu a všichni tři (tedy Katherine, Erica a Vidal) byly fuč na cestě domů.

Nastal čas na plánování cesty Vandy do Arizony...

Amerika naruby - Karlštejn a .... Amerika (ta naše)

Po divadle holky ráno vstaly, stihly nakouknout do Zlaté uličky na Pražském hradě a dorazit na Zličín, kde jsem je vyzvedla, aby jsme si prohlédly Karlštejn. Pro Katherin jsme měli objednaný okruh s Kaplí sv. Kříže. Samy jsme s Vandou čekaly venku, protože jsme usoudily, že znovu prohlídku absolvovat nemusíme (přeci jen, už jsme ji viděly několikrát).

Nicméně cestou na Karlštejn proběhla jedna veselá historky, kdy jsme zaparkovaly, vypravily se k Hradu, fotily se s hradem...a někde těsně pod hradem jsme si uvědomily, že si Vanda nevzala doklady na to, aby uplatnila studentskou slevu. Tak se Vanda otočila a dala závod Karlštejn - parkoviště a zpět. Ono studentská sleva není až tak výrazná pokud se jedná o jedno vstupné. Ale při ceně všech vstupů kamkoli, kam jsme měli snahu Katherine zavést, se už v součtu jedná o slušnou úsporu...

Ale Vanda závod vyhrála, doběhla včas a vstupenka byla úspěšně zakoupena.

Cestou z karlštejna jsme okoukli i pár suvenýráren a Katherin jsem rozmluvila nákup zaručeně pravého českého granátu od paní, co mluvila s ruským přízvukem. Bylo ovšem nutné jí nabídnout jako suvenýr pro někoho doma dárek, který jsme měli zakoupený pro Katherin samotnou. Shodou okolností to totiž také byl český granát (jen nakoupený s certifikátem a jistotou).

Naobědvali jsme se v hospodě pod hradem a vyrazili domů. Zastávku jsme ještě udělali na Americe, kterou jsme obhlédli hezky spořádaně zvrchu.

Amerika naruby - Praha, Praha a zase Praha

Následující dny byly ve znamení prohlídky Prahy. Konečně. Už to vypadalo, že chudák Katherine Prahu nakonec uvidí jen z metra :)

Ale všechno dobře dopadlo a v následujících dnech Vanda ukázala, zač je toho Praha loket.

Na programu byly samé typické pamětihodnosti typu Staroměstské náměstí, Karlův most, Pražský hrad, Židovský hřbitov...

Našel se ale čas i na zábavu v podobě jízdy parníkem po Vltavě, ale i v podobě šlapadla na Vltavě s Jardou i Vidalem a samozřejmě i na trdelník se zmrzlinou - nepochopitelná to věc, po které turisti šílej.

Závěr několika dní v Praze patřil Národnímu divadlu a Prodané nevěstě a přespání opět u Zelendů - tentokrát ale nikdo ze Zelendů nebyl přítomen (Adélka je v Indonésii a Zelenda na Filipínách) - a Drnek nebyl informován.

Holky tedy při vstupu do bytu překvapilo dunění Star Wars na plné pecky a Drnka - toho zas překvapily holky.